SOBĚSLAV, Gymnázium
Kubeš, Hromádko

Kam zmizeli naši sousedé

Otázka je zaměřena na jeden z hlavních problémů 2. světové války - na nesmírné utrpení civilního obyvatelstva v této válce. Druhá světová válka začala 1. září 1939 napadením Polska Německem a trvala 70 měsíců. Definitivním ukončením byla kapitulace Japonska v srpnu 1945. Válku vedlo Německo, Itálie, Japonsko za pomoci dalších zemí proti většině zemí Evropy, Asie, Afriky, Austrálie, Ameriky. Ve válce zahynulo 24 000 000 vojáků a 40 000 000 civilistů. Válečné náklady činily 1 154 mld. dolarů. Škody na majetku byly 230 mld. dolarů. Druhá světová válka, oproti ostatním válečným konfliktům, ovlivnila daleko více život civilního obyvatelstva. Byla to válka "totální". Civilní obyvatelstvo trpělo a umíralo nejen vinou válečných hrůz, ale zejména důsledky rasové teorie, která vyústila v norimberské zákony, které byly přijaty v nacistickém Německu v roce 1935. Jednalo se zejména o Zákon o říšském občanství a Zákon na ochranu německé krve a cti. Na základě rasistických teorií v nich byla uzákoněna právní nerovnost ras a rozdělení občanů na říšské občany plnoprávné (árijské a příbuzné krve) a pouhé státní občany zbavené práv a právní ochrany. K neárijským občanům patřili Židé, Rómové, homosexuálové, ale i slovanské národy.
V průběhu války bylo zavražděno - 7,7 mil. občanů SSSR, asi 6 mil. Židů, 6 mil. Poláků, 465 tis. Rumunů, 391 tis. Řeků a 310 tis. občanů ČSR. Konečné řešení židovské otázky přijala v lednu 1942 konference ve Wannusee za předsednictví R. Heyndricha . Nejkrutějšími obhájci čistoty árijské rasy se stali příslušníci SS. SS byly založeny v roce 1935 jako elitní jednotky NSDAP. K jejich úkolům patřilo přispívat k novému pořádku Evropy podle rasových hledisek. Měly několik set tisíc příslušníků. Oddíly SS se dělily na tři skupiny. Všeobecné SS oddíly, oddíly SS Totenkapf (smrtihlav) - odpovídaly za střežení koncentračních táborů a Waffen SS (zbraně). Těm podléhalo gestapo a bezpečnostní služba.

