autor: Kateřina Marková, Iveta Šturmová
Úvod
Naše práce začala tehdy, když nám pan profesor Radim Jindra oznámil téma maturitního projekt.
Samozřejmě jsme tenkrát ještě nebyly v obraze, nevěděly jsme, jak kruté bylo období 2.světové války.
Plny očekávání jsme se pustily do pátrání. Problém byl v tom, že jsme nevěděly, čím začít, a proto jsme se postupně ptaly lidí, neznají-li nějakou oběť holocaustu.
STRACH
Dnes nová hrůza ghetto jímá,
nemoc zlá před sebou šíří děs.
Smrt v ruce lednou kosu třímá,
oběti stíná své - divý běs.
Dnes otcům strachem srdce bije
a matky sklání hlavu v dlaň.
Teď děti dáví tyfu zmije
a z jejich řad si béře daň.
Dnes ač mé srdce ještě tepe,
mé družky odcházejí v onen svět
a člověk neví, zdali není lépe,
než toto vidět - raději zemřít hned.
Né - vždyť chceme Bože žíti,
my nechceme ztenčit počet našich řad.
my chceme svět svůj lepším učiniti,
nesmíme zemřít - chceme pracovat.
EVA PICKOVÁ
Na této tabuli bylo napsáno:
Po přečtení této pamětní desky jsme se zastavily za řípeckým kronikářem - panem Miroslavem Noskem. Ten nám však řekl, že zpracovává spíše současnou kroniku a že v archivech není o panu Janouškovi žádná zmínka.
Pokračovaly jsme tedy jednoduše - zazvonily jsme u domu s tabulí, kde bydlí paní Lišková, neteř pana Janouška. Ovšem ta neměla příliš mnoho informací, protože manželka zemřelého se o této věci moc nebavila, chtěla zapomenout. Nyní je již také po smrti.
Josef Janoušek
Tento pán byl 27.6.1944 uvězněn v Malé pevnosti Terezín. Příčinu zatčení nevíme přesně, ale v jeho vězeňské kartě to odůvodňují nepřátelstvím k říši. Od paní Liškové víme, že by to mohlo mít spojitost s jeho minulostí, kdy byl v armádě důstojníkem. Nějaký čas strávil v Terezíně a poté, 3.8.1944, byl poslán do Buchenwaldu, ale nevíme, co zde dělal a proč ho tam poslali. Jediný fakt, který jsme se dozvěděly je ten, že zemřel při pochodu smrti dne 10.4.1945 v lomu mezi městy Jena a Gera.
Na druhou naší stopu jsme narazily zcela náhodou, a to při rozhovoru s naší známou paní doktorkou, která nám poskytla telefonní číslo na pana Süssera, protože věděla, že má nějaké informace. Okamžitě jsme mu zatelefonovaly a domluvily si s ním schůzku. Tam nám pak vyprávěl o svém otci, který byl v odboji. Tady je jeho příběh:
František Süsser
-pracoval jako učitel v Jihlavě, v odboji nadporučík (v záloze)
Byl účastníkem ilegálního vojenského odboje " Obrana národa" v Jihlavě. Jeho rodina musela již roku 1941 z Jihlavy uprchnout a žila v Soběslavi, kam se po osvobození pan Süsser vrátil.
Na vyzvání štábního kapitána Skořepy v Jihlavě vstoupil v létě 1939 do vojenského ilegálního odboje s úkolem organizovat odbojovou skupinu v síle jedné roty v určené části města. Nadřízeným byl plukovník Strnad.Tato činnost byla odhalena, protože někdo zradil a nahlásil gestapu všechna jména. Z tohoto důvodu byl F.Süsser 1.8.1941 zatčen gestapem, když si o prázdninách přijel do Jihlavy pro výplatu.
Po jednom dni ve věznici v Jihlavě byl odvezen do Brna (Kaunicových kolejích).
Dne 10.12.1941 byl s dalšími odbojáři odvezen do káznice Wolau, odtud 1.1.1942 převezen do Breslau. Zde účastníky odboje 1.-3.3.1943 soudil Vrchní zemský soud v Breslau na základě mučením vynucených přiznání.
Hlavními svědky byli štábní kapitán Skořepa a plukovník Strnad, oba v dřívějším přelíčení odsouzeni k smrti.Chovali se velmi statečně a vypovídali tak, že se proti odbojové skupině nepodařilo nic vypátrat. Nadporučík Süsser byl jako velitel roty odsouzen ke čtyřem létům káznice s označením RU - Rückkehr ungewünscht (česky - návrat nežádoucí). Pro takto označené vězně bylo jedinou nadějí to, že válka skončí dřív než doba věznění.
Po odsouzení byla celá skupina převezena do káznice Gross Stehlitz. Zde byl F.Süsser až do 20.ledna 1945. Z toho měl tři roky samovazby.Pak následovala evakuace směrem na západ. Byl to vlastně útěk před postupující Rudou armádou.
V době samovazby došlo k úplnému vysílení a navíc k poranění nohy u výslechu, v zimě 1943 začal pan Süsser kulhat a chůze pro něj byla téměř nemožná. Léčení mu bylo odepřeno. V tomto stavu nastoupil s ostatními spoluvězni skoro 1000 km dlouhý " pochod smrti", který skončil až v Amberku v Bavorsku.
