MORAVSKÉ BUDĚJOVICE, Gymnázium
Mgr. Zdenka Moravcová

Židé v Moravských Budiějovicích a okolí

ÚVOD
Ve všech dobách existovali lidé , kteří byli utiskováni. I když jim bylo různě ubližováno, stále zůstávali lidmi. Snažili se uchovat svoji kulturu a nezapomenout svoji historii. Někdy se až úzkostlivě starali o všechno , co souviselo s jejich původem. Mezi takovouto skupinu lidí patřili i Židé.
Když se procházím po Moravských Budějovicích, dostávám se na místa , kde žili Židé. Po zádech mi přejede mráz, když pomyslím, kolik nadlidského utrpení museli přestát a oni to vydrželi. Nezlomili se a dál čelili s vervou jim příznačnou nástrahám osudu. Každý má právo na štěstí , avšak oni si jej museli obzvlášť tvrdě vybojovat.
Jací byli Židé z Moravských Budějovicích a okolí? Co po nich zůstalo? To vše a mnoho jiného se pokusím nastínit na následujících stránkách.
Nyní otevírám první kapitolu.


PAMÁTKY
Moravské Budějovice
Hřbitovy
V Moravských Budějovicích existovaly 2 židovské hřbitovy. Pouze jeden se dochoval dodnes.Je jím poměrně rozsáhlý hřbitov, který se rozprostírá za městem, směrem rekreační oblasti Kosová,po levé straně cesty. Patří k němu i menší domek, kde bydlel údržbář.
Za okupace byly mnohé hroby vyloupeny, některé zpustošeny německou hitlerjugend z Jihlavy.
Druhým mnohem starším byl hřbitov, který se rozprostíral na místě, kde je dnes zahrada Lakosilů , při domě číslo 346 ve Fučíkově ulici.
Synagoga
Stávala v místě autobusového nádraží, avšak při jeho výstavbě byla rozbořena. Během 2.světové války byla používána jako prozatímní nemocnice. V Jechově kronice MB je uvedeno, že v květnu 1945 nemocné Němce léčil doktor Bruckier. Ještě ve 30.letech 20.století měli Židé svého učitele(Kohn), který bydlel v nízkém domku vedle synagogy.
Židovské domy
V Moravských Budějovicích se nacházela řada domů , které po mnohé generace patřily pouze Židům. Někdy bylo dokonce psáno v poslední závěti majitele domu židovského původu, že dům nesmí být prodán křesťanovi , ale pouze dalšímu Židovi.Příkladem je dům číslo 95 v Nádražní ulici, který původně sloužil jako židovská modlitebna. Dalším příkladem jsou židovské domy na náměstí číslo 61,23,25,26.


ŽIDÉ JMENOVITĚ
Moravské Budějovice
Dr. Josef Fišer začal svou historii moravskobudějovických Židů jejich prvním soupisem. Toto je soupis poslední.
Jakub a Edvard Bix byli bratři.
Jakub Bix, narozen 1879, přišel do Mor. Bud. 1903 a získal koncesi zubního technika(druhý pramen tvrdí , že byl zubním lékařem).Po internaci v Terezíně byl deportován do Polska transporty AW 230 a BW 926(43). Za mrtvého byl prohlášen 19.4.1943. Jeho pozůstalostní soudní spis je v Okresním archivu v Třebíči, fond Mor. Bud. pod značkou D 244/46. Manželka Hedvika zemřela pravděpodobně téhož dne jako manžel ( D 245/46).
Dcera Hilda (1905) se provdala za árijce Karla Keyzlara, advokáta v Třebíči a pak ve Znojmě, koncentrační tábor přežila a po válce se přestěhovala do Znojma. Před odvlečením do Terezína si ukryla své cennosti k Františce Skokanové( K háji č.687), po válce jí ochotně vrátila zlaté prsteny, svědomitě po tři roky ukrývané.
