Příběh o výrobcích pásků

Ida Friedová se narodila 17. srpna 1887. Byla to hezká, hodná a laskavá paní. Neměli s manželem žádné děti. Bydleli v dnešní ulici Rektora Stříteského 188. Friedovi doma zaměstnávali služku, které říkali Pepinko. V Umrlčí uličce, kde je dnes videopůjčovna, měli malou dílnu. Vyráběli a prodávali především boty a kožené dámské pásky. Na konci pásku byly drobné kuličky. Šili i rukavice. Krám nevlastnili. Měli čtyři, možná i více zaměstnanců. Pracovala u nich také Anna Nespěchalová, rozená Drábková. Její dcera Emilie, provdaná Králová, vzpomíná: "Jednou maminka dostala v práci tři nepoužitelné kousíčky kůže, měli černou, zelenou a červenou barvu. Pamatuji si, že když jsem si s červeným hrála, lámal se a drolil."

Emilie také říká: "Každý rok na Velikonoce jsem chodila k Friedovým na pomlázku."

Na letní prázdniny k Friedovým jezdil z Prahy synovec Jiří Popper, hezký kudrnatý chlapec, malý a usměvavý.

Pan Fried zemřel v létě 1942, půl roku předtím, než jeho manželku odvezli do Terezína. Jeho pohřbu na židovském hřbitově se zúčastnila i rodina Nespěchalova.

Paní Ida se odstěhovala do bytu nad dílnou. Když dostala povolání do transportu, říkala, že je ráda, že se toho manžel nedožil. Z Litomyšle odjela 3.12.1942, do Terezína dorazila v "pardubickém transportu" Cf 5. prosince.

Paní Friedová nechala vzkaz rodině Nespěchalových, že až odjede, ať si z jejího domu něco odnesou. V domě byl předem připraven balík s mýdly a šaty do společnosti pro paní Annu Nespěchalovou. Ta bohužel neměla příležitost si je vzít na sebe. Paní Ida v domě nechala všechno: nábytek, peřiny, stříbrné příbory,.…. Když se Nespěchalovi rozhodli zajít do domu paní Idy a nějaké věci uschovat, bylo už pozdě, dům byl střežen Němci.

Mezi lidmi se vyprávělo, že někteří židé při transportu umrzli a byli vyhazováni z vagónů ven. Říká se, že i Ida byla mezi nimi. Když paní Emílie Králová, rozená Nespěchalová, byla v Terezíně, tak prý našla hrob paní Idy. V terezínském seznamu je ale zapsáno, že Ida Friedová byla odeslána 23. ledna 1943 do Osvětimi transportem Cr jako číslo 121. Tam také skutečně zahynula.

Dominika Pávková