autor: Aleš Dvořák, Aleš Chlubna
Prapor práce - staleté touhy
čas dlouhý
podupal -
Lid šel dál a nezoufal
s tyrany se rval a rval,
za mřížemi umíral,
až z mrtvých vstal!
Až z mrtvých vstal!
A prapor bojů - touhy staleté
poctivě rozmete
poslední zbytky samovlád . . .
Buchenwald! Buchenwald!
Za všechny dravě mučené,
za všechny v temnu vězněné
buď výstrahou!
Buď výstrahou!
Rok 1938
¦Pojďme si nejdříve shrnout ve stručnosti události v ČSR, které předcházely rok 1939 - Hitler diktoval a naši spojenci z Anglie a Francie nás nechtěli znát. Dílo zrady bylo dokonáno koncem září 1938 v Mnichově. Beranovou vládou, později vládou Syrového dne 21.10.1938 zastavena činnost KSČ a dne 27.12.1938 KSČ rozpuštěna. Dne 5.10.1938 abdikoval prezident Edvard Beneš a v listopadu 1938 byly odtrženy tzv. Sudety a část Chodska od ČSR. Příslušníci "Stráže obrany státu" a vojsko, společně s pohraniční stráží museli nuceně a bez boje opustit československé hranice a nedobytná opevnění. Tento chaotický stav a fašistické vlivy zapříčinily, že jednota státu byla narušena a postupně se utvářely tři skupiny lidí. První skupinu tvořili ti, co se z různých příčin resignovaně podřizovali vládnoucímu režimu, i když s fašismem a okupanty nesouhlasili. Drahá skupina kolaborovala s nepřáteli našeho národa a třetí skupina nastoupila v aktivní boj proti fašismu a okupantům. Tak tomu bylo i v Soběslavi, ale nutno podotknout, že někteří z nich zradili a posléze byli za svou zradu tvrdě potrestáni.
>V Měšicích u Tábora vytištěno první číslo ilegálního časopisu "Černá vysílačka" (vedl krajský tajemník KSČ Josef Altrichter)
Rok 1939
¦Dne 14.3.1939 v dohodě s hitlerovci vyhlášen "samostatný" fašistický slovenský stát s prezidentem Tisou. Hned na to 15.3.1939 zřízen tzv. "Protektorát Čechy a Morava".
Tábor se stal jedním z hlavních center okupační správy. Byly zde usídleny takřka všechny složky: schutzpolizei, oberlandratsamt, gestapo, sicherheitsdienst, kriminellpolizei, posádky říšské branné moci a zpravodajská ústředna Abwehru.
>Z příkazu "Oberlandrata" vydal okresní úřad v Táboře 20.března vyhlášku, která nařizovala odevzdání zbraní do 48 hodin. Proto již 22.března Střelecká jednota Soběslav odevzdala 12 ks vojenských pušek a 102 ks nábojů. Dále bylo vyhláškou nařízeno odevzdání vysílacích stanic ing. Jaroslavem Kolářem a ing. Arnoštem Anscherlikem (oba ze Soběslavi). Obě vysílačky byly uloženy v komoře četnické stanice v Soběslavi, kde je tehdejší velitel četnické stanice a pozdější vedoucí partyzánského policejního oddílu František Hůzl technicky znehodnotil tak, že si je gestapáci Müller a Štumpl odvezli již rozbité a nepoužitelné.
Již od začátku okupace působila mezi lidem dvousměrná zpravodajská služba tzv. "šeptanda". Naše byla posilována odbojem a londýnským i moskevským rozhlasem. V Soběslavi po celou dobu okupace byly vyráběny, rozmnožovány a rozšiřovány různé aktuální letáky. V první řadě to byl "Manifest" vybízející k jednotě a boji za obnovení svobody a samostatnosti. Dále bylo ilegálně rozšiřováno "Rudé právo" a z dalších letáků to byly: "Čechové - povstaňte! V boj! Lide český, vzpamatuj se dokud je čas! O vině na národní katastrofě, aneb dá se ČSR zapřáhnout do žoldnéřských služeb?" a mnoho dalších.
Dne 15. července 1939 nacisté odhalili poškozování vyhlášek v Soběslavi, což vyvolalo vlnu represálií vůči místnímu obyvatelstvu. Ale nacistické vyhlášky byly poškozovány dál, aniž by pachatelé byli zjištěni.
