V březnu 2019 se sešli rodiče dětí – autorů filmu Medvídku povídej v kině Oko s paní Doris Grozdanovičovou


V březnu 2019 se sešli rodiče dětí – autorů filmu Medvídku povídej v kině Oko s paní Doris Grozdanovičovou
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2722736-ukryvane-deti-hruzy-holocaustu-ukazuje-animovany-snimek-na-kterem-se-podileli-skolaci
Co kdyby nenastoupili ? (Fotíme výhradně árijské děti). Reportáž o vzniku filmu:
Po dvouleté práci hlavně 78 dětí z výtvarného kroužku Mirky Bažantové ZUŠ J. Suka Benešov, pracoviště ZŠ Chocerady vzniká film CO KDYBY Nenastoupili.
http://www.horice.org/v-horicich-je-novy-quest-zmizeli-sousede-aneb-po-stopach-horickych-zidu/d-10206
Když jsme končili se Zmizelými Langweily, trochu s lítostí jsme konstatovali, že se nám nepodařilo najít víc o Janu Kettnerovi. V únoru 1948 údajně zahrabán v hromadě uhlí utekl do Hamburku a na zaoceánské lodi odplul do Brazílie. Tam se oženil s Olgou. Věděli jsme, že měli dva syny. Víc nic. Už je tomu jinak.
Díky paní Martě Vančurové a manželce českého velvyslance v Riu, paní Haně Havlíkové, máme kontakt na vnučku a vnuka Kettnerových. Ke dvěma synům, Janu a Fredericovi, přibyla dcera Olga. Jan zemřel v 76 letech v roce 1998 a Olga v 90 letech v roce 2006. Teď budeme doufat, že dědeček Jan svým potomkům vyprávěl o svém osudu a že oni budou chtít s námi navázat kontakt.
Ráda bych vás seznámila s příběhem mého pradědečka Josefa Neumanna. Narodil se 24.10.1908 do početné a chudé rodiny. Jeho rodiče Filip a Berta měli ještě dalších devět dětí. Žili v Litomyšli a zde také chodil do školy jako učeň obchodu. Podle fotografií byl vojákem za první republiky. Později pracoval jako obchodní příručí u Taussigů, což byl obchod s látkami v Poděbradech. V tomto obchodě pracovala také mladá Češka, vyučena jako švadlena. A tak Josef poznal svojí budoucí ženu Marii rozenou Rákosníkovou, narozenou v roce 1911. Datum jejich svatby neznáme, bylo to tedy tzv. smíšené manželství. V roce 1938 se jim narodil syn Adolf. Jméno dostal po svém strýci Adolfovi, který mu šel za kmotra.
Do jejich života zasáhla válka. Josef chtěl svoji rodinu ochránit a tak se domluvili na formálním rozvodu s tím, že po válce se znovu vezmou. To už se nepodařilo.
Josef odjel 5.12.1942 z Pardubic do Terezína a 20.1.1943 byl transportován do Osvětimi, kde také zemřel. V Osvětimi zahynul také jeho otec a šest dalších sourozenců. Jejich maminka Berta zemřela před válkou už v roce 1939.
Marie Neumannová moje prababička zůstala se svým malým synem Ádou sama. Později už se nikdy neprovdala. Svého syna vychovávala v malém domečku ve Vrbici u Poděbrad, kde žila i se svojí nemocnou sestrou Pepičkou. Na prababičku Mařenku, jak jsme jí říkali, mám pěkné vzpomínky z dětství. Byla to laskavá, drobná žena s modrýma očima. Žila skromně, vodu nosila ze studně ze zahrady, zatápěla dřevem v peci, kde pekla chleba a také výborné buchty plněné švestkami. Rodiče o ní pečovali po zlomenině nohy v krčku až do její smrti ve věku 82 let.
Můj dědeček Áda Neumann studoval zemědělskou školu v Mladé Boleslavi kolem roku 1953 obor technicko- mechanizační. Pracoval v oboru jako vedoucí dílny a mechanizátor, později také učil jako mistr odborného výcviku. V roce 1960 se oženil a časem se mu narodily dvě dcery Jitka a Jana. Dnes je mu skoro 80 let. Má tři vnoučata a pět pravnoučat. Je stále aktivní a zajímá se nejen o svou rodinu, ale také o nejnovější vymoženosti techniky. Rád a dobře vaří. Dříve se věnoval fotografii, je kutil všeho druhu, ale největším koníčkem zůstává jeho velká zahrada.
Z jeho vyprávění jsme se dozvěděli, že kromě něj válku přežily celkem tři sestry jeho otce Josefa a to: Antonie Turečková, Marie, která se narodila 10.1.1905 a žila po válce někde v Pardubicích. Jméno třetí sestry neznáme. Údajně žila potom někde v Bílině.
Chtěla bych touto cestou poděkovat studentům z Litomyšle, paní učitelce Dagmar Burdové a všem, kteří se na projektu podíleli za jejich práci. Informace, které jsem našla na jejich webu o naší rodině, jsou pro nás velmi cenné. Díky patří také Mgr. Martě Vančurové, která mi umožnila dopsat pokračování příběhu a doplnit fotografie.
Zmizelí sousedé putují opět po ústeckém kraji, ve spolupráci s Eurocentrem Ůstí nad Labem
http://http://www.muzeumsemily.com/Na-pamet-semilskym-zidovskym-obcanum.htmlOd října je v Muzeu v Semilech k vidění výstava Zmizelí sousedé.
Byla otevřena v rámci odhalení pamětní desky za účasti zástupců obce i regionu.