Pocta obětem

V pátek 10. 5. 2013 jsme na naší škole přivítali Evu Kuželovou a Martu Vančurovou, které přijely proškolit naše žáky 9. ročníku coby průvodce výstavou Zmizelí sousedé. Na úvod žáci vyslechli přednášku o historii Židů (se zaměřením na období Protektorátu) a poté se přesunuli k samotné výstavě. Každý si vybral jeden z panelů výstavy a s pomocí metodických listů se seznámil s jeho obsahem.  Nakonec každý žák přiblížil ostatním příběhy z daného panelu. Ačkoli byli naši žáci z výstupu nervózní, všem se to velmi povedlo.

V následujících týdnech budou mít žáci za úkol provázet výstavou nejen žáky naší školy, ale i studenty z jiných škol v Ústí nad Labem. Věřím, že si s tímto úkolem poradí a bude to pro ně cenná zkušenost.

Romana Novotná

V pátek dne 12.4. 2013 jsme provedli 8.A panely „Zmizelí sousedé“.

Celý příspěvek →

Návštěva u pamětnice

Ve čtvrtek 11. dubna 2013 jsme navštívili paní Uhlířovou. Bydlí na náměstí ve Velké Bíteši se svou rodinou.

Rodina paní Uhlířové provozovala ve Velké Bíteši obchod s látkami a textilem. Když byl obchod v padesátých letech minulého století znárodněn, paní Uhlířová zůstala v obchodě zaměstnaná jako prodavačka. Po sametové revoluci byl obchod rodině vrácen.

Nikdo z nás by paní Uhlířové nehádal, že je jí již 97 roků. Je velmi milá a vstřícná a paměť jí stále dobře slouží.

Přišli jsme si za ní popovídat hlavně o bítešských židovských občanech, které si ještě pamatuje.

Nejvíc se stýkala s rodinou Lofflerových a Fuchsových.

Lofflerovi měli obchod s textilem na náměstí stejně jako Uhlířovi. Uhlířovi od mladého pana Lofflera nakupovali látky z jeho velkoobchodu v Brně. Lofflerovi byli velmi slušná a spořádaná rodina.

Paní Uhlířová se znala a přátelila i s dalšími židovskými rodinami z Brna. Vzpomínala, jak na židy těžce doléhala situace, kdy jim začalo být téměř všechno zakazováno. Jednou tajně přivezla celou tašku mýdla své známé, kterou velmi trápilo, že nemá nic na mytí a praní. Paní jí byla velmi vděčná, ale velmi se o paní Uhlířovou bála, protože trest za tuto zakázanou věc by byl velmi přísný.

I rodina Fuchsova z Velké Bíteše byla slušná a spořádaná. Nejlépe si paní Uhlířová vzpomíná na Karla Fuchse, který byl přátelské a veselé povahy. Jeho dvě starší sestry a matka byly často nemocné a ven příliš nevycházely.

Většina lidí židovského původu, které paní Uhlířová znala, dřív nebo později začala přemýšlet o vystěhování do z Československa  do bezpečí. U mnohých se to však bohužel nepodařilo.

Marie Hájková, Jana Jeřábková

Ve dnech
25.-26.7. července2012 navštívil Třešť John Münch s manželkou. Přijelse  z Londýna podívat  na výstavu Po stopách zmizelých sousedů
v Třešti.  John Münch a jeho syn
jsou v současnosti jediní nám známí žijící potomci z  třešťské židovské komunity. Jeho předci v
Třešti a v Hodicích vlastnili továrny. Účastníci projektu představili Johnovi
výsledky svého pátrání po jednotlivých židovských rodinách a Míša Kročilová a
Jiří Frantál představili Johnovi zpracovanou rodinu Münchovu. Vše bylo
prezentováno v angličtině, takže si žáci mohli vyzkoušet své znalosti z tohoto
cizího jazyka a pana Müncha vyzpovídali.

Tuto sváteční chvíli doplnilo také vyprávění
Jarmily Špírkové, jejíž rodiče u Münchů pracovali a ona celou rodinu osobně
znala. Staré fotografie pana Morkuse dokreslovaly tuto dobu, takže si všichni
mohli udělat konkrétní obrázek o staré Třešti a místech spojenými s Münchovými.

Díky vstřícnosti p. Bakaje si
Münchovi mohli prohlédnout i vilu v Hodicích, kterou nechal postavit prastrýc
Sigi a která už více jak padesát let slouží jako mateřská škola, což se
manželům Müchovým moc líbilo.

Zde je část z rozhovoru, který s Johnem Münchem
připravili žáci tohoto projektu. Rozhovor byl veden v angličtině.

Co říkáte tomu, že se
v tomto projektu zabýváme také Vaší rodinou?