Útok nacistů na české vysoké školy dne 17.listopadu 1939 postihl i Arnošta Špárka ze Soběslavi, který v tu dobu studoval v Praze. Spolu s dalšími studenty byl odtransportován do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg.
V našem kraji nejbestiálněji s našimi lidmi zacházel sekretář táborského gestapa Karl Müller. Z obličeje mu čišela ukrutnost a nenávist k českému národu, také asistoval při mnoha popravách a některé i prováděl. Každý výslech byl velmi brutální a vyslýchaný většinou doznal vše, co se po něm požadovalo. Ale našli se i hrdinové, kteří i přes toto zacházení nic neprozradili a ještě u popravní zdi v Táboře z plných plic provolávali to, co cítili a zač bojovali - "Ať žije Československá republika!!!"
Většina odbojových činností postrádala organizovanost a usměrňování vedení, což v říjnu 1939 zavdalo podmět k založení odbojové skupiny. Vedoucím skupiny byl Jan Žalda a vedoucí jednotlivých buněk ve skupině byli Jan Jirovský, Josef Melounek a Jan Kovář (všichni ze Soběslavi). Všech členů bylo 29, ale ze strachu z prozrazení pracovali po třech a kromě vedoucího nikdo neznal všechny členy a celkovou činnost.
Další malá odbojová buňka fungovala na soběslavské i táborské poště. Měla za úkol zadržovat a uschovat udavačské dopisy určené gestapu. Byli to především pracovníci Vonka a Hanibal. Zachránili tak nespočet lidských životů a po převratu tyto dopisy odevzdali český úřadům k šetření a pátrání po autorech.
Rok 1940
¦V tomto roce si nacisté upevňovali své pozice, ale navenek vše pro normální obyvatelstvo vypadalo klidně. Přesto různé odbojové skupiny pracovali na plné obrátky a někdy se přímo střetávali s Němci a kolaboranty.
>V lednu 1940 vznikla nová ilegální vedení v závodě Terrag (vedl Josef Peroutka) a v továrně na šicí stroje Lada (vedli Lubomír Streit a Antonín Pech).
Dne 6.listopadu 1940 byla v Soběslavi provedena likvidace a zajištění majetku Junáka gestapem z Tábora.
Na stranu odboje a odporu byli též získáváni spolehliví lidé pracující v úřadech a na četnických stanicích. Příděly potravin na potravinové lístky byly nedostatečné. Všestranně se rozvíjelo zásobování "na černo" a s tím i tzv. "šmelina". Mlynáři Mach, Šteinocher, Špaček, Šteiniger a řezníci br. Vedralové ze Soběslavi podle známosti pomáhali v zásobování jak se dalo.
Rok 1941
¦Rok 1941 se vyznačoval krutostí vlády nacistického protektora Heydricha, který po převzetí moci po Neurathovi, vyhlásil stanné právo a zahájil hromadné vyhlazovací akce proto komunistům a odbojovým pracovníkům. Vstup Sovětského svazu do války s nacistickým Německem a uzavření Československo-Sovětské spojenecké smlouvy dne 18.7.1941 posílilo u nás odbojové hnutí. Ilegální tisk získal značnou převahu nad oficiálním tiskem.
>V lednu 1941 bylo vytvořeno tajné záložní vedení místní organizace KSČ v čele s Janem Kohoutem a Antonínem Pechem. Dne 6.dubna 1941 zatklo v Soběslavi gestapo 6 členů KSČ, vedoucího místní organizace Augustina Krála a vedoucího ilegální stranické skupiny v Terragu Josefa Peroutku.
V době nacistické propagandy s "V" dne 25.7.1941 na zděném zábradlí u mostu přes Černovický potok u Soběslavi nezjištěný pisatel zhotovil na obou stěnách nápisy: " V - Anglie a SSSR - V - V - ČSR - V - pěticípá hvězda" (namalována), na protější straně zábradlí byl namalován zkomolený hákový kříž a po ním napsáno: "Vyhrajete hovno Vy voli".
Dne 16.listopadu 1941 přistál "nepřátelský" balon s ilegálními letáky u obce Lžín. Ale než došlo k úřednímu zásahu, byly již letáky rozšířeny po celém našem kraji.