Dcera Terezie (1904) se provdala za dentistu Rosenberga(Byl velmi dobrý zubař i člověk). Byla odvlečena AZ 510 (zemřela 25.11.1942). Její manžel - Ladislav Rosenberg- byl odvlečen transportem AZ 511, zemřel 25.11.1942. Téhož dne zemřeli i jejich děti, synové Hanuš a Pavel.
Eduard Bix přišel do Mor. Budějovic v roce 1918, byl odvlečen AZ 529, zemřel asi v roce 1943. Manželka Anna (roz. Friedová) byla zástupkyní firmy Apollo- Nafta Bratislava, byla odvlečena AZ 530, zemřela také v roce 1943 stejně jako syn Bedřich. Syn Erich koncentrák přežil, usadil se ve Znojmě , kde žil až do své smrti 1984.
Uprchlík Mořic Frankl žil s manželkou Reginou v synagoze, patrně až do doby odvlečení. Další osud neznám.
Od roku 1907 bydlel ve Znojemské ulici v domě č.180(nové 376) Filip Fried (1838-1926) se ženou Růženou (1855-1912) s pěti dětmi-1.Karel, 2. Emil,3.Oskar,4.Regina,5. Hermína..
Karel Fried přišel do Mor. Buděj. roku 1890 jako sklepník v palírně kořalky. Později vlastnil povoznictví a smíšený obchod(prodával i dřevo a uhlí).22.5.1942 byl deportován do Terezína, odtud dále na východ, kde zemřel 20.8.1942.Jeho manželka Emma byla deportována do Osvětimi a od 9.4.1945 byla považována za mrtvou. Mladší syn Erich Fried (1914) byl společníkem svého otce. Zemřel v Osvětimi 2.9.1941. Jeho manželka Růžena byla ve vazbě v Brně na Cejlu,zahynula v Ravensbrucku asi 1942. Válku přežil starší syn Julius Fried.
Roku 1888 otevřel ve městě pekařství Jakub Reinisch. Byl 2krát ženat. S první ženou Annou (roz. Friedovou) měl děti -1.Adolfa,2.Hermínu,provdanou za Zikmunda Pentličku,3.Ignáce, zemřel 1904, 4. Alberta, 5.Otokara,6. Ludvíka. Druhá žena byla nežidovského původu, měl sní dvě děti-7.Jindřišku, 8. Annu.
Adolf Reinisch vedl po smrti otce pekařství. Zemřel 1935. Manželka Marie provozovala obchod se smíšeným zbožím. Roku 1940 byla nucena obchod uzavřít a živnostenské listy vrátit. Zahynula 24.4.1943 v Terezíně a sní dcera Anna a syn Zdeněk. Syn Bohumil , nar.1907, se vyučil strojním zámečníkem, od 1932 vlastnil firmu s autodopravou. Přežil koncentrační tábor a jako jediný z Židů se vrátil a usadil v Moravskýcb Budějovicích. Požádal o vrácení předmětů po své přízni zemřelé v Terezíně. Dostal zpět železné sáňky a zatvrdlé boty. O jiných věcech se nechtělo vědět. Zemřel roku 1960.
Zikmund Pentlička (1872) přišel do Mor Budějovic roku 1895, vyučil se u Friedů. Od roku 1902 měl vlastní obchod se střižným a galanterním zbožím. Později si postavil vlastní dům na Dolním náměstí. Jeho manželkou byla Hermína (roz. Reineschová) .1.září 1939 byl vzat mezi jinými jako rukojmí jejich syn Dr. Emil Pentlička, bez vyznání, zahynul 25.12.1942. Zikmund, manželka Hermína a syn Jindřich byli dopraveni do Terezína a odtud deportováni na východ.
