Hosty v Praze

Jednoho dne nám naše paní učitelka oznámila, že jsme byli pozváni do Prahy do Židovského vzdělávacího centra na mezinárodní seminář, který byl v anglickém jazyce. Jelikož se očekávala znalost angličtiny na takové úrovni, abychom byli schopni reprezentovat projekt Zmizelí sousedé a hovořit o našem příběhu, jelo nás pouze šest vybraných žáků.

V pondělí 23. června 2003 ráno jsme se vydali na cestu do Prahy. Nervozita stoupala, protože jsme měli obavy z našich vystoupení. Po ubytování nás očekávali v ŽVC, nachystali jsme si panely s litomyšlskými židovskými příběhy a po obědě v pravé židovské jídelně jsme se vydali s našim průvodcem Martinem Šmokem na prohlídku synagog. Večer nás čekal raut v rezidenci izraelského velvyslance. Ještě než jsme mohli vstoupit, ochranka si pečlivě prohlédla nás i naše pozvánky. Velvyslancova vila byla nádherná a přepychová. Zaujal nás třeba velký židovský osmiramenný svícen a sbírka stříbrných židovských předmětů. Poté nás pan velvyslanec uvítal a představil ostatním hostům. Mezi ně patřil pan rabín z Anglie. My jsme byli velice nervózní, asi proto, že jsme byli hlavní náplní večera. Hosté se nás ptali hlavně na naše příběhy a práci na projektu, samozřejmě že anglicky. To nám ze začátku dělalo problémy, a styděly jsme se anglicky hovořit. Ale poté, co z nás opadla nervozita se ukázalo, že to nebude tak zlé. Mezi hosty byli i lidé, co mluvili česky, a když jsme byli v nouzi, tak nám vždy někdo pomohl. Také se nám věnoval sám pan velvyslanec. Byl velmi milý a se zájmem od každého vyslechl jeho příběh. On nás obdaroval svojí historkou o svém jméně. Také nesmím zapomenout, že ve vedlejší místnosti nás čekaly stoly plné židovských pochoutek - třeba několik druhů salátů, losos, dezerty (např. meloun s ananasem naložený v alkoholu), chlebíčky, jednohubky atd. Velmi moc nám chutnaly džusy, které roznášel jeden z číšníků. Až ke konci večera jsme se dozvěděli, že džusy jsou napůl míchané s alkoholem.

Asi ve 21.30 jsme se s panem velvyslancem rozloužili a pokračovali do Valdštejnské zahrady na židovský koncert. Jelikož pršelo, dlouho jsme se nezdrželi a šli spát.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a zamířili do ŽVC. Přivítala nás paní Vančurová a sdělila nám, jak bude naše vystoupení probíhat. Panely, které jsme včera vytvořili, jsme rozmístili do veliké místnosti. Tam se pak sešli účastnící konference. Každý z nás stál u panelu se "svým" příběhem a tomu, kdo se u něj zastavil, příběh vyprávěl. Angličtina nám už nedělala takové problémy jako na rautu, takže jsme tu hodinu zvládli docela dobře a ani nám nevadilo, že jsme totéž opakovali třeba desetkrát a že jsme se dost zapotili při odpovídání na spoustu otázek na podrobnosti.

Odpoledne jsme za odměnu strávili na Petříně, ale domů jsme stejně přijeli úplně unavení. Rozhodně budeme mít na co vzpomínat.

Klára Nováková