Jsem opravdu
velmi šťastný, že tento projekt běží. Myslím, že je to vůbec ta nejdůležitější
věc. Studoval jsem  historii na
universitě a když studujete historii, učíte se to, co se událo v minulosti, a
to vám může pomoci v tom, co se stane v budoucnosti. A je úžasné, že  mladí lidé v Třešti se zabývají tím, co se
událo před šedesáti lety a opravdu doufám, že
to budou umět sdělit svým dětem. Vaše historie  je opravdu velmi bohatá a zajímavá a nikdy
nesmíme zapomenout na to, co se stalo. Nemusí se to nutně stát znovu, ale je
nutné učit stále o tom, co se stalo mezi národy. Jsem moc rád, že Helena
rozjela tento náročný projekt a to je důvod, proč jsme přijeli do České
republiky. Byli to mladí lidé jako vy, kteří zpracovávali tuto historii a
doufám, že se do tohoto projektu zapojí co nejvíce studentů a škol. Je to
úžasné.

Jaké je Vaše
povolání?

Teď jsem v důchodu, ale byl jsem
novinář v deníku FinancialTimes, zabýval jsem se ekonomikou, sportem,
architekturou o autech.  Hodně jsem díky
tomu cestoval.

Jste Žid?

Ne opravdový,
ze tří čtvrtin. Víte, moji rodiče mi o tom nevyprávěli. Byl jsem malý a
nepřemýšlel jsem o tom. Přitom moje babička žila v Izraeli. Ale já jsem si to
nespojil, že bych mohl být Žid.  Bylo to
krátce po válce a v naší rodině se o tom nemluvilo. Otec mi až asi v deseti
letech řekl, že jsem Žid a když o tom říkal matce, zhodnotil to slovy, že jsem
to vzal velmi dobře. Ale stále patřím do této komunity a k tomu, co se
přihodilo, ale nevím nic o židovství a jeho tradicích.

Máte děti?

Mám dvě děti. Dceru a syna. Už
jsou dospělí. Danielovi je 31, je ještě svobodný a nebyl příliš pilný
žáček  a Luise je 33. Pracuje jako
podiatr (odborník pečující o chodidla), vdala se před rokem, ale nemá ještě
děti. Takže ještě nemám žádná vnoučata.
Daniel tady byl se mnou před třemi roky, kdy  jsme do Třeště přivezli popel mojí matky,
který je uložen na židovském hřbitově. Chtěla být pohřbena s mým otcem, který
zde již byl uložen.

Jaká je Vaše oblíbená
kniha?

Já mám rád knihy od Alberta Camuho. Nejraději
mám knihu Cizinec. Rád čtu historické fikce.

Jaké je oblíbené
místo?

Mám rád velkoměsta. Ale Praha je
jedno z mých nejoblíbenějších míst, je to opravdu jedno z nejhezčích měst na
světě. Mám moc rád Hradčany a Španělský sál. A také malé hospůdky. Mám na Prahu
krásné vzpomínky.

Jaké je Vaše oblíbené
místo v Londýně?

Greenwich park, je tam nejstarší
královský palác v Anglii a mimo jiné si tam chodíme hrát s naším vnukem (je to
vnuk od ženy Judith), protože bydlíme kousek od něho. Těším se na olympiádu,
máme koupené lístky na závody koní právě v Greenwich.

Umíte jezdit na koni?

Ne, neumím.

Jaký je váš oblíbený
sport?

Hrával jsem fotbal a mám rád
golf. Z českých fotbalistů znám Masopusta, Kvašňáka a fandím Slavii. Jo a ještě
víte, odkud je Petr Čech? Já to vím. Nápověda. Vyrábí se tam české pivo.

Jaké země jste
navštívil?

Můj otec navštívil kolem třiceti
zemí, já jsem v tolika nebyl. On pracoval pro jednu textilní společnost a
součástí jeho práce bylo cestovat. Byl jsem v Austrálii,mám rád Ameriku.  Moc se mi líbilo na Barbadosu, byl jsem tam
jako novinář. Je tam teploučko a jsou tam milí lidé.

Jaké je vaše oblíbené
jídlo?

Párek s bramborovou kaší, velmi
britské.

Jaká je Vaše oblíbená
barva?

Zelená, jako tráva a příroda.

Kdy jste se setkal se
svojí druhou ženou Judith?

Bylo to v roce 1997. Šel jsem na
party mého přítele, který byl v Praze a tam se seznámil s Judith. Tam mi řekl,
že pozval někoho, kdo zná Československo. Tak jsem k ní šel a česky jsem jí
řekl: „Dobrý den“.  A tak vzniklo naše
přátelství. Díky Praze.

Jaká je Vaše oblíbená
hudba?

Hraju na klarinet, příští rok
bych si chtěl zahrát s vaším jazzbandem. Kromě jazzu  mám rádBoba Dylana, Louise Armstronga. Často
jezdím do New Orleans, protože Judith tam jezdí za svojí rodinou. Pochází z
USA. V Česku, ale také máte hodně výborných muzikantů.

Co děláte ve volném
čase?

Hraju na klarinet, chtěl bych být lepší a lepší.

Otázek bylo samozřejmě více, ale vybrali jsme jen ty
nejzajímavější.   HŠ

Díky projektu Zmizelí sousedé vznikl náš historický kroužek pod vedením Mgr. Evy Čermákové ve Velké Bíteši.  Podílí se na něm žáci základní školy, kteří navštěvují osmý a devátý ročník. Škola se tímto projektem zabývá již druhým rokem.