Julius Pachter(1849) přišel do Moravských Budějovic roku 1890. Postupně se usazoval jako obchodník s obilím a s uhlím. Zemřel roku 1922. Za manželku měl Rosálii (1852-1934). Po smrti otce vedla obchod s ovocem a máslem dcera Terezie, která zahynula 25.11.1942, s ní téhož dne i její sestra Františka. Jejich bratr Eugen zemřel 1930. V roce 1941 se přestěhovali z Jihlavy k Pachterům sestry Růžičkovy a pak zahynuly s moravskobudějovickými Židy. Marta a Ema 25.11.1942, Arnoštka 19.4.1943.
Roku 1900 koupil MUDr. Josef Kohn , narozen 1831, pro svého syna Julia Kohna - lékárníka -dům na Dolním náměstí. Julius Kohn změnil po 1.sv. válce příjmení na Kubát, vystoupil z církve a zůstal bez vyznání. Zahynul v koncentračním táboře v Majdanku. Jeho první žena zemřela roku 1925. Děti- Leoš (1907) byl drogistou, zahynul v Osvětimi. Karel se skrýval po celou dobu války snad v dolech pod zemí, Rudolf odešel do Anglie,kde sloužil v zahraniční armádě.Po druhé se oženil asi roku 1927 se svou hospodyní Růženou, se kterou měl dceru Věru. U Kubáta byl zaměstnán také PhDr.Oskar Kohn, který roku 1921 také vystoupil z církve a požádal o změnu jména na Klement. Bylo mu vyhověno.
David Schwarzbart,zemědělec, obchodník s koňmi a se starým železem. Zahynul 25.11.1942. Syn studoval ,ale pak byl zatčen a v Dahau rozsápán psem, kterého na něho poštval příslušník GESTAPA.


HISTORIE ŽIDŮ V MORAV. BUDĚJ.
První zmínky
Kdy do města Mor. Budějovice přišli Židé není známo. S jistotou však víme, že zde žili ve 2.polovině 14. století. Podle historika Josefa Fišera zde byli prokazatelně již v roce 1386. V gruntovní knize z let 1528-1562 se zde vyskytují jména 21 Židů .Věnovali se patrně pouze obchodu , neboť o žádném řemeslníkovi není zpráva. Většina z nich vlastnila levnější domy v ulici za Dolní branou. Zmínka o rabínovi je v zápise z roku 1554, kdy koupil dům za Dolní branou od Izáka Uhra za 50 zlatých. Někteří Židé se vyskytují v této knize i jako věřitelé, zejména Hanzl, Kaufman a Šimše. Určitou představu o jmění bohatších Židů si můžeme vytvořit ze závěti Jakuba Mečíře z roku 1537. Svůj majetek dělil mezi ženu, 5 synů a 3 zetě. Ženě odkázal dům , její věno, synům mimo jiné 150 zlatých , židovské škole 3 zlaté, panu z Valdštejna 20 zlatých. V roce 1553 přijala městská rada od Židů 30 zlatých za povolení usazovat se ve městě, o několik let později získali i povolení provozovat různé živnosti jako koželužství , pálení kořalky, rukavičkářství a mydlářství . Měli zde i svůj hřbitov,o kterém se dovídáme z městské gruntovní knihy z roku 1639- je však uveden teprve asi za 60 let po vypuzení Židů z města. Žádný židovský náhrobek se však v těchto místech nikdy nenašel. Z tolerantního přístupu městské rady se Židé dlouho netěšili. Po několika letech byli z města vypovězeni. Příčinou bylo zřejmě rostoucí množství dluhů obyvatel města, zejména u židovských obchodníků. Několik Židů také neúměrně zbohatlo, zejména neobyčejně podnikavý Hanzl. ( V roce 1535 uzavřel dohodu se svým švagrem , že ten opustí město na 10 let. Kdyby se vrátil do města dříve , přišel by o dědický podíl po otci. Hanzl se takto zbavil nežádoucího konkurenta.) Po všech prosbách dosáhli budějovičtí Židé jen půldruhého roku odkladu k opuštění města. Dne 23. srpna 1564 byl tedy jejich osud zpečetěn. Za vypovězení Židů platili obyvatelé vrchnosti 50 zlatých ročně.