Druhá světová válka a Židé
Po nástupu Hitlera k moci se stala židovská genocida součástí německé politiky. Podle norimberských zákonů byly osoby, které nemohly prokázat árijský nebo jiný "druhově podobný původ" zbaveny lidských práv. Hitler hned po zřízení protektorátu formuloval oficiální stanovisko takto:Říše nemá žádný zájem na "rasové péči" českého národa. Protektorátní vláda má sama rozhodnout o přijetí opatření proti Židům. Říšský protektor Neurath však doporučil Beranově vládě, aby některá protižidovská opatření přijala, což se také stalo. Také bylo přijato označování Židů podle norimberských zákonů. Židem byla označována osoba, která pocházela ze čtyř židovských prarodičů. Kdo pocházel ze tří prarodičů, byl považován za Žida, byl-li po 1.11.1918 bud´ on sám nebo jeho židovský partner členem židovské náboženské obce. Židům bylo zakázáno vlastnit nemovitý majetek, cenné věci a papíry. Židé byli podřízeni německé židovské centrále - pobočce Eichmannova celoříšského úřadu, který představoval doménu SS. Pro realizaci svých cílů potřebovali nacisté finanční zdroje, protože podpora od velkoprůmyslníků a statkářů nestačila. Začali ožebračovat Židy. Roku 1933 byl vydán zákon o zabavení jmění méněcenným národům, na jehož základě jim byl zabrán majetek. V roce 1935 začalo zabírání židovských továren a roku 1938 museli Židé nahlásit veškerý majetek nad 5000 marek. Po dobytí Polska mělo dojít, v prostoru mezi Polanicí, Jaroslaví, novou demarkační linií na sovětské hranici a dosavadní polsko - slovenské hranici, k vytvoření ghetta na způsob Židovského státu, řízeného Německem, kam měli být dopraveni Židé z Německa, Rakouska a protektorátu. V říjnu r. 1939 byly z Moravy vypraveny dva transporty Židů na toto území. Tento Eichmannův plán však nevyšel a Židé z těchto oblastí byli částečně postříleni a zbytek se vrátil zpět. V červnu roku 1939 bylo v protektorátě vydáno nařízení o židovském majetku. Židům bylo zakázáno prodávat nemovitý majetek a cennosti. Po vystřídání Neuratha Hendrichem uzavřel Heydrich všechny synagogy s tím, že se v nich scházejí odpůrci fašismu. Potom se Hitler rozhodl, že zřídí v protektorátě ghetto a Heydrich pro tento účel vybral Terezín, kde nikdy nebylo více než 7200 obyvatel. V listopadu a v prosinci r.1941 přijely do Terezína první transporty. Do září r. 1942 bylo v Terezíně zaznamenáno přes 58 000 vězňů. Terezín byl hlavně přestupní místo, odkud se vypravovaly další transporty na východ, hlavně do Osvětimi. Tyto transporty byly přerušeny teprve tzv. Zkrášlovací akcí, která měla v létě r. 1944 ukázat Terezín zástupcům mezinárodního výboru Červeného kříže jako pěkné Židovské město. Na podzim r. 1944 byly transporty obnoveny v souvislosti s přípravou na likvidaci. 20.dubna r. 1945 byl stav vězňů v Terezíně 17 515 osob.

Co byly a čemu sloužily koncentrační tábory
Dle Ottovy všeobecné encyklopedie se jedná o zařízení totalitní moci sloužící k likvidaci politických odpůrců, případně nepohodlných skupin obyvatelstva. Na území nacistického Německa byly budovány od roku 1933. Za 2. světové války vznikaly také na okupovaných územích. Včetně věznic a ghett jich bylo více než 6000. Vězni byli vystaveni těžké fyzické práci a psychickému nátlaku, násilí a zvůli. Nejznámější koncentrační tábory byly Buchenwald, Brezinka, Dachau, Chelmno, Osvětim, Belzec, Bergen Belsen, Mathausen.
Ještě dnes, téměř 60 let po 2. světové válce při pouhém vyslovení názvu koncentrační tábor přebíhá těm, kteří jimi prošli, nebo je navštívili, mráz po zádech. Bylo to místo krutosti, násilí a zejména ponižování lidské důstojnosti. Příslušníci takzvané árijské rasy tady měli vězně zcela ve své moci a beztrestně je mohli týrat, mučit i zabít. V koncentračních táborech neměl život vězně žádnou cenu. Naopak většina táborů byla vyhlazovacích. Jejich úkolem a cílem byla fyzická likvidace vězňů. Vězni , jejichž návrat byl nežádoucí byli již po výslechu na gestapu, či policii, tedy před odesláním do koncentračního tábora, označeni Ru.

Židovské obce na Soběslavsku

POHOŘÍ
Nedaleko Pohoří se nachází městečko Jistebnice, které je rodištěm mnoha známých židovských osobností, jako například numismatika Viktora Katze (1880 - 1940), veřejného činitele a mecenáše výtvarných umělců Leopolda Katze a komunistického publicisty André Simona (1895 - 1952 popraven). Všichni tito Židé mají pomník na židovském hřbitově v Pohoří, který je situován na kopečku před obcí. Jsou na něm pomníky s nápisy jak hebrejskými, tak německými i českými. Nachází se jich zde přes 200. Nejstarší pochází již z poloviny 17. století. Posledním pochovaným je Viktor Katz (25.1.1940).

