|
Když jsme dostávali na konci 6. třídy seznam volitelných předmětů, objevil se mezi nimi i společenskovědní seminář. Paní učitelka Burdová nám vysvětlila, že jde o předmět, ve kterém bychom se zabývali příběhy zmizelých židů. A tak vznikla šestnáctičlenná skupina rozhodnutá pátrat v minulosti.
Na začátku září jsme dostali seznam umučených židů z Litomyšle. Po válce ho sestavila paní Markéta Freyová. Sami nebo ve skupinkách jsme obcházeli staré lidi a ptali jsme se, jestli z něj někoho neznají. Tím jsme postupně získali základní přehled, na koho se můžeme obrátit se žádostí o spolupráci. A pak začala naše soukromá pátrání.
My jsme se potkaly s paní Bergmannovou, která nám postupně vyprávěla o svém životě s manželem Karlem, židem. Náš příběh je jedním z těch šťastnějších a získaly jsme díky němu báječnou starou dámu za kamarádku.
Radka si chodila povídat s pánem, který nedávno zemřel. Naštěstí se její dvě další důležité pamětnice paní Dušková a Skálová těší dobrému zdraví.
Tereza s Markétou si ke zkoumání vybraly bývalého továrníka a paní, co prý přežila koncentrační tábor. Zatímco zpočátku postupovaly rychle, nakonec se s tím pořádně natrápily.
Vašek je z vesnice a "staré Litomyšláky" nezná. Proto dostal za úkol pátrat v archivu. Petr a Štěpán museli za svým příběhem až do Prahy.
Překvapení čekalo na Dominiku: "Nikdy jsem netušila, že bych mohla mít v rodině židy. V září jsem říkala babičce Anně a dědovi Jiřímu, že se budu zabývat problematikou židů. Děda se zamyslel a začal mi vypravovat, že jeho strýc si vzal židovku. Rozhodla jsem se, že po strýcově životě budu pátrat. Dozvěděla jsem se spoustu věcí a myslím, že rodina je na mě hrdá."
Práce na projektu Zmizelí sousedé pro nás všechny znamenala velkou zkušenost. Rozhodně bychom nechtěli nikdy nic podobného zažít.
Moc děkujeme všem, kteří nám pomohli a kteří se o své vzpomínky podělili s "dnešní mládeží", na niž si občas zanadávají.
Klára Nováková a Lenka Škeříková
|