Opět ve městě- doba Rudolfa Jindřicha ze Schaumburka(období pobělohorské)
Třicetiletou válkou trpěli všichni lidé,avšak nenávist vůči Židům se stupňovala. Roku 1648 císař Ferdinand III. potvrdil dřívější židovská privilegia, ale zemský sněm tento majestát zrušil a omezil dřívější výsady a povolení , která se týkala obchodního a výrobního podnikání Židů. Sněmovních usnesení a císařských rozkazů dbala mnohá vrchnost jen pokud jim byly příznivé. K této vrchnosti patřil hrabě Rudolf Jindřich ze Schaumburku, t.č. držitel panství Moravské Budějovice. Křesťanští poddaní mu sice platili židovskou daň, ale to mu bylo málo. Zřídil tehdy z jedné chalupy na předměstí palírnu kořalky a usadil tam Žida, aby mu pomohl k dalším ziskům. Neohlížel se na městská privilegia z 1588. Tento nejmenovaný Žid musel z Moravských Budějovic brzy "odtáhnout". Obec R.Jindřicha obžalovala u brněnského královského tribunálu. Spor trval 17 let, výsledkem bylo, že hrabě ze Schaumburka byl povinen chalupu obsadit křesťanem , Žid tu nesměl být trpěn pod žádnou záminkou a hrabě byl povinen nahradit městu škodu způsobenou neoprávněným pálením kořalky.
Do roku 1848
V mnoha moravských a českých městech té doby existovaly ještě židovské obce, jak tomu bylo například v Třebíči , ale v Moravských Budějovicích byla situace jiná. Zde byl odpor vůči Židům neobyčejně silný. Ojedinělá je zpráva z roku 1774. Již 10 let před tímto rokem si společnost složená z bohatých Židů pronajala obchod s tabákem v Čechách, na Moravě, v Horních a Dolních Rakousech. Společnost zřizovala mimo jiné v různých městech sklady tabáku. Tak se přece jen, avšak pouze přechodně , dostal do MB jeden Žid. Pobyt zde neměl jistě příjemný , město mu nechtělo slíbit ani ubytování. Žid si nakonec ubytování našel u Josefa Čermáka z Podolí. Tomu však bylo pohrozeno trestem, protože nebydlí odděleně od Žida. Další Židé se v MB objevili až v příštím století jako nájemci palírny, ale nikdy to nebyla více než jedna rodina (Kohnbergova, Neumannova, Weiesova). Docházka Židů do města byla povolena-vynucovaly si to obchodní zájmy.Směňovalo se zboží, půjčovaly peníze.
Vývoj po roce 1848
Po památném roce 1848 zde nedošlo k antisemitským projevům. Židé houfně opouštěli své obce, usazovali se ve městech, stále častěji usilovali o koupi domů na nejfrekventovanějších místech na náměstí. Největší zájem o město MB byl ze strany Židů v letech 1880-1890. Někteří se zdrželi jen krátký čas, jiní se usadili natrvalo. Prvním Židem se zaknihovanou držbou nemovitosti byl Adalbert Hirschenhauser z Jemnice, nar. 1822, se ženou Karolínou (1834) a dětmi Kateřinou (1854), Emanuelem (1855) a Johanou (1859). Dne 31.10.1852 koupil od pokřtěného doktora medicíny Karla Kohna rohový dům č. 45 na Horním rynku za 7 200 zlatých. Po 10 letech se odstěhoval. Druhým držitelem domu byl Isaak Prager, který koupil roku 1853 od manželů Havlových z Jihlavy toho času neobydlený dům č. 23 na Horním rynku se vším příslušenstvím. Místo stodoly tu bylo jen spáleniště, ale nechyběly jiné hospodářské budovy. K domu patřilo oprávnění k vaření piva a kořalky , výčep piva, kořalky a vína. Prager, nar. roku 1823, přišel do města s otcem Jakubem (1800), bratrem Sigmundem (1838), manželkou Marií(1830). Zde se mu narodili tři děti. Roku 1869 se odstěhoval. Před tím ještě přikoupil další dům na Dolním rynku, aby ho o rok později s ohromným ziskem prodal manželům Grossmannovým, stejně jako dům č. 23 manželům Friedovým. Dne 2.ledna 1862 přišel do MB Josef David Lowentahl, obchodník se smíšeným zbožím a usadil se jako nájemník krámu v rohovém domě křesťana Němce Ingerische na náměstí proti zámku, o 10 let později koupil od Johana Mottla dům č. 52 (nové č. 54) na Horním rynku. Po Lowentahlově smrti jeho žena dům opět prodala. Jejich rodina byla velmi početná (11 dětí) a odstěhovala se do Brna.