STÁDLEC
Toto město je rodištěm prozaika a autora učebnice židovského náboženství Josefa Žaluda (1850 - 1923 Praha). Je zde židovská ulice, ve které se nachází synagoga z 1 .poloviny 19. století, adaptovaná na kulturní dům s kinem. Hřbitov se nachází asi kilometr od obce. Na rozdíl od ostatních hřbitovů je relativně mladý. Byl založen v první polovině 19. století, nicméně je značně neudržovaný.

MYSLKOVICE
V letech 1850-70 měla obec 860 obyvatel, z toho 386 křesťanů a 474 židů. Po zrovnoprávnění Židů V Rakousku-Uhersku roku1867 se začínají židovské rodiny stěhovat do větších měst z dosavadních venkovských sídlišť a myslkovická obec zaniká. Na počátku 20. století je v Myslkovicích už jen několik židovských rodin. Židovský hřbitov je situován na kraji lesa nad fotbalovým hřištěm. Je velmi zachovalý a udržovaný. Pomníky na hřbitově mají nápisy hebrejské, německé a ty nejnovější české (Aron Schönbraun s manželkou z roku. 1892, Barbora Pentličková a její muž Jakob z roku 1916 a 1922, Ludvík Popper z roku 1935). Na některých pomnících bývaly také znaky pokolení, z nichž nebožtík byl.

PŘEHOŘOV
Ve 40. a 50. letech 19. století byl Přehořov obcí židovskou. Židé bydleli na pravém břehu Deštěnského potoka směrem k panskému špýcharu, kde se říká "Za Židy". Židů bylo nejvíce v Soběslavi za Petra Voka. Ten je však nechal vystěhovat a do Soběslavi směli pouze za obchodem. Část se jich přestěhovala také do Přehořova, kde měli synagogu. Jedním z nejznámějších Židů byl Adolf Polák, který zde v roce 1869 koupil zámeček. Od roku 1850 začalo stěhování Židů a roku 1870 jich zde zůstalo jen několik. Jedním z nich byl Otakar Polák, velmi majetný muž, který před svou smrtí roku 1928 odkázal pro chudé ze Soběslavi 30000 zlatých, pro chudé z Přehořova 10000 zlatých a pro chudé z Kvasejovic 5000 zlatých. Otakar Polák je pochován na židovském hřbitově v Přehořově, který se nachází u lesa Starce. Posledním pochovaným na tomto hřbitově byl obchodník a hostinský Adolf LufI. Hřbitov není z finančních důvodů udržován.

TUČAPY
Do roku 1848 byly Tučapy jedním z největších židovských sídlišť na Soběslavsku. Počátek židovského osídlení v Tučapech není znám, ale židovská obec je poprvé doložena kolem roku 1697. Roku 1723 zde žilo 12 židovských rodin, před polovinou 19. století asi 30 rodin, roku 1921 jen 17 osob židovského vyznání a v roce 1930 11 osob. Židovská čtvrt' ‚zvaná Nouze, se podobně jako v sousedních Myslkovicích, skládala ze dvou částí, oddělených rybníkem. V Tučapech byla židovská škola a také synagoga (dnes tělocvična). Židovský hřbitov se nachází 300 metrů jižně od synagogy. Jeho stáří je však sporné. Pravděpodobně byl založen kolem roku 1713. Nejstarší náhrobní kameny jsou popsány hebrejštinou, nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1737. Náhrobky z období 2. světové války jsou popsány němčinou a nejnovější češtinou. Většina Tučapských židů byla za 2.světové války odvedena do koncentračního tábora v Terezíně. Ze všech rodin se vrátili jen tři lidé: Karel Ančrle, Hugo Bloch a MUDr. Alfons Blumen.

