Pocta obětem

     Velká Bíteš leží v kraji Vysočina 30km od Brna v okrese Žďár nad Sázavou. Počet obyvatel k roku 2012 je 5 061. Starosta města je Ing. Milan Vlček, dříve funkci starosty zastupoval pan Mgr. Miroslav Báňa.Části města jsou například Pánov, Jáchymov, Holubí Zhoř, Košíkov a další.

     Mezi největší historickou památku patří kostel sv. Jana Křtitele. První zmínka pochází z roku 1240. Městská práva Velká Bíteš dostala roku 1408, v roce 2008 proběhly velké oslavy 600. výročí.

     Dříve se Velká Bíteš jmenovala Velká Byteš, dokonce byla i součástí vyjmenovaných jmen, ale v průběhu let vyměnila spoustu názvů.V 18. Století zachvátil město 2x velký požár, který město téměř zničil.

     Pověst Velké Bíteše vypráví o pasačce prasat a býků, která našla kostelní zvon ukrytý v zemi, ten byl schován před Švédskými vojsky během Třicetileté války, aby jej neukradli a neroztavili na zbraně.

     Velká Bíteš je malé město s dlouholetou tradicí.

Jsme žáci 8. a 9. ročníků.  Chodíme do dějepisného kroužku v naší škole ZŠ Velká Bíteš, kde hledáme a zpracováváme  informace o Židech, kteří žili v našem městě a okolí.

Základ naší školy byl položen 7. července 1902. Byla zde  Měšťanská škola , která nebyla povinná, přijímáni byli všichni přihlášení žáci, v ten čas neměl překročit počet žactva 60 ve třídě. Už to byl pokrok proti 80 až 90 žákům na škole obecné. Nyní ji navštěvuje 558 žáků.

V naší škole máme mnoho projektů (např. řecký týden, volba povolání…)  a výletů (např. výlet do Prahy, Dukovan, koncentračních táborů…). Některé děti na této škole navštěvují mimoškolní aktivity (vaření, kurzy českého jazyka, matematiky a anglického jazyka, sportovní hry…).

Pátrání po rodině Alfréda Singera vzniklo vlastně úplnou náhodou. Naši pamětníci často zmiňovali jméno již jmenovaném doktora Singera. Zaujal mě jeho příběh. Jeho osud je tak zajímavý, že v jeho pátrání hodlám pokračovat.

Nejvíce informací nám podala paní Špírková, které zachránil život. Byl to obětavý doktor s dobrým srdcem. Nesmím zapomenout na naše další pamětníky, pan Vrátil, pan Jindra a pan Houzar. Pan Houzar nám poskytl fotografie ze života rodiny Singerů.

Některé vzpomínky jsou natolik silné, že donutí člověka přemýšlet nad tím, jak těžký život měli. A proto na celou rodinu všichni vzpomínají jen v tom nejlepším.

Když jsem se v roce 2010 zapojila do projektu ,,Po stopách zmizelých sousedů´´ netušila jsem, že mě jejich příběh tak uchvátí a bude mě nutit dál pátrat.

První pamětník, kterého jsem navštívila, byla právě paní Volfová, díky níž jsme získali spoustu informací.  Paní Volfová pracovala jako kadeřnice u pana Kirsche a se Židy se běžně setkávala.

Její vyprávění mě zaujalo natolik, že už nebylo cesty zpět a musela jsem dál pátrat. Nakonec mě osud zavál ještě k dalším pamětníkům jako je paní Musilová a další.

Místy se jejich vzpomínky protínali a místy šly každá jinou cestou a otevírali přede mnou další a další tajemství skrývající se v příbězích Židů odvlečených ze svých domů do koncentračních táborů.

Paní Volfová se také spolu s dalšími pamětníky zúčastnila natáčení ,,Muzea Holocaustu´´ ve Washingtonu. Její vzpomínky jsou zde s dalšími k dispozici s anglickými titulky pro zájemce z celého světa.

Do týmu, který se zapojil do pátrání po židovských rodinách v různých koutech České republiky, jsem se připojila před čtyřmi lety.  V Třešti jsem pátrala po stopách rodiny Meissnerů. Většina těch, kteří už v Třešti déle žijí, jméno Meissnerovi rodiny dobře znají. V Třešti byli Meissnerovi známí a vážení. A nejen v Třešti, ale i v jejím okolí mnozí lidé znají jejich jméno.

