Pocta obětem

Ráda bych vás seznámila s příběhem mého pradědečka Josefa Neumanna. Narodil se 24.10.1908 do početné a chudé rodiny.  Jeho rodiče Filip a Berta měli ještě dalších devět dětí. Žili v Litomyšli a zde také chodil do školy jako učeň obchodu. Podle fotografií byl vojákem za první republiky. Později pracoval jako obchodní příručí u Taussigů, což byl obchod s látkami v Poděbradech.  V tomto obchodě pracovala také mladá Češka, vyučena jako švadlena. A tak Josef poznal svojí budoucí ženu Marii rozenou Rákosníkovou, narozenou v roce 1911. Datum jejich svatby neznáme, bylo to tedy tzv. smíšené manželství. V roce 1938 se jim narodil syn Adolf. Jméno dostal po svém strýci Adolfovi, který mu šel za kmotra.

Do jejich života zasáhla válka. Josef chtěl svoji rodinu ochránit a tak se domluvili na formálním rozvodu s tím, že po válce se znovu vezmou. To už se nepodařilo.

Josef odjel  5.12.1942 z Pardubic do Terezína a 20.1.1943 byl transportován do Osvětimi, kde také zemřel. V Osvětimi zahynul také jeho otec a šest dalších sourozenců. Jejich maminka Berta zemřela před válkou už v roce 1939.

Marie Neumannová moje prababička zůstala se svým malým synem Ádou sama. Později už se nikdy neprovdala. Svého syna vychovávala v malém domečku ve Vrbici u Poděbrad, kde žila i se svojí nemocnou sestrou Pepičkou. Na prababičku Mařenku, jak jsme jí říkali, mám pěkné vzpomínky z dětství. Byla to laskavá, drobná žena s modrýma očima. Žila skromně, vodu nosila ze studně ze zahrady, zatápěla dřevem v peci, kde pekla chleba a také výborné buchty plněné švestkami. Rodiče o ní pečovali po zlomenině nohy v krčku až do její smrti ve věku 82 let.

Můj dědeček Áda Neumann studoval zemědělskou školu v Mladé Boleslavi kolem roku 1953 obor technicko- mechanizační. Pracoval v oboru jako vedoucí dílny a mechanizátor, později také učil jako mistr odborného výcviku. V roce 1960 se oženil a časem se mu narodily dvě dcery Jitka a Jana. Dnes je mu skoro 80 let. Má tři vnoučata a pět pravnoučat. Je stále aktivní a zajímá se nejen o svou rodinu, ale také o nejnovější vymoženosti techniky. Rád a dobře vaří. Dříve se věnoval fotografii, je kutil všeho druhu, ale největším koníčkem zůstává jeho velká zahrada.

Z jeho vyprávění jsme se dozvěděli, že kromě něj válku přežily celkem tři sestry jeho otce Josefa a to: Antonie Turečková, Marie, která se narodila 10.1.1905 a žila po válce někde v Pardubicích. Jméno třetí sestry neznáme. Údajně žila potom někde v Bílině.

Chtěla bych touto cestou poděkovat studentům z Litomyšle, paní učitelce Dagmar Burdové a všem, kteří se na projektu podíleli za jejich práci. Informace, které jsem našla na jejich webu o naší rodině, jsou pro nás velmi cenné. Díky patří také Mgr. Martě Vančurové, která mi umožnila dopsat pokračování příběhu a doplnit fotografie.