Příběh o rozvětvené rodině

Pan Leopold Eisner (narozen 29. prosince 1883) a jeho bratr Edvard/Eduard (narozen 9. března 1882) vlastnili malou továrnu, která byla v domě na dnešní ulici B. Němcové číslo 142, kde je dnes ZUŠ Bedřicha Smetany. Firma se jmenovala LINKA. Vyráběla povlečení a luxusní dámské hedvábné prádlo, ručně vyšívané. V přízemí byly kanceláře a expedice, v prvním poschodí veliká dílna s "fabrickým" oknem. Děvčata, zaměstnankyně, při hezkém počasí to okno otvírala a volala přes střechu na krejčího pana Famfulíka, který měl šicí stroj u okna proti nim, aby jim zazpíval. Jeho žena měla na dnešním Smetanově náměstí krám, vyráběla a prodávala v něm klobouky. Když nebylo dost práce, přivydělávala si v LINCE.

Pan Leopold bydlel s manželkou a dcerami Věrou (narozena 6. července 1918) a Květou/Florou (narozena 6. ledna 1923) ve vile na dnešní Mařákově ulici číslo 563. Věra maturovala na litomyšlském gymnáziu ve školním roce 1936 - 1937.

Pan Edvard měl dceru Evu (narozena 26. prosince 1926) a syna Pavla (narozen 18. září 1929). Přistěhovali se do Litomyšle ze Skutče asi v roce 1930. Bydleli v "Hošpesově vile"na dnešní ulici T.G.Masaryka 653 v prvním patře v nájmu. Měli koberec a luxusní bílý nábytek.

Eva měla spoustu krásných kudrnatých vlasů, které nosila rozevláté kolem hlavy. Byla spíš sportovní typ a uměla výborně plavat. Pamětníci o ní říkají, že byla upřímná, milá a kamarádská. Navštěvovala dívčí školu a krátce gymnázium (prima, část sekundy), po škole chodila za rodiči do LINKY.

Volný čas trávila na Špitálku, hrála si tam s kamarádkou Irenou Famfulíkovou (dnes Mělnickou). Cvrnkaly kuličky, honily se nebo sedávaly na parapetu výlohy Sladkusových a povídaly si. Někdy se za nimi zastavil i Jirka Sladkus. Asi v r.1937(38) byla Eva s Irenou na sokolském táboře v Sebranicích. Bydlelo se ve škole ve třídách, jako postele sloužily dívkám slamníky položené na zemi.

Na besídku Sokola přišla Eva oblečená do krásného piešťanského kroje, zřejmě ušitého na míru.

Leopold Eisner byl zatčen za heydrichiády. U trafikantky Králové v Litomyšli se prý schovával nějaký člověk, možná tam jenom přespal. Někdo to udal a Němci udělali u Králových prohlídku. Nenašli člověka, ale dole v krámě v zásuvce seznam lidí, kteří dávali peníze pro vdovy a ženy těch, co byli zatčení. Pan Leopold v té době navštívil Freyovy a říkal jim, že je na seznamu i jeho jméno, že dal panu Královi do úschovy dokonce všechny rodinné cennosti. Lidi ze seznamu Němci postupně pozatýkali a hned i popravovali. Leopold Eisner byl popraven 10. června 1942 v Pardubicích.

Edvard, Flora, Věra, Eva i Pavel odjeli z Litomyšle transportem 3.12.1942 do Pardubic, pak 5.12. do Terezína a tam byli zařazeni do transportu Cr 23.1.1943 do Osvětimi (Edvard číslo 1202, Flora 1195, Eva 1204, Věřino a Pavlovo číslo neznáme). Všichni v Osvětimi také zahynuli.

Z Litomyšle byli 3.12.1942 deportováni ještě Salomon Eisner (narozen 5.2.1855), Berta Eisnerová (narozena 25.2.1881), Blažena Eisnerová (narozena 1.4.1886), Helena Eisnerová (narozena 6.2.1895), Josef Eisner (narozen 25.3.1910) a MUDr. Richard Eisner (narozen 22.7. 1914). Jejich příbuzenské vztahy k rodinám Leopolda a Edvarda se nám nepodařilo uspokojivě určit. Salomon zemřel v Terezíně 20.11.1943, Berta byla zařazena do tzv. zářijového transportu Dm 6.9.1943 (měla číslo 3493). Blažena, Helena a Richard jeli do Osvětimi 23.1.1943, Josef až 18.12.1943. Nikdo z nich nepřežil.

Dagmar Burdová, Tereza Jandáčková, Markéta Zrůbková