HRANICE, Základní škola
žáci 8. ročníku, anotace díla

Zánik židovské obce v Hranicích


První Židé se usazovali v Hranicích v letech 1475-1553. V roce 1939 bylo k Židů počítáno 271 osob. Protože se poslední rabín profesor Dr. Jakob Rabinowicz vystěhoval v roce 1937 do Palestiny, neměla židovská obec v Hranicích v té době svého rabína. Na podzim roku 1940 bylo zakázáno vykonávat bohoslužby v synagóze a synagóga sloužila jako skladiště nábytku.
Bezprostředně po vypuknutí války s Polskem bylo odvezeno do různých koncentračních táborů 15 Židů, kteří byli obviněni z různých malicherných přestupků, jako bylo nenošení židovské hvězdy. Stalo se tak za udání konfidentů.
V roce 1942 byla nařízena deportace a 202 hranických Židů odešlo 22. června 1942 do záchytného tábora v Olomouci, pak do Terezína. Část byla deportována na východ, kde byli na neznámém místě zastřeleni. Z hranických Židů, kteří zůstaly v Terezíně, v krátké době zůstalo 15 osob. Zbývající skončili ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Konce války se dočkaly čtyři mladé ženy /sestry Ilsa a Lida Gesslerovy, Lina Pollachová a Renata Glucková/ a pouze jeden muž /Karel Fuchs/.
Ilsa Steinbergová: "Když jsem dorazila transportem z Olomouce do Terezína já, byl Terezín ještě normální město, jenomže původní obyvatelé se museli vystěhovat. Nakonec tam bydlelo kolem 60 000 Židů. V místnosti o velikosti 6 krát 5 metrů bydlelo až 30 lidí na palandách. Aby tam těch lidí nebylo moc, tak se odsouvali na východ a potom byli zabíjeni v koncentračních táborech. Do Terezína jsem se dostala po maturitě, kdy jsem začala studovat farmacii a v Terezíně jsem pracovala v centrální lékárně. Potom nás poslali do Osvětimi. Já jsem se dostala mezi 200 žen, které jely na práce do Oedderanu, městečka poblíž Drážďan. Vyráběly jsme tam nějaké zbraně, ani jsme nevěděly k čemu to je.
Vrátila jsem se do Hranic jako jedna z pěti, vrátila jsem se protože jsem tady vždycky žila, sice mi nic nezůstalo, jen prázdný byt, ve kterém nebyl ani nábytek - všechno bylo pryč."