RYCHNOV NAD KNĚŽNOU, Gymnázium

Osudy rodin - anotace díla


1. Osudy rodiny Fischerovy
2. Osudy pana Jaromíra Freunda a jeho rodiny
3. Pátrání po Tomáši Ledererovi



1. Osudy rodiny Fischerovy

Tato práce je zpracovaná ve formě reportáže.

"Josef Fischer založil firmu Sukna Fischer, později textilní továrnu Mach a spol. Maminka pana Macha byla vnučkou Josefa Fischera, zemřela pět měsíců před koncem války v Osvětimi. Spolu s ní šel do tábora i bratr maminky Leopold, jeho žena Lili a jejich syn Josef Fischer. Tatínek pana Macha nebyl žid, ale byl odveden do koncentračního tábora Terezín z politických důvodů. Panu Machovi bylo kolem dvou let, když odvezli maminku - nepamatuje se na ní. Po té co rodiče odvedli do koncentračního tábora se svou sestrou Soňou ukrývali u nejstaršího bratra otce.
Strýc na nás byl hodný, ale musel chodit do práce. Teta na nás byla zlá a nechtěla nás během války hlídat. Každý týden dělali němci domovní prohlídky. Ve sklepě strýc vytvořil falešnou podlahu, zde jsme se schovávali po tmě třeba celou noc.
Během války žádné zprávy o svých rodičích neměli. Tatínek se po válce vrátil, obnovil výrobu podniku se 200 zaměstnanci.
Po únoru 1948 odjel s dětmi do Austrálie. "

Přílohy:
Ry1a: rodokmen rodiny Fischer
Ry2a: židé na Rychnovsku v číslech


Osudy pana Jaromíra Freunda a jeho rodiny

"V červnu roku 1939 byl Jaromír Freund, po absolvování septimy, vyloučen ze studia na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Na celé škole bylo 18 židů, v jeho třídě byli tři. Jeho snem bylo studium medicíny, uskutečnění překazila válka. Stejnou školu navštěvovali i oba jeho mladší bratři Arnošt a František. Po nuceném odchodu ze školy pracoval Jaromír u firmy na opravu aut, potom v zámečnické dílně. Později byla celá jeho rodina určena na železnici, kde podbíjeli pražce, prováděli výluky kolejí. Po té byli přiděleni na výlukové práce, na stavbu strojního podniku v Plotišti u Hradce Králové, kde sabotovali sypáním škváry do ložisek dopravu na frontu. V roce 1940 jim byl zabaven veškerý majetek (dům s nábytkem, koželužna a výroba galantérie, zaměstnávající 120 lidí), odejmut vysokým důstojníkem SS Schpanknoeblem, který se stal jeho majitelem.
Freundovi byli vystěhováni do vesnice Jeníkovice, kde bydleli všichni (Jaromír, oba jeho bratři, matka, otec a dědeček) v jedné místnosti.
V prosinci 1942 byli odtransportováni do koncentračního tábora Terezín, zde byli zbaveni i toho posledního, co ještě měli. V únoru 1943 odjeli rodiče transportem do Osvětimi, kde zahynuli v plynových komorách.
Osud však zasadil další ránu, 6. března 1943 esesák Poljak přejel jeho bratra Arnošta traktorem. Dědeček jel do Osvětimi v prosinci 1943. Jaromír s bratrem Františkem byl zařazen do transportu směr Osvětim v září 1944.
Zde mu bylo stanoveno osobní číslo T92791. Od té doby už neměl jméno, byl jen číslo.
Po skončení války byl dopraven do nemocnice v Teplicích, váži 35 kg a vrátil se domů, do Třebechovic pod Orebem. Neměl kde bydlet. Potom dlouho bydlet s bratrem Františkem u pana Dr. Simona, který se jich ujal. Paní Bartáková, profesorka českého jazyka na rychnovském gymnáziu, mu zařídila dokončení gymnázia, kde odmaturoval. Po té absolvoval kurz na Obchodní akademii v Chocni.

Přílohy:
RF1: seznam členů rodiny, kteří zahynuly v koncentračních táborech


Pátrání po Tomáši Ledererovi

"Tato práce je vypracována na základě na očitého svědectví pana Tomáše Lederera, který poskytl jedinečný rozhovor o svém životě. V deseti letech byl spolu se svou rodinou odvlečen do Terezína, kde strávil přibližně asi dva a půl roku."
"V roce 1942 byl deportován do Terezína z Hradce Králové."
"Bydleli v ubytovnách, kde v pokojích byly umístěny trojposchoďové dřevěné palandy. Do jedné místnosti se dohromady vešlo přibližně 10 lidí. Nejprve děti mohly bydlet se svými rodiči nebo příbuznými, ale po určité době bylo toto zakázáno. Vznikaly "dětské domovy" na místech bývalých škol (opět bydlely ve třídách). Učit se děti nesměly. Někdy děti vařily v kuchyních, vařily z toho minima, které jim bylo přiděleno - například: tuřín, neoloupané brambory, 1 chleba na týden, umělý med atd. Utéci z ghetta v podstatě nedalo, celé město bylo obehnáno ostnatým drátem, chodily zde ozbrojené stráže se psy. Když se někomu náhodou podařilo utéci, tak potom většinou následovalo velké přepočítávání žijících v ghettu. Toto přepočítávání trvalo vždy několik hodin a po každé dlouho do noci."
"Maminka Tomáše Lederera se vyptávala, jestli někdo neznal jejího manžela nebo někdo neví, co se s ním stalo. Často jí odpovídali, že asi "vyletěl komínem", Tomáš Lederer ani jeho matka nevěděli, co je tím myšleno. Znamenalo to, že byl spálen v krematoriu. Ovšem lidé, kteří byli v Osvětimi, o tom věděli. Když se Tomáš s jeho matkou dostali ven z Terezína, nevěděli, jak by se dostali domů do Kvasim. Otec Otto Lederer byl v září 1944 deportován transportem do Osvětimi, a byl usmrcen v plynové komoře. Ledererovi do Kvasin přijeli 12. května 1945, zůstali v autobuse, protože nevěděli, kam by měli jít. Doporučili jim obrátit se na jejich bývalou továrnu (později patřila Kotenovým). Tam ale nebyli zrovna mile přivítáni. Pan Koten byl velmi překvapen, že jsou na živu, ale zároveň měl strach, že dostane skvrnitý tyfus, o kterém se proslýchalo, že se v táborech vyskytoval."

Přílohy:
Ry1: dopis panu Ledererovi