Zde byli vězni osvobozeni americkou armádou a F.Süsser byl americkými vojenskými lékaři ošetřen a léčen. Z důvodu dlouholeté podvýživy u něj byla zjištěna TBC kosti ve zraněné noze a další nemoci. Domů byl dovezen F.Süsser 21.5.1946 jako 100% invalida. Správným léčením a za pomoci léků (Streptomycin), které zaslala americká armáda, se jako částečný invalida mohl znovu věnovat učitelskému povolání v Soběslavi - už od roku 1947.
ČEKÁNÍ
Čechy za oknem smutných duší
Obzore můj já vidím vás
Ze svého žalu nejčistěji
Čechy za oknem smutných duší
Čekání dané na pospas
K minulosti se usmívati
S tím co jsou slzy v úsměvu
Vědět že láska ráda mučí
Nežli ti padne do náručí
vědět že čas se tehdy vrátí
až vyučí se ve zpěvu
A jenom nepatrná zmínka
Dříve než zmlknu na chvíli:
Kdo ještě žije nemoc přečká
A musíš myslit na Palečka
Na bludičky a Ječmínka
Že také bloudili
JIŘÍ ORTEN
Manželka s rodinou pořád žijí. S nažily jsme se spojit nebo setkat s nějakým členem rodiny, abychom se dozvěděly jeho příběh, protože ho často vyprávěl, ale v obci, kde dříve přebýval, nikdo z jeho rodiny nebydlí. Ptaly jsme se babiček a různých lidí, kteří ho znali, ale nikdo nevěděl, kam se rodina Nových poděla. Něco jsme slyšely od paní Anny Zapletalové, ale nepamatuje si přesná fakta z vyprávění.
I přesto, že se z Osvětimi vrátil, jeho zdravotní stav nebyl dobrý a nakonec zemřel na tuberkulózu.
Alespoň za malou zmínku stojí i nucené práce, při kterých také mnoho lidí přišlo o život. Lidské ztráty nebyly sice tak velké jako v koncentračních táborech a ghettech, ale rozhodně nejsou zanedbatelné. Pro přiblížení situace jsme připravily příběh člověka, který to zažil.
Josef Zapletal
Tento pán byl 18.3.1942 transportován do Zlína. Ze Zlína ho poslali na nucené práce do Berlína. Zde byli spolu s mnoha dalšími ubytováni v dřevěných lágrech.
Denně byli rozváženi po stavbách, kde museli tvrdě pracovat.
Co se týče stravy, podobně jako v koncentračních táborech jí mnoho nebylo, ale jistě o něco více, protože Němci potřebovali pracovní síly.
Pan Zapletal nám také vyprávěl, jak jednou přivezli k lágrům hromadu shnilého zelí. Všichni se hned na ni vrhli, jenomže dozorci zbili každého, kdo něco snědl.
Přežil také 100 hodinový nálet na Berlín. Se svým kamarádem nevěděli, kam se mají ukrýt, proto vlezli do krytu pro esesáky, odkud je však násilím vyhnali.
Po nějaké době se J.Zapletalovi podařilo utéci a to díky Antonínu Kostkovi, který mu vystavil falešné doklady - propustku. Cestoval tedy vlakem až do Prahy, tam se schovával na nádražních toaletách, poté nastoupil do rychlíku a dojel až do Zlína. Ze Zlína se dostal domů, ale v Boršicích u Buchlovic, kde bydlel, se konalo pátrání po jistém Gustavu Škrabalovi - parašutista.
Když se situace zklidnila, František Dvouletý ho převáděl na černo přes hranice, kde ho F.Jahůtka zaměstnával u firmy ve Vagrámu až do roku 1945.
Pan Zapletal se zmiňoval i o vězních, kterým se nepodařilo utéci a esesáci je chytli. Položili pak prý uprchlíka na plachtu před lágry a nechali ho tam zemřít vyhladověním pro výstrahu ostatním. Všichni, kdo kolem procházeli se na něj museli koukat.
ZÁVĚR
CO NÁM MATURITNÍ PRÁCE DALA, POPŘ. VZALA
Zamyslíme-li se nad tím, vzal-li nám něco tento projekt, napadne nás pouze čas strávený nad zpracováváním. Tento čas jsme však rády obětovaly, protože jsme se dozvěděly mnoho zajímavých fakt.
Máme radost, že jsme si něco takového mohly zkusit a věříme, že se nám to jednou bude hodit.
PODĚKOVÁNÍ
Naše poděkování patří zejména panu profesoru Jindrovi, protože díky němu jsme měly možnost tuto černou stránku historie poznat. Také děkujeme za zprostředkování vzdělávacího semináře v Terezíně.
Další poděkování patří panu Süsserovi, panu Josefu Zapletalovi, paní Anně Zapletalové a všem, kteří se na našem projektu jakkoli podíleli, za obrovskou pomoc.Tím samozřejmě myslíme i paní profesorku Mundevovou, která se u historie 2.světové války zdržela, a paní profesorku Duškovou, která nám vyprávěla o Terezínské hudební tvorbě.
Zkrátka děkujeme všem.
POUŽITÁ LITERATURA
Cesta - cíl neznámý