Rok 1942
¦ Rok 1942 byl ve znamení největšího nacistického teroru a persekučního tažení okupantů proti českému národu. Mnoho nejlepších představitelů národa bylo zatčeno, deportováno do koncentračních táborů, kde byli vesměs barbarsky umučeni a zavražděni. Jedna z hlavních příčin byla tzv. "Heydrichiáda". Cíle byly soustředěny na vyhlazení komunistů, židů a levicových legionářů.
Dne 27.5.1942 byl proveden atentát na Heydricha, jehož obětí se staly Lidice a Ležáky. Dalších obětí bylo mnoho, jen co bylo zatčeno lidí pro schvalování atentátu na Heydricha.
>V dubnu 1942 byla za pomoci místní ilegální stranické organizace utvořena odbojová skupina z členů dobrovolného hasičského sboru pod vedením Františka Syrovátky.
V červnu 1942 byl ustanoven krajský výbor odboje se sídlem v Borotíně. Předsedou byl dozorce vězňů u krajského soudu v Táboře Jaroslav Vacek. Vojenským velitelem mjr. Červinka z Tábora. Dalšími členy krajského výboru byli: Jan Žalda a Karel Bruner (Soběslav), Josef Pistorius (Chotoviny), František Vyčichl a Václav Houška (Borotín), Josef Hofman (Planá n/Luž.), Josef Rybníkář a František Marek (Pelhřimov), Josef Pejchar a Josef Krátký (Tábor). Vojenskému veliteli odboje mjr. Červinkovi byli přiděleni jako poradci Jaroslav Vacek a Josef Pistorius, kteří tvořili tzv. "vojenskou radu tří". Již ze samotného složení je patrno, že v něm měly zastoupení odbojové skupiny z okolí Tábora. Proto také většina členů odbojového hnutí byla napojena na tuto odbojovou skupinu "Vacek - Červinka". Krajské vedení odboje bylo zapojeno na ústředí podzemní organizace "Dopravní družstvo dopravních zaměstnanců" v Praze a tam přímo na Josefa Němce. Krajské vedení odboje Vacek - Červinka mělo též spojení s vedením odbojových organizací v Českých Budějovicích, Kolíně, Jindřichově Hradci, Havlíčkově Brodě, Humpolci, Čáslavi, Hradci Králové a i jinými odbojovými organizacemi. Činnost krajského výboru odboje Vacek - Červinka a přičleněných odbojových skupin (tudíž i soběslavských) spočívala hlavně v organizačních přípravách ozbrojeného povstání, sabotážích všeho druhu, v zpravodajské a propagační činnosti, v rozšiřování ilegálních letáků apod.
Od 23.října do 9.listopadu 1942 proběhla velká zatýkací akce táborského gestapa, namířená především proti ilegální sokolské organizaci Jindra. V Soběslavi zatčeni sokolové Václav Bubník a Jan Jedlinský.
V listopadu 1942 vychází v Borotíně další čísla ilegálních časopisů "Palcát, Náš boj a Rudé právo", které vycházely pod redakčním vedením Josefa Raiskupa v nákladu kolem 400-500 kusů.
Rok 1943
¦Vítězné boje sovětské armády přiváděly vládnoucí nacistické okupanty do stavu zuřivosti. Za porážky na frontě se mstili v zázemí, zejména v okupovaných zemích, kde zahájili vyhlazovací teror proti KSČ a rostoucímu odbojovému hnutí.
>Členy a funkcionáře krajského výboru odboje a přičleněných odbojových skupin postihla těžká rána. Dne 29.1.1943 byl zatčen Josef Hofman, který podlehl gestapáckému výslechu a vyzradil členy krajského výboru odbojové skupiny Vacek - Červinka. Na tomto podkladě došlo již 3.února 1943 v Soběslavi k zatčení Jana Žaldy a Jana Jirovského. Byli odsouzeni a pro svou odbojovou činnost byli 7.června v Drážďanech popraveni. Vyjma mjr. Červinky, který byl německým soudem odsouzen k pěti rokům káznice, Václava Houšky a Josefa Krátkého, kteří se před zatčením zachránili útěkem, byli všichni ostatní členové odboje Vacek - Červinka umučeni, popraveni, nebo vězněni až do konce války.