Vězenkyně číslo 42786
V Českých Budějovicích v tichém starobylém domě, poblíž hlavního náměstí žije vlídná usměvavá paní, která 21 let pracovala jako vychovatelka a vedoucí domova mládeže paní Marie Traplová. Toho, kdo nezná její strastiplný příběh, by ani nenapadlo, že tato žena, které bylo na začátku 2. světové války 16 let, nebyla vojákem, neházela bomby, nevyhazovala vlaky do vzduchu a přesto byla označena jako nepřítel Velkoněmecké říše a bez soudu poslána do koncentračního tábora. Za co a proč ztratila dva roky mladého života, prošla třemi koncentračními tábory a musela prožít i Pochod smrti?
Paní Marie Traplová pochází z jihočeské vesnice Lipí, kde žila s rodiči a bratrem a kde se vyučila švadlenou. Její bratr se učil zámečníkem. V Lipí i v okolních vesnicích byla zatčena a uvězněna řada lidí, většinou mužů, živitelů rodin. Členové rodin uvězněných obtížně sháněli práci a rodiny strádaly. Chyběly peníze i potraviny. Organizování sousedské výpomoci se chopila skupina 12 mladých lidí. Bylo to 11 chlapců a jedna dívka - Marie. Tito lidé v Lipí a v okolních vesnicích obcházeli důvěryhodné sousedy a snažili se získat jídlo i peníze pro rodiny uvězněných. Rodinám uvězněných přinášeli i zprávy o jejich blízkých a zprávy z tajného poslechu zahraničního rozhlasu. Skupinu vedli dva starší chlapci Karel Lávička ze Šidlových Dvorů a Petr Trapl. Skupina pracovala od roku 1940 do 4. března 1943, kdy její členy udal jeden z nich. Paní Marii Traplové bylo v té době 20 let a jejímu bratrovi 17. Po zatčení je četníci odvezli do Čakova, kde prodělali první výslech prováděný českými četníky. Pak byli odvezeni do věznice v Českých Budějovicích. V budějovické věznici je vyslýchalo již gestapo. Výslechy trvaly do konce března. Aniž byli souzeni, byli mladší členové skupiny odesláni do Terezína a pak do dalších táborů s označením RU - návrat nežádoucí. Souzeni byli K. Lávička, který byl později popraven v koncentračním táboře Plesnsee (v tomto táboře byl popraven i novinář a spisovatel Julius Fučík). Petr Trapl byl odsouzen na 7 let vězení a umístěn do koncentračního tábora Buchenwald (zde byl vězněn i s rodinou německý antifašista E. Thelman).
V dubnu 1943 byla paní Marie Traplová převezena do Terezína a z Terezína do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Do tábora, ve kterém bylo v průběhu války z důvodů rasových i politických, vyvražděno 2,5 mil. lidí. Při "selekci" na pověstné rampě v Osvětimi pozbyla své jméno a stala se "Heftlingem" 42786. Byla určena na blok č. 13. Nelidské podmínky tábora zhoršovala ještě skutečnost, že neuměla dobře německy a veškeré příkazy a povely byly v němčině. Za nesplnění následoval trest. Režim v táboře byl tvrdý. Vstávalo se ve 4.00 hod. V 5.00 hod. byl nástup na "Apelplatz" a od 6.00 hod. se pracovalo. Návrat z práce byl v 18.00 hod. a večerka ve 22.00 hod. Denní dávka chleba byla 50 až 70g. 1x měsíčně mohl vězeň psát dopis rodině a to německy. Otevřený dopis musel odevzdat ke kontrole. Dle výsledku práce a chování mohli dostat vězni 1x měsíčně balíček z domova. Opět po kontrole obsahu. Dozorkyně a dozorci, i když někteří byli méně krutí, využívali každé příležitosti k ponižování a někteří i k týrání vězňů. V Osvětimi pracovala paní Traplová většinou u stavební firmy. Jednání dozorkyň se zhoršovalo vždy, když Německo utrpělo porážku, nebo byl podniknut větší nálet na německá města.
Jak mohla paní Marie vydržet a přežít v takových podmínkách 26 měsíců? Jen díky úžasné solidaritě, vzájemné podpoře a pomoci ostatních vězňů. Vyprávěla nám, jak důležitá byla psychika člověka a víra v osvobození. Pro ni osobně byla důležitá přítomnost i jiných Čechů.
V listopadu 1943 byla spolu s jinými mladými vězni přesunuta do tábora v Ravensbrüku. Podmínky zde byly obdobné, ale protože Němci vězně potřebovali na práci v podzemní továrně, kde se připravovala výroba střel Vau zwei, kde byla strava i zacházení lepší. Oblečení vězňů bylo nedostatečné. Na nohou nosili dřeváky,které deformovaly nohy a ztěžovaly chůzi. Při cestě na pracoviště se k nim německé obyvatelstvo chovalo nepřátelsky. Paní Traplovou velmi potěšilo, když se setkala s rodinou Dvořákových z Českých Budějovic, jejichž členové byli zatčeni za heyndrichiády. Velkou posilou pro ni bylo i setkání s ženami z Lidic, kterým všichni vězni věnovali mimořádnou pozornost, protože cítili s jejich velkým utrpením. Dodnes s nimi paní Traplová udržuje přátelské styky, i když nyní většinou pouze písemné.
V dubnu 1945, kdy Spojenecká vojska bojovala na území Německa, vyhnali Němci všechny vězně schopné pohybu na Pochod smrti. Kolona vězňů z Ravensbrüku se vydala pěšky směrem na Štětín. Vedle dozorců se v koloně skrývala i řada příslušníků SS, většinou v civilu. Byl to velmi strastiplný pochod, na kterém bylo zastřeleno nebo zemřelo hladem, žízní, či vysílením mnoho vězňů. Ti, kteří nemohli jít, byli zastřeleni. Jídlo, pití, ani hygiena nebyla zajišťována. Vězni jedli lesní plody a žvýkali trávu. A tak koncem dubna se kolona mechanicky posunovala více silou vůle, než šla. Byl to velmi hrůzný pohled na vyhublé, vyčerpané a většinou apatické stíny lidí. 1. května 1945 jejich utrpení skončilo. Poblíž města Preclau, kde je osvobodila Rudá armáda. V tomto městě byli vězni ubytováni a ošetřeni. Podle zdravotního stavu a dopravních možností se postupně vraceli domů.
Paní Marie po návratu nejprve pracovala v zemědělství, později jako švadlena. V roce 1946 se provdala za Petra Trapla. Vychovali tři dcery, z nichž jedna je lékařkou, druhá zdravotní sestrou a třetí ředitelkou knihovny. Vedle své práce, péče o rodinu a dálkového studia celý život aktivně pracovala ve Svazu protifašistických bojovníků, Svazu žen i v jiných organizacích. Velmi iniciativně se věnovala i výchově mládeže.

