BRNO, Gymnázium
Životní příběh - anotace díla
Paní Ella Machová pochází ze židovské rodiny, ale ne ortodoxní. Bydleli ve Vídni, Telči a později v Brně. V roce 1935 se vdala a bydlela v Jihlavě. Po příchodu Němců museli veškerý majetek darovat Němcům a odešli do Brna za babičkou paní Machové.
S paní Machovou měla bydlet také její babička, kterou měla moc ráda a rozhodla se, že požádá německou instituci "oberlandrat" o povolení odstěhování na vesnici. Řekla si: "Co budu chodit za kováříčkem, když kovář mi to řekne lépe.", jakmile paní Machová vkročila do oerlandratu, hned jí přivítal vrátný s pozdravem "Heil Hitler!" ona, neboť věděla, že takto zdravit nesmí, tak pozdravila Guten Tag. Tento pozdrav ho očividně udivil. Vrátný si asi myslel, že by mohla být dcera pana oberlandrata, jí pustil dál. Když vešla, uviděla za stolem pana oberlandrata. Byl trochu podsaditý a podle přízvuku bylo poznat, že byl nejspíše Rakušan. Ona si vzpomněla na tu svoji milovanou babičku, které chtěla pomoci, tak řekla, že má babičku, kterou má hodně ráda a že během 24 hodin se mají přesunout do těch bytů, které jsou rozdělené jen plentami. V tom jí pan oberlandrat přerušil a ptal se jí, proč to musí udělat. Ona jednoduše odpověděla, že proto, že jsou Židi. On nechtěl věřit vlastním uším. "Co? Vy jste Židovka?" , paní Machová řekla, že ano. V tom začalo šikanování. Hned vedla pana oberlandrata seděl nějaký mladý muž, který psal na psacím stroji a ten na paní Machovou zakřičel, ať si stoupne. Ona si následkem velkého leknutí stoupla a okamžitě jí vynadali, že nemá cedulku, na které byl nápis JUDE. Hned jí tuto cedulku dali a řekli jí, ať si sedne. Ona si ještě ani nestačila dosednout a zase jí řekli, ať si stoupne, a tak to pokračovalo. Paní Machová měla slzy na krajíčku, ale nakonec jí napsal povolení, že se mohou přestěhovat na venkov.
Přestěhovali se do Štěpánovic, kde jim pan starosta a jiní přátelé velice pomohli.
Když zemřela babička paní Machové, gestapo dovolilo odvést babičku na židovský hřbitov v Tišnově, ale pouze na hnojním voze. Pan starosta Štěpánovic nechal hnoják vyčistit, vystlat chvojím, a rakev pokryli černým flórem a dali kytici a všichni vesničané, včetně pana starosty kráčeli pěšky celých 20 kilometrů až na tišnovský hřbitov.
Za čas manželé Machovi dostali předvolání do transportu. Paní Machová se rozhodla, že do transportu nenastoupí. Připravili pytle s věcmi a pískem, od doktora v Tišnově získala pro nejkrajnější případ lahvičku morfia a starostův syn vymyslel, jak se dá nafingovat sebevražda tří lidí a přitom je schovat. Schoval je v kapličce, potom ve včelíně, ve stodole a různě.
Po skončení války se vrátili s rodinou do Brna, její manžel po roce zemřel a ona se po druhé provdala za starostova syna pana Macha.
|