DIÁŘ AKTIVIT STUDENTŮ

PRAHA, 2. BŘEZNA 2007

Exkurze do Židovského muzea a prezentace projektu Havlíčkobrodští zmizelí sousedé na semináři pro učitele

Dávná historie židovství, židovské tradice a zvyky anebo židovská literatura, se vedle šokujícího období holocaustu stávají často opomíjenými nebo zcela zapomenutými.

První ze zmíněných synagog leží od Vzdělávacího a kulturního centra „co by kamenem dohodil“ a patří k vůbec nejstarším památkám v Praze – její základní kámen byl položen již ve druhé půli třináctého století – a aby mystiky nebylo málo, traduje se, že na její půdě je schován sám pražský Golem.

S nahlédnutím do synagogy Pinkasovy si každý její návštěvník (znovu) uvědomí hrůzný průběh druhé světové války. Na zdi budovy z šestnáctého století je totiž vepsáno na osmdesát tisíc jmen připomínajících na osmdesát tisíc obětí nacistické rasové persekuce z Čech, Moravy a Slezska. Na tomto ne zcela příjemném místě strávila ale „převážně štocká“ skupinka času docela dost, protože se na zdech objektu jala hledat jména z rodiny, jejíž osudy v rámci Zmizelých sousedů zpracovává.

Ale z Pinkasovy synagogy není naštěstí daleko na legendární Starý židovský hřbitov. Hroby jsou na něm položeny až v pěti vrstvách a v některých z nich odpočívají čeští židovští velikáni, jako například rabbi Löw. Poslední místo jeho odpočinku je z celého areálu hřbitova snad nejnavštěvovanější. A jakpak by ne – každý, kdo není líný a napíše na kousek papíru své přání a položí ho tam, by měl být za čas mile překvapen. A prý to funguje, tak proč to nezkusit že? :) Po náročném půldni nohy bolí a není se tedy čemu divit, že i statečné rodačky z Vysočiny žádaly kratší přestávku. A ne ledajakou. Přestávku spojenou se schůzkou s koordinátorkou Zmizelých sousedů. A právě ta přišla se skvělým (jak pro koho … :)) nápadem – prezentovat Havlíčkobrodské zmizelé sousedy na odpoledním semináři pro učitele. Návrh byl studentkami i jim velící učitelkou přijat. A co z toho vyplývá? No přece konec přestávky a lenošení. Následoval návrat na základnu – od Vzdělávacího a kulturního centra pražského Židovského muzea, kde se dohodl čas prezentace projektu a jeho stručný obsah, a pak zběsilý úprk směrem k Referenčnímu centru muzea, to kvůli přečtení vzpomínek dvou brodských občanů na druhou světovou válku, které tam paní učitelka dopředu zarezervovala. Cestou tam, nutno doplnit, ještě proběhla krátká návštěva Španělské synagogy. A pak zase zpátky do výchozího bodu celého dne – aneb: Hurá, jde se prezentovat. Návrat ale nabral na délce – existují totiž pedagogové, kteří musí mít pohled a fotografii odevšad, a tedy i ze Španělské synagogy, a mezi ně patří i štocká učitelka dějepisu, tedy náš pražský doprovod…

Prezentace, ke které přes časovou prodlevu nakonec opravdu došlo, se tentokrát ujaly tři ze studentek – Eliška, Denisa a Eva – a dopadla na to, že nebyla připravovaná, více než zdařile. Všude na jiných školách se jistě teď vypráví, jaké génie Štoky vychovávají. :) Pak, po dokodrcání se na Hlavní nádraží, zazvonil zvonec a úmornému dni byl konec. Ukázala to cesta vlakem směrem k domovu, která jako úmorná rozhodně nevypadala…

Eva Dušáková, 8. třída