VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ, Střední odborná škola sklářská
Petr Buday

Holocaust - svědomí národa, anotace díla


Narodil jsem se 17. března 1982 ve Vsetíně v České republice. Mám tedy českou státní příslušnost a jsem Čech. Pravdou však také je, že pocházím ze smíšeného manželství, matka je Češka, otec je Slovák. Podívám-li se do rodin svých prarodičů, zjistím, že řada z jejich příbuzných opustila Československo a dnes žije v USA. Ale nejvíce ze všech to zamotala babička z matčiny strany, která má původ neznámí.

Příběh Jiřiny Vyplelové, rozené Markovičové, babičky
Nevím, kde se babička narodila a kdo byli její rodiče, avšak podle tvrzení svědků v době vypálení Lidic 10. červena 1942 se nacházela právě tam. Společně s ostatními dětmi byla zavlečena do Německa. Naštěstí její život neskončil v plynové komoře, ale byla určena na převýchovu do německé rodiny. Ještě v Německu byla podrobena pokusné operaci paměti, jež měla napomoci k její lepší převýchově.
Děti si přišly rozebrat německé rodiny. Babička se dostala do německé rodiny, která žila v České Lípě. Bylo jí odstraněno číslo z ruky a dáno jméno Ingeborg Kandorová-Markovičová.
Po osvobození nastala etapa hledání vlastních rodičů. Bohužel je nikdy nenašla.

Příběh Marty Golderbergové /21.8.1921- 28.2.1994/
Rodina Golderbergových přišla do Vsetína kolem roku 1900 z Bánovec u Půchova. Na vsetínském Dolním náměstí měli dům a v přízemí obchod - knihkupectví, papírnictví. Měli dvě děti. Marta, dcera, vystudovala Masarykovo reálné gymnázium ve Vsetíně a přeškolovací kurz pro učitele. Otec byl jako první odvezen do Brna a do Osvětimi. Marta se v lednu 1942 provdala za Pavla Roubíčka, který byl křesťan, ale přesto dostali všichni povolání k nástupu do transportu do Terezína. Marta zůstala se svým manželem v Terezíně do září 1944. Pak byli transportem převezeni do Birkenau, Marta potom do pracovního tábora, kde dělala příkopy proti tankům. Tvrdá práce, velká zima a minimum stravy je čekali každý den. S přibližující se Rudou armádou se všichni z pracovního tábora vydali 5. ledna 1945 nejdříve Gross-Rosen a potom do Bergen Belzenu, zde byla osvobozena. Odtud se za pomoci Červeného Kříže dostala do Švédska, kde se asi rok léčila s onemocněním tuberkulózou. Odtud se vrátila do Československa, do Prahy, po dvou letech se rozhodla odejít do Izraele, kde žila až do své smrti - 1994. Marta ztratila všechny své příbuzné. Manžel, Pavel Roubíček, zahynul 20. února 1945 v koncentračním táboře Dachau. Její maminka a maminčini sourozenci zahynuli, babička zemřela v Terezíně.

Přílohy:
VM1 + VM2 - rodinné foto