PLZEŇ, Gymnázium Mikulášské náměstí

Rozhovor s paní Jarmilou Loďovou

Eva Brummelová > Hana Fantová > Egon Löbner

Mirko Lauterstein měl pravděpodobně židovské předky, studium mohl dokončit. Později se přejmenoval na Lánského, z čehož paní Jarmila (dále jen J.) usuzuje onen židovský původ. Eva Brummelová se zachránila kinder-transporty, odplula poslední záchranou lodí z Polska do Anglie. Taní se stala ošetřovatelkou. Nejvíce by nám o ní řekla paní Šárka Černá, která však bohužel před dvěma lety zemřela. Eva ji přijela navštívit i se svým manželem a neustále si dopisovaly (Pokusíme se vypátrat jejich korespondenci přes bratra paní Černé: žije v Praze, má vilku v Krči, jeho manželka pracuje na Ministerstvu zdravotnictví. Dalším, kdo by mohl uchovávat pozůstalost paní Černé je její dlouholetý přítel Juha: žije v Plzni, bydlí v Alešově ulici, s paní C. se znají ze zaměstnání - profesorovali na některé technické škole. Pani C. sympatizovala s KSČM a z těchto důvodů se s paní Jarmilou nestýkala, tudíž se paní jařmila nemohla účastnit pozdějšího setkání s Evou. Z korespondence bychom mohli zjistit příjmení a současnou adresu.).
" Ty měli dům, ta její teta, v Lenince - osamělá vila u autobusového nádraží." "S tou Šárko u Černou se stýkala, byla tady jednou, ale mě nepozvaly."
"Brummelovi jezdili lyžovat do Železný Rudy, na Belveder. Byli zámožný. Už tehdy měli vestavěný skříně a všecko takový, co se teprve teď dělá."
Hana Fantová seděla s J. v lavici. Poté, co byla Hana nucena ukončit studium, stýkaly se dívky i nadále a trávily spolu volný čas, vzájemné se navštěvovaly a scházely se s dalšími dvěma kamarádkami, jež byly rovněž ,,židovky" a na jejichž jména si paní J. snad časem vzpomene. J. se znala s celou rodinou Fantovou, udržovala s nimi kontakt do poslední chvíle a po transportu do Terezína a Izbici dokonce zasílala potravinové balíčky. Obdržela odtud jediný pohled, který však dávno zahodila. Stálo na něm, že se mají dobře a že I. může poslat balíček.
"Chodila jsem s ní i s tou hvězdou a jezdily jsme na kole na rybník Židovák." "Měla typicky židovský vlasy, černý a kudrnatý."
,,Já jsem byla, taková, že jsem si myslela, že se mi nemůže nic stát. Nikdo nás nikdy nekontroloval. Pan Fanta mi říkával: nesmíš se s námi stýkat. Ale já jsem toho nedbala. Byla i u nás v Tymákově." "...a potom v kvintě, když jsme chodili do tanečních, tak ona chodit nesměla." "Měla jsem dojem, že do tanečních chodit nesměla, ale je tady na fotce. My jsme tam chodili společné s vyšší zemědělskou - s hnojárnou. Spala jsem pak vždycky u nich, když mi nejelo nic do Tymákova." "Musela se učit na švadlenu. Šila mi šaty na maturitu. Ale už nevím, v jakým salóně šila. Tak jsem se od ní naučila.. -A pomáhala mamince, měli obchod a tam upravovali prádlo. Někdy se taky šilo do večera. I v sobotu."
" Všechno jim sebrali, když jsem je znala, tak už měli jenom malý krámek v Poděbradově ulici. Opravovali košile. Nesměli být nikde zaměstnaní. Neměli z čeho žít. To byla hrozná katastrofa. V jednom bytě bydleli třeba tři rodiny."
"Nikam nesměli. V zimě asi bruslila. Byla veselá, společenská. Bylo jí škoda. Hodný děvče to bylo." "Otce zavřeli předem, ještě než je transportovali, a zmlátili ho. Šla jsem je navštívit, to bydleli pod divadlem, jak je teď Dům techniky. Ten pan přišel, byl u výslechu na gestapu. Poslal všechny ven a říkal mi, abych jim to neříkala, ale že se oni už nikdy nevrátí, že ho tam tak stloukli a tak se k němu zachovali, že už ví, že to nepřežijou, ale abych jim to neříkala, aby měli alespoň nějakou naději. A potom druhý nebo třetí den už museli odjet. Mohli si sbalit dvacet kilo. To bylo hrozně smutný. Nic jsme nemohli dělat, ni jak pomoct."
"Posílala jsem jí balíčky do Izbici. Vím, že se mohly posílat čtvrt kila. Udělala jsem jim karamel, aby měli ten cukr. Nic jinýho se tam vlastně ani nesmělo. A byl to ten balíček na tiskopisy. Obálka jenom stisknutá pérkem."
Egon Löbner přežil Osvětim, odstěhoval se do Ameriky. Po válce se přijel podívat domů(*). V této době byl vážně nemocný. Není jisté, jestli ještě žije.
"Brummelovi a Löbnerovi, to byli němečtí bohatí Židé, zatímco Fantovi byli čeští chudí Židé." "Ehrhchovi? Ti asi měli obchod na náměstí, tedy jen podle firemního štítku."
(22.10.2004, Sousedská 8) Architektem byl Loos.

(*) Jak už víme od současné majitelky jeho vily Schwarzova 50: Egon přicestoval v r.1968 i se svou manželkou a k návštěvě se odhodlal až poté, co se ubezpečil, že vyvěšená vlajka odpovídá té československé a že ruská vlajka chybí. Vedlejší zcela totožná vila patřila jeho bratru či bratranci.