| DIÁŘ AKTIVIT STUDENTŮ | KONTAKT | ČESKY | ENGLISH |
CO JSME ZJISTILY
BARBORA A JOSEF PACHNEROVI
Barbora se narodila 16. ledna 1841 v Bělé u Ledče nad Sázavou. V rodině jí říkali Betty a pod tímto jménem je uváděna i v dokumentech ze sčítání obyvatelstva v Německém Brodě. Barbora se provdala za Josefa Pachnera, se kterým měla sedm dětí, šest synů a dceru - Arnošta, Artura, Pavla, Almu, Huga, Oskara a Františka. S velkou domácností jí obvykle vypomáhaly dvě služky. Trpěla cukrovkou a zemřela na cukrovou úplavici 15. března 1909. Pohřbena je na židovském hřbitově v Havlíčkově Brodě. Hrob se nám ani přes důkladné prohledání hřbitova nepodařilo nalézt.
Maminka Barbory, Anna Taussigová roz. Pentlářová, se narodila 27. března 1812 v Novém Bydžově. Ve stáří žila u své dcery v Německém Brodě a její vnuk František Langer v Byli a bylo vzpomíná, že obývala malou komůrku, jejíž okno vedlo do dvora. Pamatuje si také, jak měla v této komůrce starobylou komodu a v ní na velkých arších nalepené magronky - cukroví z oříšků a mandlí, kterým hostila děti. Zemřela 12. května 1892 a je pochovaná na židovském hřbitově v Havlíčkově Brodě. Otec Barbory, Samuel Taussig, se narodil 20. února 1803 v Ledči nad Sázavou. Více o jeho životě nevíme.
Barbora měla pět sourozenců - dvě sestry a tři bratry. Pro nás byly podstatné její sestry Růžena a Johanna. Růžena, provdaná Langerová, s manželem obchodníkem žila v Praze, v mládí ztratila sluch a stranila se proto společnosti. Měla tři syny - Jiřího, Josefa a Františka. Josef spáchal sebevraždu před nástupem do transportu do Terezína. Jiří a František se proslavili jako spisovatelé. František byl navíc i lékař a příslušník československých legií v Rusku. Oba se před nacisty zachránili odchodem ze země. Jiří, autor známé knihy Devět bran, však komplikovanou cestu lodí po Dunaji do Palestiny odstonal a na následky nemoci zemřel v Tel Avivu v roce 1943. František žil za války ve Francii a ve Velké Británii, po návratu v roce 1945 pracoval jako dramaturg. Po roce 1948 nesměl být publikován. Zemřel v Praze roku 1965 a mimo jiné je autorem známé hry Velbloud uchem jehly a knihy vzpomínek Byli a bylo, ve které jsme se v kapitole O strýčku Kolmanovi a druhých příbuzných dočetly hodně zajímavých informací o rodině Pachnerových.
Druhá sestra Johanna, provdaná Rosenfeldová, byla znamenitá kuchařka a správkyně židovského dívčího sirotčince v Praze. Je to babička filozofa a matematika Arnošta Kolmana, který je rovněž znám jako velký obdivovatel SSSR, a to i přesto, že zde byl po roce 1948 více než tři roky vězněn. Prozřel až ke konci života a o tomto období napsal knihu vzpomínek s názvem Zaslepená generace. Arnošt Kolman zemřel roku 1979 ve Švédsku.
Josef Pachner se narodil 19. března 1848 v Němčicích u Ledče nad Sázavou. O jeho dětství a mládí mnoho nevíme. Jeho matka, Barbora Pachnerová, roz. Bretischová, zemřela 31. října 1896 ve věku 75 let v Německém Brodě. Ve stáří zřejmě byla špatně pohyblivá, protože celý den trávila na velkém speciálně upraveném křesle. František Langer ve svých vzpomínkách Byli a bylo píše, že to byla velmi svérázná žena. Nosila velký čepec, na bradě měla vousy a Langerovi utkvěla věta, kterou uklidňovala jakéhosi chudého Žida: "Chudoba cti netratí a polibte nám prdel bohatí.". Malý Pepa Langer, bratr Františka Langera, údajně tuto větu k velkému překvapení a pobavení sousedů vykřikoval při procházce městem. Barbora je pochovaná na židovském hřbitově v Havlíčkově Brodě. Otec Josefa, Menachem Pachner, pocházel z Damírova. Damírov je malá vesnice u Zbýšova v okrese Kutná Hora. Více se nám o jeho životě zjistit nepodařilo.