Dne 8.září v Berlíně - Plötzensee proběhla poprava čelních představitelů táborské sokolské župy Jana Žižky z Trocnova. Ze Soběslavi popraveni: Karel Evald, Josef Hrubeš, Miroslav Posádovský. (celkem prošlo vězením 240 osob - z toho 191 popraveno, nebo umučeno)
Rok 1944
¦Dne 6.října 1944 sovětská armáda s našimi vojenskými jednotkami vítězně ukončily Dukelskou bitvu a překročily československé státní hranice. Proto byl také tento den prohlášen za "Den čsl. armády".
Události koncem roku 1944 nasvědčovaly, že porážka hitlerovských vojsk je neodvratná. Toužebně očekávaný konec okupace a fašistické tyranie se kvapem blížil. Bylo třeba vše připravit k převzetí moci a osvobození vlasti.
>Po likvidaci odbojové skupiny Vacek - Červinka, došlo v Soběslavi k zorganizování partyzánského oddílu "Žižka", který byl později začleněn v brigádě Táborité. Organizátorem byl Jan Kohout ze Soběslavi a vojenským velitelem byl Rudolf Marek. V počátku měl oddíl "Žižka" 46 členů, ale ve dnech převratu byl již stav 162 členů. Organizátor Jan Kohout ze Soběslavi na podzim roku 1943 z ilegálních odbojových pracovníků, tvořících tzv. "trojky", postupným zvyšováním stavu na 5, 9 a 15 členů, ustanovil bojová družstva. Tak již v dubnu 1944 v Soběslavi vznikl partyzánský oddíl "Žižka", který byl již jako vojenský útvar, začleněný v brigádě Táborité a ve svazu partyzánských oddílů "Za Prahu". Oddíl měl 5 družstev bojových a 1 družstvo policejní. Členem se mohl stát jen ten, kdo byl řádně prověřen, zapojen do odbojové činnosti a složil partyzánskou přísahu. Partyzánský slib velitelů družstev oddílu Žižka Soběslav byl skládán jednotlivě, v noci, na určeném místě, společnou formulací za přítomnosti bratra sokola Jana Kohouta, Marka, Škopka a jiných.
Rok 1945
¦Vítězné boje sovětské armády na našem území si vyžádaly značné oběti a ztráty na životech i majetku. Němci ustupovali ze Slovenska přes naše území a ničili vše, co jim přišlo do cesty. V dalším vývoji událostí byl fašistický režim rozdrcen porážkou Německa.
>Již počátkem roku byl partizánský Žižka v Soběslavi připraven k bojovým akcím většího rozsahu.
Partyzánskou skupinou Žižka byly provedeny dvě železniční destrukce, přerušení kabelu telegrafního a telefonního vedení na trati "Berlín - Vídeň" v Karvánkách za Soběslaví, ničení válečného materiálu, letákové akce, zcizování zbraní německým vojákům, sabotáže, zajišťování úkrytu hledaným a stíhaným osobám atd. Kromě místních akcí byl oddíl připraven k přesunu do bojového prostoru v týlu bojující německé armády.
Dne 8.dubna 1945 v Soběslavi dohodnuto ustanovení RNV (revoluční národní výbor) s 36 členy. Ovšem po tajných partyzánských schůzích u Nového rybníka, ve školské zahradě a v bytě bratra sokola Hradila 19.dubna 1945 se rozhodlo, že nakonec bude ustanoveno ONV s 25 členy.
Od 5.května do osvobození Rudou armádou tj. do 10.května 1945 v Soběslavi účinně působil první "Okresní revoluční národní výbor". Ačkoliv byla ČSR ještě v okupantském obležení, již se jednalo jako v samostatném státě. Tak tomu bylo i v Soběslavi, kde již všude visely vlajky označující naši státnost.
Ihned v prvních revolučních dnech byla v Soběslavi zformována čsl. vojenská posádka pod velením mjr. Bouši a Národní stráž pod velením kapitána Číháka. Jejich činnost byla podporována partyzánským oddílem pod vedením Františka Hůzla. Místní německá vojenská posádka kapitulovala a ve dnech 7-8. Května, kdy pod velením mjr. Schnaika opustila město.
10.května 1945 přišla Rudá armáda do Soběslavi a oficiálně osvobodila náš lid.