Od roku 1907 do roku 1910 měl v domě č. 4 velkoobchod s galanterním zbožím Karel Haas(1876). Obchodník se smíšeným zbožím Abrahám Appelfeld (1830) koupil v roce 1898 od Josefa Čáhy dům na Podolí č. 31 (nové č. 140) s manželkou Barborou (1832) a dcerou Aloisií (1866). Roku 1907 byl tento dům prodán Jakubovi a Janě Robičkovým.
Židovská kultovní obec
Na konci 19. století byly zřízeny židovské kultovní obce a každý Žid byl od té doby povinen zařadit se do kultovní obce, v jejímž obvodu měl řádné bydliště. MB Židé byli přiděleni do kultovní obce Šafov. Pro všeobecné bohoslužby byla zřízena první modlitebna patrně v domě č. 56- v patře přístavby, od roku 1881 v patře palírny č. 226 za palírníka Jakoba Frieda, který tu byl nájemcem až do září 1899. Zásluhu o postavení synagogy, na kterou Židé již pomýšleli, měl ženský spolek Israelitischer Frauenhilfsverein, jehož stanovy byly schváleny 1.5.1894. Podle těchto obšírných stanov bylo účelem spolku vykonávání dobročinnosti. Dne 11.3.1910 podal Ženský spolek - předsedkyně Eliška Pachterová a Regina Heimerová - žádost Okresnímu hejtmanství v MB o povolení ke stavbě synagogy na pozemcích parc. č. 3356-2, 3357-1 a 3358-1 u polní trati Na blatných při pražské silnici o výměře 2037m2. Dne 30.3.1910 se konalo komisionelní řízení. Budova měla sestávat z jednopatrové modlitebny a z obytného stavení. Modlitebna měla být dlouhá 12m, 7,5m široká. Galerie byla umístěna jednak na zadní straně modlitebny a jednak nad předsíní a šatnou. Měla sloužit asi pro 40 osob ženského pohlaví, podlahová plocha činila 40m2. Postavením synagogy byl pověřen zdejší stavitel Josef Nejez. Již 16.září 1910 byla zkolaudována a 17. září 1910 c.k. okresní hejtmanství povolení k používání. Představeným byl zvolen Jakob Fried. Místo starého židovského hřbitova ze 16. století již bylo zastavěno, nový hřbitov nebyl. Proto se pohřbívalo v Jemnici , v Písečné nebo v Polici. V dubnu 1907 požádali MB Židé obec, aby jim věnovala pozemek na zřízení hřbitova. Městská rada jim vyhověla a určila jim pozemek u polní trati Na vejhonu, tam kde kdysi u panského Velkého rybníka býval lesík Dubina. ¨Ještě téhož roku byl hřbitov vybudován i s obřadní síní. Slavnostní otevření obřadovny na židovském hřbitově se konalo za velké účasti lidí v neděli 25.