Díky oživení dávno mrtvých vzpomínek a oprášení prachu ze hmotných památek jsem dala dohromady osudy kluků Meissnerových, kteří žili tady v Třešti. Velkými pomocníky v našem pátrání byli pan Houzar, pan Vrátil a mnoho dalších, kteří vzpomínají na Meissnerovi s láskou. Po návštěvě jihlavského archivu jsem mohla konečně sestavit alespoň částečný rodokmen rodiny. Velkou podporu našemu projektu máme od pana Vilímka, který nám umožnil návštěvu jihlavského archivu, a který nám pomáhá při našem pátrání.

Členové velice rozrostlé rodiny byli a možná jsou díky holocaustu rozneseni po celém světě.  Náš projekt na chvíli oživí jejich životy a připomene nám jejich osudy v době strašlivých událostí holocaustu. Ale o něco vzácného nás to posílí a nad tím je třeba se pozastavit. Nyní jsem shromáždila informace téměř o všech Meissnerech v Třešti. Jejich životy budou připomenuty ve sborníku, který s celou skupinou projektu Po stopách zmizelých sousedů v Třešti připravujeme.

http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/pripomenou-osudy-zidu-z-chocne-20121123.html

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/205441-devataci-z-chocne-pripravili-vystavu-o-holocaustu/

V průběhu dubna naší školu v Třešti navštívila paní Eva Kuželová, která nás seznamovala s projektem, do kterého se naše škola v Třešti s velkým nadšením zapojila. Paní Kuželová nás seznamovala s příběhy rodin z jiných měst, na kterých pracovali další účastníci projektu “ Po stopách zmizelých sousedů.“

Byla to velmi zajímavá zkušenost, dá se říct, že nás nasměrovala k naší další práci. Sešli jsme se v učebně zeměpisu, usedli do lavic, a poslouchali jsme přednášku, ve které jsme se učili postupovat v průběhu našeho projektu, a která nás měla připravit na roli průvodců. Paní Kuželová nám rozdala plakátky s texty o židovských rodinách z jiných měst. Rozdělili jsme se na skupinky, přečetli si články a potom jsme je před interaktivní tabulí prezentovali výsledky naší práce. To byl náš první krok, který nás nasměroval, a my jsme díky němu zapojeni do tohoto projektu. Soubor prací nám paní Kuželová přenechala jako vzor k našemu panelu.

Mé pátrání po tomto bohatě rozvětveném rodě započalo čistou náhodou.

Většina mých spolupracovníků již měla rozdělené rodiny, které zpracovávali. Až tehdy, když jsem se přihlásila na jednu z mnoha návštěv pamětníků, mě zaujal příběh  Waltera, pocházejícího z rodu řezníků  Isternitzů v Třešti. Nejen na Waltera vzpomínala stoletá paní učitelka Veverková.

Tato cesta se dlouho zdála jako slepá, ale naštěstí se zpoza tmy vynořily další kontakty na pamětníky a různé lidi, kteří by přece jen mohli vědět něco víc k této časem téměř zapomenuté rodině.

Začala jsem tedy pátrat. Neosvětlená cesta mě přivedla do Telče za paní Kuchařovou. Ukázala mi směr svým vyprávěním a fotkami, které dokonale popsala. Další fotografie mi byly poskytnuty ze strany příbuzných rodiny z Batelova. Začínalo mi být jasné, že tento rod je velmi rozvětvený, a nebude nic jednoduchého ho dát dohromady.

Zanedlouho se mi dostaly do rukou zásadní indicie od pana Kubů. Obsahovaly rozhovor mezi jeho otcem a Walterem, když přijel z Izraele navštívit rodné město Třešť.

Díky panu Vilímkovi jsem získala rodokmen, který byl dosud uschován v Jihlavském archivu, který jsme také navštívili.

Byl to úžasný pocit, když jsem dávala dohromady veškeré materiály. Miniaturní část minulosti, která je dosud zastřena mnoha tajemstvími, se doslova skládala před mýma očima.

Tento projekt by nevznikl bez p. uč. Štumarové. Tímto děkuji jí, ale také zvláštní dík patří všem, kteří byli ochotni mi poskytnout rozhovory, fotografie a další materiály důležité k obnovení historie rodu Isternitzů.