Vysvětlivky
¦ - celorepublikové, nebo světové události
> - události na soběslavsku
Soběslavské odboje a jejich členové pod lupou
Odboj v Sokole
Před válkou se členové Sokola scházeli z čistě sportovních důvodů (tréninky, závody v gymnastice, apod.). Ovšem začátkem války, padlo nařízení o zákazu činnosti a roku 1941 byl Sokol oficiálně rozpuštěn, ale někteří z nich již byli zapojeni v odbojové činnosti a k nim se potom přidali další. Zpočátku postrádali organizovanost, odbojová činnost nebyla příliš významná a Sokolové byli gestapem často odhalováni. Až později se většina Sokolů přidala k nově utvořenému partyzánskému odboji, kde byl odboj dobře organizovaný a jejich činnost působila nacistům daleko větší problémy.
Václav Bubník se narodil 22.7.1900 v Soběslavi. Pracoval v závodě Terrag - impregnace dřeva. Byl náčelníkem Sokola v Soběslavi a člen náčelnictva sokolské župy Jana Žižky z Trocnova v Táboře. Po rozpuštění Sokola v dubnu 1941 se zapojuje do ilegální skupiny, která si říká "Jindra". Skupiny pracovaly v Táboče, v Soběslavi, Milevsku, Mladé Vožici a Černovicích. Byly napojeny na pražské ústředí, odkud vedla stopa k říjnovému zatýkání v roce 1942. Václav Bubník byl zatčen 9.11.1942 v továrně, kde pracoval. Potom přijelo gestapo do jeho bytu a sebrali psací stroj, rádio a nějaké knihy. Z této skupiny nebyl zatčen jako jediný, ale v tentýž den gestapo zatklo okolo 20 osob. Z Tábora byl 18.prosince 1942 převezen do Prahy, kde byl uvězněn na Pankráci. Po pár měsících strávených na Pankráci, byl dne 9.února odtransportován do Osvětimy, kde 26.února zemřel. Dne 10.prosince 1945 byl Václavu Bubníkovi udělen Čs. válečný kříž 1939 in Memoriam. (předán jeho manželce Růženě Bubníkové)
Menší odbojové skupinky se vytvořily v závodech Lada - šicí stroje a Terrag - impregnace dřeva. Pracovníci se mezi sebou se tajně dorozumívali a předávali informace. Většina z nich byla členy krajského výboru odboje, tedy i odbojové skupiny Vacek - Červinka. Proto, když byla skupina Vacek - Červinka odhalena, byla většina členů zatčena a někteří popraveni.
Ladislav Benhart se narodil 30.5.1902 v Třeboni. Pracoval jako úředník v Soběslavi a dne 2.4.1943 zatčen táborským gestapem pro ilegální činnost ve skupině Vacek - Červinka. Byl vězněn v Terezíně,pak v Buchenwaldu do 21.5.1945, kdy se vrátil domů. (vězeňská karta č. 1)
Jan Jirovský se narodil 1.7.1895 v Ševětíně, pracoval jako zámečník v závodu Lada a později v ČSD. Také byl členem odbojového hnutí Vacek - Červinka, 3.února zatčen táborským gestapem, vězněn v Terezíně, Pankráci, Golnowě a 7.června v Drážďanech popraven. (vězeňská karta č.2)
Jan Kovář se narodil 22.10.1897 v Soběslavi, kde pracoval jako zámečník. Dne 16.3.1943 zatčen pro ilegální činnost ve skupině Vacek - Červinka. Přechodně uvězněn v Terezíně, Kladně, Buchenwaldu a Schönenbergu, odkud se 19.6.1945 vrátil domů. (vězeňská karta č. 3)
Josef Melounek se narodil 19.11.1903 ve Svinkách u Soběslavi. Pracoval jako zedník a 2.4.1943 byl v Táboře zatčen pro činnost v ilegální skupině Vacek - Červinka. Přechodně uvězněn v Terezíně, odkud byl převezen do Buchenwaldu. Dne 1.6.1945 se vrátil domů. (vězeňská karta č.4)
Jan Mráz se narodil 16.5.1902 v Soběslavi, kde pracoval jako kovář. Kvůli své příslošnosti v KSČ a účasti ve skupivě Vacek - Červinka byl dne 18.8.1941 v Táboře zatčen. Přechodně byl umístěn v Terezíně, odkud byl postupně převezen do Drážďan, Ebrachu a Beyruthu. Dne 18.5.1945 se z Beyruthu vrátil zpátky do Soběslavi.
