| DIÁŘ AKTIVIT STUDENTŮ | KONTAKT | ČESKY | ENGLISH |
CO JSME ZJISTILY
PAVEL PACHNER
Pavel Pachner se narodil 20. února 1876 v Německém Brodě. V letech 1887-1890 studoval na Gymnáziu v Německém Brodě. Po svém otci převzal drogerii U Černého psa a provozoval i fotografickou laboratoř a benzínovou pumpu. Drogerie měla reklamu v místním kině: "Barvy, laky, fermeže - všechno patří na dveře. Drogerie U Černého psa, Dolní ulice". Po smrti bratra Oskara se Pavel stal majitelem domu č. p. 104 v Dolní ulici a vlastnil také obchod s likéry a vínem. Sám byl ale abstinent. Obchod zvelebil a mimo jiné dodával ovocné sirupy a rum do cukrářství po celé republice.
Na Pavlův obchod si ještě dnes někteří lidé v Havlíčkově Brodě pamatují. Podle jejich popisu to byla spíše malá místnost, uprostřed stál černý pult a vzadu černé regály, které měly horní části prosklené a byly v nich vystaveny lahve. Věrní zákazníci prý vždy před Vánoci zdarma dostávali lahvičku rumu jako pozornost podniku.
Pavel rád rozmazloval svá vnoučata a rozdával jim bonbony z velkých sklenic, které měl v obchodě. Se svou manželkou Idou, narozenou 27. června 1878, měl dvě dcery - Zdeňku a Hannu. Ida se za svobodna jmenovala Morgensternová a pocházela z Prahy. Nosila krásné dlouhé vlasy svázané do drdolu. Vnučka Milena si vzpomíná, že si je nechala ostříhat nakrátko až před odjezdem do Terezína.
Dcera Zdeňka se narodila 13. března 1904. V letech 1918-1925 studovala na Gymnáziu v Německém Brodě. Vystudovala Filozofickou fakultu v Brně, stala se profesorkou českého a francouzského jazyka a vyučovala na Gymnáziu v Jihlavě. Vzala si profesora biologie Břetislava Kovaříka. Měli dva syny. Za války museli Jihlavu opustit a přestěhovat se do Třebíče. Zdeňka se stejně jako její sestra za války rozvedla a transportem Dt dne 10. ledna 1944 byla odsunuta do Terezína, kde pracovala v dětském útulku. I ona se v Terezíně dočkala konce války. Zemřela 7. července 1978.
Dcera Hanna se narodila 12. února 1908. V letech 1918-1926 studovala na Gymnáziu v Německém Brodě, dále pokračovala ve studiu farmacie na Karlově univerzitě v Praze, ale studium nedokončila, protože se provdala za JUDr. Bohumila Dymeše, který po vystudování působil v Německém Brodě v advokátní kanceláři u JUDr. Neuerna. Po svatbě se přestěhovali do Mostu, kde byl JUDr. Dymeš českým starostou. Po zabrání Sudet museli z Mostu odejít a žili v Praze. Za války se Hanna s manželem rozvedla a prošla Terezínem. Dostala se do něj transportem Dt 10. ledna 1944 z Prahy. V Terezíně pracovala v lékárně a dočkala se zde konce války. Po celých čtrnáct měsíců odloučení zůstala Hanna s dcerou alespoň v písemném kontaktu. Dopisy posílané z Terezína i do Terezína byly však velmi strohé a neosobní kvůli kontrolám, přes které musely projít. Navíc byly povinně psané německy. Ke konci války gestapo zatklo i JUDr. Dymeše a malé Mileně hrozila převýchova v Německu. Naštěstí se jí ujal strýc a u něj byla až do konce války. Hanna zemřela 19. září 1989.
S rodiči se však Zdeňka a Hanna v Terezíně nesetkaly. Pavel s Idou odešli z Německého Brodu do Prahy už v roce 1939 a odtud transportem At 7. května 1942 do Terezína. Pokračovali okamžitě transportem Ax 9. května 1942 do vyhlazovacího tábora Sobibor (Polsko). Jejich další osud není znám, ale vzhledem k jejich věku zřejmě zemřeli krátce po příjezdu do Sobiboru.