Závěr
Slova paní Traplové, že vyprávět o hrůzných zážitcích 2. světové války zejména mladým lidem, je povinností těch, kteří přežili vůči padlým a umučeným, mě přiměla zamyslet se nad tímto problémem. Druhá světová válka se stala součástí světové i naší historie a poznání historie nám umožní se z ní poučit. Jak? Například vystupovat proti rasizmu, antisemitizmu a fašizmu. Podporovat demokracii. Má-li být naše vystoupení účinné, musíme nejprve poznat příčiny a podstatu těchto jevů, osvojit si dostatek argumentů, naučit se formulovat svůj názor a nebát se ho prosazovat. Osobně si myslím, že důležitým poučením ze vzniku a průběhu 2. světové války pro současnou i další generaci, je potřeba zvýšení zájmu občanů o veřejné dění a zvýšení občanské angažovanosti. Základní formou občanské aktivity je účast ve volbách. Právě účastí ve volbách rozhodujeme o tom, kdo a jak bude stát řídit. A právě ve volbách můžeme omezit přístup k vládě fanatikům a diktátorům.

Seznam použité literatury:
Kronika lidstva.
Kronika 2. světové války.
Ottova všeobecná encyklopedie.
Průvodce po nacistických koncentračních táborech.
Problematika židovské otázky.
Holocaust.
Malá pevnost - Terezín.