ŽIDOVSKÉ OSÍDLENÍ

Kdy přesně Židé přišli do Divišova nelze doložit. S jistotou můžeme říci, že židovská náboženská obec se zde ustanovila v roce 1776, kdy si zažádala o zřízení samostatného židovského hřbitova. Předpokládáme však, že se zde Židé usazovali již před rokem 1685. Ekonomická regulace na panství provedená v roce 1689 Janem Václavem ze Šternberka zmiňuje, že Židé mají v Divišově dům, ze kterého platí 20 zlatých a mohou zde dále žít. První zmínky o konkrétních Židech nalezneme v soupisu tereziánského katastru z roku 1718, kde jsou uvedeni tři Židé, kteří chovali dobytek a žili jako podruzi (Jakub Chám, Žid Heršl, Žid Judas). Na šternberském panství měli zvláštní postavení. Byli pod ochranou vrchnosti. Za tzv. status "ochranní Židé" museli ale platit. V roce 1783 zde žilo již 11 židovských rodin, roku 1835 to bylo 19 židovských rodin, nejpočetnější byla obec kolem roku 1880, kdy zde žilo 133 Židů (7,1% všech obyvatel). Počátkem 20. století se většina židovských obyvatel stěhovala do Prahy či Benešova. V roce 1900 žilo v Divišově 83 Židů, v roce 1930 již jen 20 osob židovského původu. Židé v Divišově se živili v 19. století jako faktoři venkovských tkalců, obchodem s dobytkem a různým zbožím.

Židovské osídlení se soustřeďovalo ve čtvrti okolo ulice Na Potoce. Podle popisných čísel se domky nacházely spíše v horní části ulice, několik se jich nacházelo při pravé straně u cesty na Český Šternberk. Po vydání náboženského patentu v roce 1781, který zrovnoprávňoval židovské náboženství, se Židé mohli libovolně stěhovat a nemuseli zachovávat ghetto, mohli dále odložit povinné označení na oděvu. Od roku 1805, kdy došlo v Divišově k přečíslování židovských domů z římských číslic na arabské, je doloženo, že Židé už nežili pouze Na Potoce, ale měli domky i mimo tuto část. Mnoho jich nevlastnilo žádný dům, proto bydleli v nájmu. Vývoj židovského osídlení můžeme sledovat až do doby před druhou světovou válkou, kdy se Židé usazovali nebo měli svoje krámky také na náměstí. Tzv. Anonym ve svých Sešitech o dějinách Divišova popsal židovskou komunitu do druhé světové války včetně čísel popisných domů a povolání jejich obyvatel: "Nejnižší číslo popisné, které se nalézalo na Horním náměstí a patřilo Židům, bylo číslo 8. Na konci 19. století v něm obchodoval Hynek Reiner, který zde prováděl střižní služby a jako krejčí šil pánské kalhoty. Po něm tento dům převzal jeho zeť Karel Justic, který v Divišově působil jako poslední starosta židovské náboženské obce. Na Horním náměstí čp.16 obchodoval pan Julius Reiner s látkami a smíšeným zbožím. Jeho otec Pinkas Reiner zde měl kromě svého hospodářství i obchod s obilím. Pod tímto domkem v čp. 17 měl obchod Alois Meisl se smíšeným zbožím, železem, obilím, papírnictvím a trafikou, ten se v roce 1913 odstěhoval do Prahy, po něm zde obchodoval po dobu první světové války Arnošt Freund. Tento dům koupil po válce pan Roth a obchod pronajal Ottu Süslandovi. V domě čp. 20 býval obchodník s kůžemi a prkny pro truhláře Žid Hičman, který počátkem 20. století prodal dům panu Rudolfu Frišmanovi, který obchod s kůžemi dále provozoval. Pan Frišman si v roce 1910 koupil dům čp. 28 od Viléma Meisla a svůj prodal panu Marešovi. Dům čp. 146 vlastnil Samuel Fuchs, jenž zde měl koncem století svůj smíšený obchod. Další obchod se smíšeným zbožím se nacházel v čp. 25, který vlastnil Žid Mautner. I v dalším domě, čp. 26, se obchodovalo. Později majitel Leopold Pick obchod zrušil a věnoval se hospodaření. V domě čp. 27, bývalé hraběcí hospodě Na Koníčku, byl v nájmu Jakub Roubíček. Věnoval se sedlářství a povoznictví. V domě čp. 28 měl Vilém Meisl obchod s kuřivem, trafiku a sběrnu. Před první světovou válkou vše prodal Rudolfu Frišmanovi a odstěhoval se do Prahy. Pod tímto domem se nachází dům čp. 29, který vlastnila před první světovou válkou vdova paní Karolína Roubíčková. Ta zde provozovala obchod s kamenným a hliněným nádobím. V čp. 104 ve Šternberské ulici býval ke konci 19. století Žid Sachner a po něm obýval tento dům Žid Karel Fišer, který se živil hospodařením a jízdou kočárem. V domě čp. 111 měl svůj obchod Žid Smolka.Ve dvoře domu čp. 128 měl pronajatý byt před první světovou válkou Žid Bajsnl, který zde truhlařil. V čp. 122 žil Žid Fišer, obchodník s peřím. Jeho dcera se provdala za Žida Poláčka z Třemošnice, kterému dům připadl. Dům čp. 123 vlastnil Karel Goldstein, který zde měl obchod se smíšeným zbožím, sklad a prodej železa, obilí a kořalek. Dům byl rozdělen na dvě části, v bytě v patře později bydlel lékař Alfréd Kafka. Po Goldsteinovi část domu čp. 149 zdědil Jindřich Vosátka, který si vzal za manželku jeho dceru Márinku. V domě čp. 124 žil pan Fišer, obchodník s peřím. V domě čp. 127 bydlel před první světovou válkou Žid Fogl, též obchodník s peřím. V domě čp. 152 Na Potoce měl koželužnu Žid Hičman. V domě čp. 163 žil pan Mautner. V domku čp. 165 pod synagogou bydlel Žid Böhm, který kupoval a prodával peří. Některé domky vlastnili Židé jen krátce. Například dům čp. 162 Alois Meisl, čp. 164 před první světovou válkou Žid Krebs a před rokem 1910 Josef Reiner, který zde měl smíšený obchod a pekařství. V čp. 201 žil také jakýsi Meisl. V domě čp. 168 bývala židovská škola, později zde žila Rosalie Meislová. V domě čp. 195 žila paní Syslová, rozená Židovka, která si vzala křesťana pana Sysla z Takonína. V domku čp. 210 bydlel pan Fišer, který obchodoval s kůžemi a peřím. Dnes mnoho z těchto domků už neexistuje, nebo byly přečíslovány."