října 1908. Dne 16.11.1908 sdělilo brněnské místodržitelství okresnímu hejtmanovi v MB, že nemá námitek proti utvoření nepolitického pohřebního spolku Israelitischer Leichenbestattungsverein Chevra Kadischa v MB, o jehož povolení zažádal a statuta předložil 31.10.1908 Gottfried Heimer, zdejší obchodník. Stanovy mají 30 paragrafů. Židé si sami zajišťovali i náboženskou výuku svých dětí. Jako první soukromý učitel náboženství se uvádí roku 1869 David Gansel v Pragerově domě č. 23.Další jména: Piscati, Schiccha, Kurzweil a Lebowisch. Podle zákona o sčítání lidu z 8.4.1920 bylo Židům umožněno aby se přihlásili k židovské národnosti , což v době Rakousko- Uherska nebylo nikdy možné. V roce 1921 bylo v MB 97 Židů , ale k židovské národnosti se jich přihlásilo pouze 6. Židé ve městě nastoupili cestu sbližování s Čechy. V tom sehrála významnou roli česká škola. národní,měšťanská a reálné gymnázium. Židovští žáci s českým jazykem přijímali i české smyšlení , vztah k českým dějinám. To nezůstalo bez vlivu na jejich rodiče a sourozence. Starší Židé se však přizpůsobovali pomalu a těžce. Kamarádství s křesťanskými spolužáky je zavedlo do českých spolků, sportovních oddílů. Mnohdy pod tímto vlivem upadá u Židů religiozita: nedrží půst, nedodržují svátky a dokonce uzavírají sňatky s křesťany. Tím začínají mizet skutečné přehrady mezi křesťany a Židy , a tak už např. tenoristovi Járovi Pospíšilovi v celoživotní kariéře vůbec nevadilo, že pocházel ze smíšeného manželství.

HOLOCAUST
Nacistická perzekuce
Šest milionů evropských Židů se stalo obětmi německých nacistů na územích, která po svém nástupu k moci postupně ovládli. Říkali tomu "konečné řešení židovské otázky- Entlosung" ( holocaust, Šoa z hebrejštiny- úplné zničení). V protektorátě, stejně jako v ostatní Evropě, byly zaváděny Norimberské zákony a hned od 15.3.1939 bylo vydáváno nesčíselné množství nařízení , která omezovala život Židů. Byl jim zabavován majetek a živnosti, lékaři, právníci, vědci a další příslušníci inteligence nesměli vykonávat svá povolání, byli propuštěni ze zaměstnání. Díla židovských spisovatelů nesměla být vydávána, byla vyřazena i z knihoven. Židé sami nesměli navštěvovat divadla , koncerty, kina ,výstavy, restaurace. Byl jim zakázán vstup do některých městských částí. Platily pro ně úřední hodiny, po nichž už nesměli vycházet z bytů. Jen omezeně mohli používat veřejnou dopravu. V březnu roku 1940 byla nařízena povinná registrace Židů, od téhož roku nesměly jejich děti navštěvovat školy. Od 1.9.1941 museli být označeni. Šesticípou hvězdu ze žluté látky s černými obrysy a s nápisem Jude (Žid) musel mít každý od šesti let přišitou na levé straně svého oblečení. Samozřejmé také byl zákaz styku s nežidovským obyvatelstvem.