Scházíme se každý pátek ráno v počítačové učebně, kde zpracováváme židovskou tématiku. Zabýváme se židy z Velké Bíteše a jejího okolí.

Tato práce je velmi zajímavá a opravdu nás baví. I když informace leckdy chybí, nevzdáváme se a pátráme dál, což se nám vyplácí. Paní učitelka nám velmi pomáhá. Informace k projektu jsme získávali z různých zdrojů např. z archivu ve Velkém Meziříčí, z různých knih a kronik, ústního podání pamětníků ve Velké Bíteši a internetových stránek HOLOCAUST.cz

Shodli jsme se na tom, že by se lidé o židovské historii měli dozvědět více. Nemělo by se zapomínat jak vytrvalí a silní museli být a stále jsou tito lidé, kteří procházeli různými útrapami, aniž by za to mohli.                                 Nezapomeňme…

Napsali: Jana Jeřábková, Karolína Hradilová, Tomáš Hlobil

     Velká Bíteš leží v kraji Vysočina 30km od Brna v okrese Žďár nad Sázavou. Počet obyvatel k roku 2012 je 5 061. Starosta města je Ing. Milan Vlček, dříve funkci starosty zastupoval pan Mgr. Miroslav Báňa.Části města jsou například Pánov, Jáchymov, Holubí Zhoř, Košíkov a další.

     Mezi největší historickou památku patří kostel sv. Jana Křtitele. První zmínka pochází z roku 1240. Městská práva Velká Bíteš dostala roku 1408, v roce 2008 proběhly velké oslavy 600. výročí.

     Dříve se Velká Bíteš jmenovala Velká Byteš, dokonce byla i součástí vyjmenovaných jmen, ale v průběhu let vyměnila spoustu názvů.V 18. Století zachvátil město 2x velký požár, který město téměř zničil.

     Pověst Velké Bíteše vypráví o pasačce prasat a býků, která našla kostelní zvon ukrytý v zemi, ten byl schován před Švédskými vojsky během Třicetileté války, aby jej neukradli a neroztavili na zbraně.

     Velká Bíteš je malé město s dlouholetou tradicí.

Jsme žáci 8. a 9. ročníků.  Chodíme do dějepisného kroužku v naší škole ZŠ Velká Bíteš, kde hledáme a zpracováváme  informace o Židech, kteří žili v našem městě a okolí.

Základ naší školy byl položen 7. července 1902. Byla zde  Měšťanská škola , která nebyla povinná, přijímáni byli všichni přihlášení žáci, v ten čas neměl překročit počet žactva 60 ve třídě. Už to byl pokrok proti 80 až 90 žákům na škole obecné. Nyní ji navštěvuje 558 žáků.

V naší škole máme mnoho projektů (např. řecký týden, volba povolání…)  a výletů (např. výlet do Prahy, Dukovan, koncentračních táborů…). Některé děti na této škole navštěvují mimoškolní aktivity (vaření, kurzy českého jazyka, matematiky a anglického jazyka, sportovní hry…).

Pátrání po rodině Alfréda Singera vzniklo vlastně úplnou náhodou. Naši pamětníci často zmiňovali jméno již jmenovaném doktora Singera. Zaujal mě jeho příběh. Jeho osud je tak zajímavý, že v jeho pátrání hodlám pokračovat.

Nejvíce informací nám podala paní Špírková, které zachránil život. Byl to obětavý doktor s dobrým srdcem. Nesmím zapomenout na naše další pamětníky, pan Vrátil, pan Jindra a pan Houzar. Pan Houzar nám poskytl fotografie ze života rodiny Singerů.

Některé vzpomínky jsou natolik silné, že donutí člověka přemýšlet nad tím, jak těžký život měli. A proto na celou rodinu všichni vzpomínají jen v tom nejlepším.

Když jsem se v roce 2010 zapojila do projektu ,,Po stopách zmizelých sousedů´´ netušila jsem, že mě jejich příběh tak uchvátí a bude mě nutit dál pátrat.

První pamětník, kterého jsem navštívila, byla právě paní Volfová, díky níž jsme získali spoustu informací.  Paní Volfová pracovala jako kadeřnice u pana Kirsche a se Židy se běžně setkávala.

Její vyprávění mě zaujalo natolik, že už nebylo cesty zpět a musela jsem dál pátrat. Nakonec mě osud zavál ještě k dalším pamětníkům jako je paní Musilová a další.

Místy se jejich vzpomínky protínali a místy šly každá jinou cestou a otevírali přede mnou další a další tajemství skrývající se v příbězích Židů odvlečených ze svých domů do koncentračních táborů.

Paní Volfová se také spolu s dalšími pamětníky zúčastnila natáčení ,,Muzea Holocaustu´´ ve Washingtonu. Její vzpomínky jsou zde s dalšími k dispozici s anglickými titulky pro zájemce z celého světa.