TELČ, Dům dětí a mládeže, Gymnázium Otokara Březiny

Příběh pana André Spitzera z Jihlavy

S panem Spitzerem jsme se seznámili osobně na besedě ve škole v dubnu 2004.
Žije s manželkou v Jihlavě, ale do Telče občas jezdí na židovský hřbitov navštívit hroby svých blízkých příbuzných i známých, položit kamínky na náhrobky a zavzpomínat na ty, kteří svůj hrob nikde nemají - i tak končilo "konečné řešení" židovské otázky.

Rodina pana Spitzera žila v Jihlavě. Tatínek byl spoluvlastníkem Továrny na uzeniny a konzervy a.s. Kostelec u Jihlavy. Zemřel v roce 1946.
Maminka mimo péči o rodinu jako klavírní virtuozka doprovázela některé osobnosti tehdejší hudební scény v ČSR. Pocházela z Kutné Hory, kde do doby holokaustu žili oba její rodiče.
V rodině Spitzerových byly tři děti. Nejstarší sestra žila před válkou v Praze ve smíšeném manželství, transport do koncentračního tábora se jí naštěstí vyhnul.
O tři roky starší bratr se vyučil cukrářem těsně před vyhlášením Norimberských zákonů.
Panu André Spitzerovi bylo v té době 14,5 roku a studoval.
Osudy celé rodiny poznamenaly nejdříve tzv. Norimberské zákony - od června 1939 vydávaly Okresní úřady konkrétní vyhlášky týkající se protižidovských opatření v jednotlivých místech. Rodina musela odejít do Kutné Hory, která byla domovskou obcí maminky a kde žil dědeček s babičkou.
Celý systém diskriminačních opatření postupně vyřazoval židovské obyvatelstvo - omezení se týkala zabavení veškerého majetku, cenností,šperků, kol, psacích strojů, lyží, rádií, telefonů, zvířat. Zákazy se týkaly vstupu na veřejná prostranství, přídělů potravin s omezením prodejní doby, vyloučením židovských žáků a studentů ze škol, uzavřením synagog.
Od 17.9. 1941 museli všichni Židé nosit tzv. Davidovu hvězdu s nápisem Jude - musela být viditelně našita na oblečení.
Kutnohorští občané se rodině snažili usnadnit komplikovaný život a s rizikem uschovali některé věci Spitzerových přes válku.
V roce 1941 byla odvlečena rodina strýce ing. Josefa Spitzera, který zemřel ještě v době 1. republiky a je pochován na židovském hřbitově v Telči, ale jeho žena Anna a syn Ferry Spitzer zahynuli v polské Lodži.
Transport rodiny do Terezína proběhl 2.6. 1942.
Oba bratry nakomandovali do práce. Bratr, jako vyučený cukrář, pracoval v pekárně ghetta a tak mohl rodině přilepšit občas kousíčkem chleba. Pan André pracoval v uklízecí četě, později jako pomocný kuchař.
V r. 1944 došlo k dalším transportům z Terezína do Osvětimi. Nejdříve odešel bratr, bratranec a maminka. Rozloučení s maminkou před osvětimským transportem bylo bohužel posledním, maminka zahynula v plynové komoře v Osvětimi.
Pan André následoval rodinu dalším transportem. V Osvětimi proběhly během deseti dnů tři selekce a oba bratři byli posláni jako zdatné pracovní síly do pracovního tábora v Kauferingu v Německu. Fašisté zde budovali podzemní továrnu.
Podmínky vězňů byly hrozné - těžce pracovali 12 hodin denně s výjimkou každé druhé neděle. Pro těžce pracující byly takovéto denní příděly: ráno hrneček náhražkové kávy, krajíček chleba, v poledne litr polévky z vody a nahnilé zeleniny, večer, po návratu z práce, krajíček chleba s margarínem nebo malým kouskem náhražkového salámu. Ke konci války se příděly snížily na 5 dkg chleba denně.
Spalo se v malých zemljankách s nízkou stříškou, po 25 vězních v jedné řadě. Chtěl-li se jeden z vězňů otočit, musela se otočit celá řada.
Hygienické podmínky byly otřesné - vězni se umývali ve studené vodě, která vytékala z rezavé trubky, bez mýdla. V těchto podmínkách se množily šatní vši, které přenášely skvrnitý tyfus.
Pan Spitzer v zimě 1944 onemocněl. Desetidenní vysoké horečky přežil jen díky bratrovi, který mu schovával část svého přídělu a po práci o něj pečoval. Po tyfové epidemii vypukla v táboře úplavice, ta přinesla úplné vyčerpání a smrt mnoha vězňům.
29. 4. 1945 byli vězni osvobozeni americkou armádou. Po několika dnech ve vězeňském revíru (nemocnici) byl pan Spitzer s bratrem převeden do amerického vojenského lazaretu. 25. 5. 1945 byli evakuováni do Dachau. Oba bratři si v americkém vojenském lazaretu začali zvykat na mírový život. Těžce nemocným vězňům se dostalo dokonalé péče, příděly potravin se postupně zvyšovaly tak, aby si organismus zvykl, nemocným byl podáván vzácný penicilin.
Americká armáda na 150 vojenských kamionech doprovodila vězně jen do Plzně, v Rokycanech začínala sovětská zóna. Oba bratři se jako jedni z 35 českých vězňů, z 5000 přivezených z Osvětimi do koncentračního tábora Kaufering 4, dočkali návratu domů.
Panu Spitzerovi bylo 18,5 roku, vážil 32 kg. Bratr, jehož zdraví bylo všemi útrapami poznamenáno, zemřel v 56 letech a je pochován na telčském židovském hřbitově.

27. a 28. 5. 2004 se pan Spitzer společně s manželkou účastnil pietního zájezdu do Kauferingu a Dachau. V tyto dny byl odhalen pamětní kámen, věnovaný českým občanům, kteří zde zahynuli a jsou uloženi ve společných hrobech.