Václav Vršník se narodi 15.2.1902 ve Zlouskově, v Soběslavi se oženil a pracoval zde jako zámečník. Kvůli své příslušnosti v KSČ a ilegální odbojové činnosti ve skupině Vacek - Červinka byl 16.3.1943 v Táboře zatčen. Zanedlouho na to byl uvězněn v Terezíně a později v Dachau, odkud se 16.6.1945 vrátil domů. (vězeňská karta č. 5)
Jan Žalda se narodil 25.3.1895 ve Vídni, byl respicient finanční stráže ve výslužbě a bývalý starosta města Soběslav.Zapojil se do odbojového hnutí a zanedlouho na to se stal místním vedoucím skupiny Vacek - Červinka. Dne 3.února 1943 byl zatčen táborským gestapem, vězněn na Pankráci, Golnowě, Terezíně a 7.června 1944 v Drážďanech popraven. (vězeňská karta č. 6)
Dne 16.3.1943 byli zatčeni Jan Kopšík a Josef Ilek, ale oba se 21.5.1945 vrátili z Buchenwaldu. Dne 2.4.1943 byli zatčeni Leopold Buzek, Josef Lesler a Karel Vodrážka. Všichni byli vězněni v Táboře a dne 5.června 1943 se vrátili.
Z krajského vedení odbojové skupiny Vacek - Červinka byli dne 22.května 1944 v Drážďanech odsouzeni Jaroslav Vacek, Josef Pistorius, Karel Bruner a Josef Hofman. Dne 23.května v Drážďanech všichni popraveni.
Učitelé Cílek a Červenka
Příběh dvou soběslavských učitelů
Tento příběh se sice přímo neváže k odboji, ale když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že od tématu nikam daleko neodbíháme. Celou dobu se totiž snažíme popsat nacistické zločiny na soběslavsku a hrůzné činy gestapáků, kterých se dopouštěli dennodenně a tento příběh pouze dokazuje krutost a nenávist gestapáků vůči českému národu. Nemyslete si že Vám tady líčíme nějaké nesmysly, všechno se totiž stalo a je doloženo důkazy a výpověďmi svědků…
Po atentátu na Heydricha byla všude velice napjatá atmosféra, nacisté se za Heydrichovu smrt mstili na našem obyvatelstvu a situace byla o to těžší, že mezi občany bylo mnoho donašečů. Václav Červenka byl velice vzdělaný mladý muž a pracoval jako řídící učitel dívčí školy v Soběslavi. Jednoho červnového dne šel po chodbě spolu se svým kolegou Janem Cílkem a údajně se bavili o atentátu na Heydricha. Jestli ho schvalovali nikdo jistě neví, ale jisté je, že je slyšel školník Jenšík, který sympatizoval s Němci. Ihned sehnal učitelku Hejnou, která byla též vlajkařka, aby jí všechno řekl. Společně se domluvili, že Červenku s Cílkem udají táborskému gestapu pro schvalování atentátu. Dne 12.června po 12 hodině přijelo černé auto se dvěma gestapáky. Vyšli schody a zamířili si to přímo do sborovny, kde oba byli. Před zraky svých kolegů byli zatčeni a když odcházeli, tak mezi dveřmi provolali: "Nebojte se o nás, my se vrátíme". To byla nejspíše jejich poslední věta na svobodě, protože dne 16.června 1942 byli popraveni gestapem v Táboře. A na "milého" udavače Jenšíka, ruka spravedlnosti také dosáhla. Po válce utíkal přes hranice, ale byl chycen pohraniční stráží a ve vězení se sám oběsil na pásku od kalhot. Dnes zesnulé a neprávem popravené učitele, připomíná kamenná deska na schodišti v základní škole Edvarda Beneše v Soběslavi.
Závěrem
Seznam použité literatury
Kalendář dějin okupace, protifašistického boje a osvobození táborska Rudou armádou - PHDr. Marián Konečný
Táborská cesta smrti - PHDr. Marián Konečný
Soběslav v odboji - František Hůzl
Vznik a revoluční činnost RNV v Soběslavi - František Hůzl
Kronika města Soběslav - Jan Bouška
Časopis Palcát (ročník 1945)
Studijní materiály poskytnuté Husitským muzeem v Táboře, okresním archivem v Táboře, Památníkem Terezín a muzeem Smrčkův dům v Soběslavi
Poděkování
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem, kteří nám s projektem pomáhali a pomohli nám ho realizovat. V první řadě bychom poděkovali Husitskému muzeu v Táboře, Smrčkově domu v Soběslavi a Památníku Terezín. Dík patří taky všem těm, kteří s námi trávili svůj čas vyprávěním o té době, tj. soběslavský kronikář pan Jan Bouška a dcera V. Bubníka, paní Vladimíra Novotná. Ovšem v neposlední řadě patří dík i našemu třídnímu profesoru Radimu Jindrovi, který nám dal podmět k této práci a bez kterého by tento projekt vlastně vůbec nevznikl.