Empírová divišovská synagoga byla postavena v těsném sousedství starší modlitebny (domek čp. 165) v polovině 19. století. Dřevěný domek čp. 165 byl poté užíván jako škola, a to do druhé poloviny 19. století, kdy byla škola přestěhována do domu čp. 168. Zde vydržela až do roku 1911. Náboženské obřady se v nové synagoze konaly pravidelně každou sobotu až do počátku druhé světové války. Během války byla synagoga přeměněna na skladiště sběru a starých kovů. Starosty židovské náboženské obce byli v letech 1892 - 1910 Vilém Meisl, 1911 - 1916 doktor Alfréd Kafka, posledním byl od roku 1924 Karel Justic. Jako rabíni působili v Divišově v letech 1893 - 1905 Jindřich Schwarzkopf, v letech 1906 - 1912 rabín Rudolf Glaser z Ledče, od roku 1913 rabín Mojžíš Reither rovněž z Ledče, do roku 1917 rabín Adolf Loewy z Uhlířských Janovic, poté rabín Alois Schircus rovněž z Uhlířských Janovic, později sem zajížděl na svátky rabín Rudolf Blán z židovské obce Benešov, k níž byla v roce 1930 židovská obec Divišov přidružena.

Židovský hřbitov je situován asi 2 km od městyse u rozcestí silnic do Měchnova a Šternova na katastrálním území Měchnov. V roce 1776 židovská obec Divišov zažádala o pronájem pozemku majitele šternberského velkostatku Jana Václava Michala Čejku z Olbramovic, kterému zaplatila 200 zlatých za pozemek a hřbitovní zeď, nájem byl stanoven na 12 zlatých ročně. Založen byl hřbitov roku 1777, pohřbívalo se zde až do 2. světové války. V roce 1941 zdevastovasla hřbitov skupina hitlerjugend ze Šternberka. Na ploše 2921 metrů čtverečních je kolem 200 náhrobních kamenů, mnohé barokní a klasicistní. Nejstarší čitelné pocházejí z 18. století.

Židovské osídlení v Posázaví je postupně od 17. století doloženo v Havlíčkově Brodě, Světlé nad Sázavou, Ledči, Dolních Kralovicích, Zruči nad Sázavou, Trhovém Štěpánově (hřbitov ze 17. století), Kácově, Ratajích nad Sázavou, Uhlířských Janovicích a Sázavě. V Benešově žili Židé již v 16. století, v okolí bývaly židovské obce a modlitební spolky v obcích Bystřice, Zahrádka, Maršovice, Neveklov, Netvořice, dále v Sedlčanech, Kosově Hoře, Vlašimi, Voticích, Načeradci, Neustupově a Pravoníně.

Zdroje:
Anonym: Sešity o dějinách Divišova, Židé, č. 18.
Fiedler, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992.
Diplomová práce Soni Říhové
www.chopos.cz

Dobová fotografie interiéru divišovské synagogy


Dobová fotografie interiéru divišovské synagogy


Dobová fotografie interiéru divišovské synagogy


Dobová fotografie divišovské synagogy


Divišovská synagoga dnes


Židovský hřbitov - dnešní stav


Dům čp. 168 - bývalá židovská škola


Obecní kronika - zápis z doby po osvobození I


Obecní kronika - zápis z doby po osvobození II