CO JSME ZJISTILY

MUDR. ARNOŠT PACHNER

Arnošt Pachner, nejstarší syn Josefa a Barbory, se narodil 26. listopadu 1872 v Německém Brodě. Studoval na Gymnáziu v Německém Brodě v letech 1882-1891. Ve třídě asi nepatřil k těm nejvzornějším. Jeho kamarád, později známý spisovatel Josef Jahoda, v knize Starý student vypravuje vzpomíná, jak měl Arnošt časté spory s jistým panem profesorem H., který vyučoval latinu a neměl ho rád. Arnošt se prý rozhodl tomuto nepříjemnému pánovi pomstít a to tím způsobem, že mu objednal hned několik výtisků od každého dílů Ottova slovníku naučného. Profesorovi domů přivezli několik těžkých beden a on odmítal za knihy zaplatit, protože si samozřejmě žádné neobjednal. Začal tedy pátrat po tom, kdo za tímto žertíkem stojí. Dostala se mu do rukou objednávka a podle ní viníka rychle poznal. Arnošt totiž zapomněl změnit písmo…

Arnošt s mladším bratrem Arturem byli nerozluční a podnikali spolu spoustu věcí. Milovali přírodopis, měli také doma sbírku mušlí a škeblí, kterou měli popsanou i latinskými názvy. Rovněž se věnovali včelařství a své příbuzenstvo zásobovali medem. Oba bratři byli od dětství náruživí čtenáři a tato záliba jim vydržela po celý život. Arnošt byl o rok a půl starší než Artur a ke konci gymnázia proto schválně propadl, aby mohli oba současně maturovat a studovat medicínu v Praze na Karlově univerzitě. Podařilo se jim to. Arnošt se po ukončení fakulty specializoval na zubní lékařství. Ordinaci měl v prvním patře svého domu č.p. 89 na hlavním náměstí v Německém Brodě. Koupil jej 10. ledna 1906 za 32 200 korun a téhož roku ho moderně upravil. Po předchozích majitelích se mu říkalo dům Kadeřávkovský. Po válce byla majitelkou této nemovitosti dcera Alžběta s manželem. V roce 1977 byl dům kvůli špatnému stavu zbořen a dnes je na jeho místě budova České pojišťovny.

Arnošt byl podle vzpomínek Františka Langera lékařem se skvělou pověstí. Byl to prý jemný a vzdělaný člověk, milovník literatury a obrazů. Finančně podporoval, stejně jako další členové rodiny, začínající umělce (např. Jana Zrzavého, Alfréda Justitze, Jaroslava Panušku). Byl manuálně zručný - ze zlata a stříbra vyráběl šperky. Vlastnil kameru a natáčel rodinu i Německý Brod. Rád fotografoval. Roku 1922 měl dokonce ve své ordinaci ošetřit bolavý zub spisovateli Jaroslavu Haškovi, který v té době pobýval v Lipnici nad Sázavou. Vzpomíná na něj i malíř Jan Zrzavý ve své knize pamětí.

Arnošt se oženil s Elsou Reichovou, narozenou 29. července 1879 ve Všestarech u Hradce Králové. Měli spolu tři dcery - Annu, Marii a Alžbětu.

Anna se narodila 31. ledna 1901 a zemřela 8. března 1925 zřejmě na zápal plic. Studovala na německobrodském gymnáziu, začala studovat medicínu na Karlově univerzitě v Praze.

Marie se narodila 24. května 1902 v Německém Brodě a zemřela 5. srpna 1995 v Praze. V letech 1913-1922 studovala na Gymnáziu v Německém Brodě. Provdala se za zubního lékaře Otu Egerta, který měl do roku 1935 ordinaci v Německém Brodě v Dolní ulici č.p. 1. Poté se celá rodina přestěhovala do Prahy. V průběhu války se kvůli záchraně dcery a syna s manželem rozvedla, po válce se znovu vzali. Marie prošla Terezínem - dostala se tam transportem Dt 10. ledna 1944 z Prahy. O třináctiletou dceru a rok a půl starého syna se až do konce války obětavě staral manžel. Vypovídají o tom motáky, které si Marie a Ota Egertovi za pomoci českých četníků vyměňovali. V Terezíně Marie pracovala v dílně na štěpení slídy. MUDr. Ota Egert odjel v květnu 1945 jako dobrovolník do Terezína do Malé pevnosti a pomáhal tam s likvidací tyfové epidemie. Tyfem se ale sám nakazil a dlouho se pak léčil.

Alžběta se narodila 11. března 1909. Studovala na gymnáziu a později v domě svého otce provozovala obchod s galanterií. Provdala se za JUDr. Vladimíra Salače. Alžběta rovněž prošla Terezínem - deportována byla z Prahy 25. ledna 1943. Smutné je, že do Terezína s ní byl deportován i půlroční syn. Naštěstí je nepotkal osud většiny českých Židů, a oba se v Terezíně dožili osvobození. Alžběta zemřela 18. listopadu 1973.

Arnošt s manželkou byli po březnu 1939 donuceni opustit Německý Brod. Přestěhovali se do Prahy, kde v té době již žily obě jejich provdané dcery. Přestěhování pro ně bylo velmi bolestné, dokládají to i dopisy z tohoto období. Např. v dopise z 26. prosince 1939 se Arnošt příteli Josefu Jahodovi svěřuje: "Byli jsme donuceni se vystěhovati z Brodu. Ty dobře víš, že jsme tam žili a vyrostli v pěti generacích, které jsi sám také po většině znal - obě babičky, rodiče, my, naše děti a vnučka. Dobrovolně bychom nikdy nebyli Brod opustili, i když jsou obě děti v Praze, ale z přinucení je to tím trpčí. Můžeš si lehce pomyslit, co to znamená, během několika dní musit vlastní krb opustit, kde člověk srostl s každou tretou a maličkostí, kterou si za ta léta s láskou pořizoval. O hmotném poškození ani nemluvím."

Netušili, že Praha není jejich konečnou stanicí. Transportem Au1 15. května 1942 odjeli do Terezína. Z Terezína pokračovali 19. října 1942 transportem Bw do Treblinky (Polsko), kde oba zřejmě zahynuli v plynové komoře v den příjezdu. Jak hluboce se Arnošt mýlil, když před odjezdem do Polska napsal v dopise propašovaném z Terezína, že Polsko je také země a že i tam se dá nějak žít…