Roku 1879 je Josef Pachner již uváděn jako spolumajitel domu č. p. 104 v Dolní ulici v Německém Brodě. Jde o patrový dům řadového typu s podélnou stranou do ulice a velkou halou v patře. Barokní jádro je z 18. století, fasáda domu byla upravena až ve druhé polovině 19. století. V roce 1843 spolu s dalšími osmi domy v Dolní ulici z části vyhořel.
"Byl velký s obrovskými schodišti a síněmi uvnitř, se světlíkem, pavlačí, vysokou půdou… Měl dvě poschodí, jedno do dvora, druhé na ulici." - tak popsal tento dům František Langer ve své knize Byli a bylo. V přízemí domu se nacházela drogerie a výrobna lihovin, což dokládají i dobové fotografie. Na dvoře za domem stály sudy s vínem a jinými nápoji. Na první pohled velký dům tak byl plně využit.
Majitelé tohoto domu patřili mezi právovárečné měšťany a měli tudíž právo odebírat ? várky piva z měšťanského pivovaru. Velkou zajímavostí je, že zde v letech 1836-1839 u paní Juliány Billanské bydlel během studií na gymnáziu Bedřich Smetana. Připomíná to pamětní deska umístěná na domě. Dům často měnil majitele. Josef Pachner vlastnil polovinu domu od roku 1879, druhá část patřila Eduardu Steinovi. V roce 1915 Steinův podíl koupil Oskar, syn Josef Pachnera. Ten v roce 1922 odkoupil od otce zbývající část domu a stal se jediným majitelem. Dům vlastnil až do své smrti v roce 1937. V tomto roce vydražili dům manželé Pavel a Ida Pachnerovi. Po příchodu Němců ho 15. března 1939 fiktivně prodali svým zeťům. Ti však vzhledem k datu na kupní smlouvě o dům během války stejně přišli, a to i přesto, že se na ně nevztahovaly Norimberské zákony. V současnosti jsou zde byty, obchod s oděvy a fotografickými potřebami.
Josef Pachner byl znám hlavně jako výrobce rumu a bylinného Jezuitského likéru. Podle Františka Langera byl "pohodlný a velkopanštější", po obědě rád chodíval do kavárny a kouřil trabuka. Početná rodina se tedy zřejmě čas od času dostala do menších finančních obtíží. Kromě sedmi vlastních dětí v Brodě často pobývali i synové Barbořiny sestry Růženy. Langer si na toto období vzpomíná: "Spalo se všelijak, po dvou na posteli, na židlích a jedlo se u dlouhatánského stolu nejjednodušší, ale vydatnou stravu.".
Jak bylo v židovských rodinách zvykem, velkou část rozpočtu rodiny tvořily výdaje na vzdělání. Všichni synové manželů Pachnerových několik let s většími či menšími úspěchy studovali na brodském gymnáziu. Tři ze synů - Arnošt, Artur a František - pokračovali na univerzitě v Praze a stali se úspěšnými lékaři.
Josef byl činný v různých oblastech. Byl jedním ze zakladatelů židovského hřbitova v Německém Brodě, byl rovněž činný v místní židovské obci. V letech 1903-1905 byl dokonce jejím předsedou, v roce 1920 je veden jako člen zesíleného představenstva. Na počátku 20. století je rovněž uváděn jako člen německobrodského obecního zastupitelstva. Podílel se i na akcích pořádaných Sokolem.
Josef se po smrti manželky Barbory znovu oženil, zřejmě v roce 1910. Jeho druhá žena se jmenovala Berta a narodila se 18. listopadu 1865 v Koryčanech u Kyjova. Manželé Berta a Josef Pachnerovi žili v Dolní ulici v domě č. p. 149. V tomto rohovém domě je dnes cukrárna. Josef se podle sčítání obyvatel z roku 1921 věnoval své živnosti a Berta byla v domácnosti.
Josef Pachner zemřel 3. března 1922 v Německém Brodě a byl odvezen ke zpopelnění do Prahy. Pohřben by měl být v Havlíčkově Brodě. Hrob na židovském hřbitově se nám nalézt nepodařilo. O dalších osudech Berty Pachnerové se nám nic nepodařilo zjistit. V roce 1938 zřejmě žila v Brně. V rodině se tradovalo, že také zahynula za války. Terezínská pamětní kniha však žádnou Bertu Pachnerovou nar. 18. listopadu 1865 neuvádí.