Michal Vessel, m.vessel@seznam.cz, Gymnázium Sokolov

Téma "židovské osídlení Sokolovska" nebylo nikdy kompletně zpracováno pouze s tímto účelem. Mohl jsem se tedy pokusit vyplnit prázdná místa v historii našeho kraje. Dalo by se říct, že se pro mne stal projekt Zmizelí sousedé součástí jednoho roku života. Po celou tu dobu jsem se snažil všude, kde to bylo možné sbírat podklady, dokumenty, fotografie a vůbec vše, co by s tímto tématem nějak souviselo. Stále jsem však narážel na absolutní nedostatek jakýchkoliv materiálů. Ty nejcennější dokumenty, tedy samotné záznamy židovských obcí na Sokolovsku, jsou nenávratně zničené. Pořídil jsem si vlastní fotografie židovských památek našeho kraje a u čitelných náhrobků na hřbitovech opsal epitafy. Mou práci o historii Židů na Sokolovsku významně rozšířila kronika Lea Hoeniga. Již před plným propuknutím organizované nenávisti k Židům, které bylo dovoleno stát se součástí ideologické politiky nacistického Německa, vytušili budoucí možné oběti hrozící nebezpečí a prchly do všech možných koutů světa. Některým z nich a jejich potomkům bylo nakonec dáno nalézt své místo pro život v Americe, ve státě Izrael a v mnoha jiných koutech světa. Pro ty ostatní však skončil život strašlivou tragédií. Po jedněch ani druhých se kromě několika domů, fotografíí a rodinných záznamů téměř nic nezachovalo. Jednoho dne beze stopy zmizeli. Zůstala po nich jen jména vytesaná v památnících a zápisy z deportačních knih a vězeňských seznamů. Jan Jecha, jeden z posledních žijících potomků původních majitelů textilní továrny Noe Stross, kolem níž vznikla obec Libavské Údolí, vzpomíná: Když jsem se po letech chtěl vrátit do Libavského Údolí, musel jsem se téměř plížit. Z pohledu tehdejších mocných jsem byl totiž třídním nepřítelem. Bez úspěchu jsemjse pokusil být tu zaměstnán. Musel jsem nakonec odejít. Musel jsem si také změnit jméno. Bohužel se u nás dodnes říká: On je to výborný člověk, ale je to žid. Už jen mé jméno, Bernfeld, svádělo okolí k antisemitizmu, který je v národě stále zakořeněný. Židovský hřbitov v Kynšperku nad Ohří byl pravděpodobně založen už ve 12. století. Roku 1350 v Chebu o Pesachu k strašlivému pogromu. Bylo zabito 3000 obětí, a tak zanikla celátehdejší početná židovská obac. Ti, kteří fanatické běsnění přežili prchli do Kynšperka. ........ V 17. století byli v tehdejším Loketském kraji čtyři židovské obce. Rozvoj židovských obcí Sokolovska trval prakticky až do roku 1933. Po uchopení moci Adolfem Hitlerem a se stupňující se mocí henleinovského hnutí začali Židé s obavami postupně Sokolovsko opouštět. ...10.11.1938 vzplála velká synagoga, spolu s ní byly zničeny všechny dokumenty týkající se židovského osídlení na Sokolovsku. V poválečním zmatku a chaosu let 1945-1947 upadly v zapomění doklady a archivní prameny, s odsunem německého obyvatelstva již zde pravděpodobně nažije nikdo,kdo by si kdysi významnou židovskou komunitu pamatoval. Židovské obchody, jediné, které byli před svým zničením vyfotografovány patřili Anně Hönigové a Adolfu Herrmannovi. Nikto z Hermanů nepřežil Holocaust. Mým hlavním cílem bylo uchování paměti na kdysi významnou skupinu obyvatel našeho kraje, jejíž existence byla po dlouhých letech svého vývoje za několik let násilně ukončena. Nesmí se na ně zapomenout, protože dokud se o člověku i po jeho smrti stále ví, nikdy nemůže vymizet z tohto světa. a až kdyby již nežil v nikom z nás, přestane existovat. P.S.: Také bych chtěl poděkovat všem, díky kterým jsem se při hledání židovských památek sám někde neztratil...