|   DIÁŘ AKTIVIT STUDENTŮ   |   KONTAKT   |   ČESKY   |   ENGLISH   |

DIÁŘ AKTIVIT STUDENTŮ

BESEDA V DOMOVĚ DŮCHODCŮ V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ


Ve středu 31. ledna jsme měly domluvenou besedu se seniory v Havlíčkově Brodě, a proto se pár z nás učilo informace o několika členech rodiny, o historii Brodu, židovského hřbitova a o domě v Dolní ulici č.p. 104. Den předem jsme se dověděly, že nás přijede navštívit člen rodiny Pachnerových. Těšily jsme se, protože nás zajímalo, jak vypadá potomek rodiny, o které toho tolik víme.

Ve 13:19 jsme už seděly - teda stály v autobuse a pilně se učily. No učily, spíš jsme se neustále něčemu smály a občas, aby se neřeklo, koukly do papíru. Smích některé z nás přešel, když Evě vylétly z autobusu na zastávce v Květnově papíry a my jen nečinně přihlížely, jak se snášejí k zemi. Hláška „Franta vystoupil v Květnově“ nám zůstane v paměti asi navždy. Blížili jsme se k Brodu. Nervozita stoupala. Hlavou se nám honilo: „Vždyť já to vůbec neumím. Co když jim to řeknu špatně?“. Vystoupily jsme a spěchaly k paní učitelce a panu Pachnerovi. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov a šli společně směrem k Domovu důchodců. Když jsme tam přišli, poslali nás rovnou do jídelny, kde jsme si rozhodily své věci. Nejprve jsme připravily panely, jak půjdou po sobě, aby se nám lépe dávaly na magnetickou tabuli, a už byl čas začít. Denisa nás představila, pak jsem řekla já několik vět k Barboře a Josefu Pachnerovým a domu č.p.104, po mně seznámila Gábina seniory s Arnoštem Pachnerem a Eva to celé zakončila povídáním o historii Německého Brodu, židovského hřbitova a řekla i pár slov k Františku Pachnerovi.

Velice nás potěšil zájem důchodců, snažili se nám pomoci a často si vzpomínali na některé zajímavosti, které jsme do té doby nevěděly. Závěrem si všichni prohlédli naše panely, poděkovali nám, že jsme přišly, my poděkovaly jim za pozornost a odešli.

Po prezentaci jsme nespěchali, a tak jsme zašli na čaj do cukrárny, kde jsme si mile popovídali. Čas letěl jako voda a nám už jel autobus. Nezbývalo tedy nic jiného, než se rozloučit a těšit se na příští setkání.

Eliška Konupková (8. třída)