Děkujeme
Partyzánský oddíl v Soběslavi Po likvidaci odbojové skupiny "Vacek - Červinka", došlo v Soběslavi k organizování partyzánského oddílu "Žižka", který byl pak začleněn v brigádě Táborité. Ve vedení této skupiny stáli převážně sokolové, učitelé a záložní důstojníci. Scházeli se převážně v dřevěném altánku u Nového rybníka. Tato partyzánská skupina byla řízena přímo z Velké Británie provizorní vládou ČSR. Jako jeden z hlavních úkolů měli hlídat železniční mosty v okolí Soběslavi (většinou směrem na České Budějovice), které Němci často podminovávali. V případě porážky, totiž Němci chtěli stáhnout své vojáky, za nimi vyhodit mosty, a tak zamezit pronásledování. Ale partyzáni všechny bomby našli a zneškodnili. Několikrát dokonce museli místo pravé bomby nastražit repliku, aby si Němci ničeho nevšimli, ale pak když chtěli most vyhodit do povětří, nic se nestalo. Doktor František Miller byl profesorem učitelského ústavu a po válce se tam stal ředitelem. Jako první předseda stál v čele revolučního národního výboru a v roce 1946 byl zvolen předsedou národního výboru až do února 1948, kdy byl jmenován soukromým docentem vysoké školy zemědělské v Brně. Další členové (většinou ze Sokola): Stanislav Trumpl, Josef Žák, Ladislav Kohout, Jan Kohout, Karel Liška, Jan Bartoš, Jan Mráz, František Hůzl,… Také k nim patřili záložní důstojníci: major Bouša, který na celém táborsku odboj řídil a kontroloval kapitán Václav Číhák, který byl profesorem učitelského ústavu poručík Dubský, který byl rovněž profesorem učitelského ústavu Část členů NV Soběslav - květen 1945 (zleva: Dr. František Miller - úřadující předseda, Oldřich Šmíd, Stanislav Trumpl, František Hůzl) Ilegální odbojová činnost na vlastní pěst Josef Bartoš pracoval jako skladník ČSD. Pro rozmnožování a šíření ilegálních letáků byl 25.července 1939 zatčen gestapem v Českých Budějovicích. Byl odsouzen na 4 roky káznice. Ovšem 26.června 1942 přišlo telegrafické hlášení z Hamelnu, že v tamní káznici Josef Bartoš dne 24.6.1942 zemřel oběšením. Jan Brt se narodil 19.4.1889 v Rybově Lhotě a se živil se jako kamenosochař. Kvůli různé ilegální činnosti byl dne 15.2.1944 zatčen v Táboře. Uvězněn na Pankráci a v Terezíně. Dne 5.5.1945 se vrátil. Jindřich Kasl se narodil 1.6.1910 v Horním Bukovsku a v Soběslavi pracoval u ČSD. Dne 14.8.1941 byl zatčen pro šíření ilegálních letáků. Uvězněn v Terezíně, Drážďanech, Beyruthu a Ludvigsburgu, odkud se dne 19.6.1945 vrátil domů. Augustin Kord pracoval v závodu Lada jako úředník. Ve sklepě svého domu dočasně ukrýval redaktora Vaňka z Hradce Králové, hledaného zatýkačem. Na základě anonymního udání provedlo táborské gestapo domovní prohlídku a Augustin Kord byl zatčen za napomáhání zločinci. Dne 22.června byl v Táboře gestapem popravem spolu se svou manželkou Marií Kordovou. Jan Nedělka, který vlastnil zahradnictví v Soběslavi (č.p. 277/3), byl zatčen 5.června a o pár dní později v Táboře gestapem popraven, za skrývání zahradníka Navrátila z Kojetína na Moravě hledaného zatýkačem.
