Příběh o dvou továrnících

Rudolf Fischer se narodil 28. června 1870. Bydlel na Záhradi v ulici P. Bezruče číslo 21 ve vile, kde je dnes autoškola pana Patočky. Byl vysoké, hřmotné postavy. Pan Jiráček si ho pamatuje z doby po válce šedovlasého, s tmavými brýlemi a slepeckou holí. V zadní kapse kalhot nosil revolver. Měl snad manželku, ale žádné děti.

Pan Fischer byl majitelem textilní továrny na dnešní Partyzánské ulici číslo 515 (dnes tam sídlí firma KOMFI). Dodával tkaniny hasičům na uniformy. Továrnu později prodal Rudolfu Faulovi.

V italském městě Terst měla Fischerova firma filiálku. Pan Rudolf tam jezdil jedenkrát za čtrnáct dní, a to vlakem. Často vyprávěl svým přátelům v Litomyšli o italské historii, o Terstu a o jeho okolí. Rád chodil pěšky na dlouhé procházky.

Transportován byl s ostatními litomyšlskými židy 3.12.1942 do Pardubic a pak do Terezína (transport Cf 486).

Pan Jiráček nám vyprávěl, že pan Fischer u jeho rodičů vzpomínal na dobu, kdy žil v ghettu, a na to, jak téměř úplně oslepl: V Terezíně měl na starosti zásobování potravinami. Při jednom ranním nástupu ohlásil veliteli, že už není jídlo, ani zmrzlá řepa nebo brambory. Velitel, který seděl na koni, rozčilením švihl pana Fischera přes oči. Tím ho připravil o 90 % zraku.

Rudolf Fischer zůstal v Terezíně až do května 1945.

Po válce chodil do Benátek na návštěvu k rodině Jiráčkových, odkud si nosil čerstvě nadojené mléko. Zemřel asi v roce 1955.

Tereza Jandáčková a Markéta Zrůbková

Rudolf Faul se narodil 16. srpna 1891. Patřil v Litomyšli před válkou ke známým postavám. Byl drobné štíhlé postavy, krátké kudrnaté vlasy už mu šedivěly. Měl pěkné vystupování a chování. Byl vždy elegantně oblečen, puky na kalhotách vzorně nažehlené. Přitom byl starý mládenec.

Od Rudolfa Fischera koupil továrnu zřejmě už před rokem 1929, protože 1929 platil náboženskou daň o 90,-Kč vyšší než pan Fischer. Firmu postupně přebudoval na opravdu moderní tkalcovnu. Prokuristou u něj byl pan Khon, který bydlel v hotelu Slunce.

Pan Faul žil a choval se jako šlechtic. Nikdy nedělal rychlé pohyby a nezvyšoval hlas. Kouřil doutník. Denně obědval a večeřel v restauraci hotelu Slunce na dnešním Smetanově náměstí, patřil Kunertovým, dokonce i na Štědrý den. To si dával k večeři smažený kapří řízek. Vždy chodil "na jídlo", ne jen tak "do hospody". Pil jen víno, pivo ani tvrdý alkohol nikdy. Když pro židy platil zákaz navštěvovat restaurace, jedl u Kunertových doma v kuchyni, kam mu nosili zadem přes dvorek jídlo z restaurace.

Měl auto - šestiválcový jasně hnědý dvousedadlový chevrolet, cabriolet s plátěnou střechou. I když uměl řídit, měl řidiče Adolfa Pohla.

Velmi se líbil ženám, měl ve městě řadu přítelkyň. S jednou se prý vyboural v autě.

Pan Rudolf Faul nebyl v transportu litomyšlských židů do Pardubic a poté do Terezína, ale v kartotéce Židovského muzea v Praze je informace, že zemřel 14. prosince 1942 v Osvětimi. Protože data úmrtí se zaznamenávala jen v těch případech, kdy židé byli zatčeni gestapem, je možná pravda, co se o panu Faulovi povídá: Prý se rozhodl utéct z Protektorátu a byl zadržen na hranicích.

Jeho bývalou firmu za války vedli dva bratři Rédrovi a vyráběly se v ní součástky do zbraní. Pracovali tam studenti litomyšlské "řemendy", Masarykovy zemské průmyslové školy, když v jejich škole Němci zřídili lazaret. Chlapci do továrny nastoupili na nucené práce.

Václav Pechanec