Tragédie moravskobudějovických Židů
Již l9.března l939 nařizuje oberlandát Dr.Grazer podřízeným hejtmanstvím v Moravských Budějovicích,v Třebíči a Hrotovicích označení židovských obchodů nápisy Judisches Geschaft-Židovský obchod.Následujícího dne bylo také nařízeno pořídit soupis veškerého zboží v těchto obchodech.Podobně se postupovalo při označení židovských řemeslnických provozoven,byly označovány buď "Pod správoudůvěrníka" nebo" Arizace podniku se projednává".V lednu 1940 byl značně omezen pohyb Židů přihlašovací povinností,dále byl vydán zákaz přijímání židovských žáků do všech škol,bylo doporučeno vyklidit synagogu. Židi chtěli zachránit své životy,mimo jiné i vystoupením z církve.V letech l938-l941 to bylo šest lidí,část přestoupila k římskokatolickému náboženství,část zůstala bez vyznání. Dne l.května l942 odjeli všichni Židé z Moravských Budějovicích k registraci do Třebíče,kde dostali vysvětlivky k úřednímu předvolání kvůli vystěhování. ( Dva moravskobudějovičtí Židé, Erich Bix (1920) a Felix Riesenfeld (1890),se pokusili nařízenému soupisu vyhnout, ale byli gestapem zatčeni.) O několik dní později /l7. a l8.5.l942/ byla Židům odvážena zavazadla-pro každou osobu o váze 5O kg.Všichni Židé -tj.87 osob, včetně malých dětí a starců,byli odvezeni osobním vlakem ve zvláštních vagónech do Třebíče do budovy gymnázia. Nejstarší deportované Bertě Lauerové bylo 83 let a nejmladšímu Petru Hauserovi byly teprve 3 roky. Odsud bylo do Terezína deportováno celkem 72O Židů, dne 22.5.1942 pak dalších 65O Židů. U mnoha moravskobudějovických Židů je udáno,že byli odtransportováni na východ,jen zřídka je konkrétně uvedeno-do Osvětimi,do Majdanku. Jen několik místních Židů Terezín přežilo. Z MB pouze dva Židé : Erich Bix, vězněný v Terezíně , Osvětimi a Sachsenhausenu, a Bohumír Reinisch, vězněný v Osvětimi. Ten se jako jediný vrátil zpět do města .
20. století
Počátkem května 1942 bylo v MB 87 živých Židů ,avšak téhož roku byli odstěhováni. V lednu , únoru a dubnu 1942 zemřeli u nás 3 Židé. Židů staršího osídlení , pře rokem 1938, bylo u nás 49. Roku 1938 a v dalších letech se přistěhovalo 41 Židů. V roce 2000 není ani jediný Žid v Moravských Budějovicích . Posledním žijícím Židem v MB byl Bohumil Reinisch, který ovšem zemřel roku 1960. Místní židovské rodiny zahynuly v koncentračních táborech. Ti, kteří náhodou přežili nebo uprchli před rasovou perzekuci do ciziny, se nikdy nevrátili. Jací tedy byli? Až do počátku 20. století byli převážně ortodoxní, což je navzájem spojovalo a tím zaručovalo vzájemnou pomoc a podporu. S křesťany , kteří s nimi mnohdy krutě zacházeli , museli jednat jako se zákazníky s ochotou , buď chtěnou nebo předstíranou. Své stanovisko projevovali většinou až v poslední vůli - dům nesmí být prodán křesťanovi , synové nebo dcery se nesmějí stát životními partnery křesťanů. Po vzniku první republiky religiozita obyvatelstva poklesla, přestala být předmětem sváru a zdálo by se, že nic nebránilo normálnímu soužití normálních lidí. Vše změnil nástup Adolfa Hitlera k moci, druhá světová válka, období holocaustu. Židé byli cíleně zbavováni lidské důstojnosti. Jejich smrt nemohla posloužit žádnému myslitelnému politickému nebo vojenskému cíli. Šlo čistě o iracionální nenávist , nejhorší lidský pud. Byli bezmocní, bez přátel , byli zlomeni a dezorientováni ztrátou svých rodin, svých domovů a jim známého světa. Ztráty židovského národa jsou nevyčíslitelné. Více než jedny třetina židovského světa vyla vyvražděna. Evropa, zvláště střední a východní, se ocitla téměř bez židovského obyvatelstva. Byly smeteny základy židovského života v zemích, které Židé obývali po generace, a které byly centrem jejich historie. Lidská mysl snad ani nestačí vnímat hrůzu počtu zavražděných - 6 milionů evropských Židů , z toho na území Čech a Moravy osmdesát tisíc obětí, mezi nimi i židovští obyvatelé z Moravských Budějovic.

DEFINICE
Židé (Guinnesova encyklopedie historie světa)
semitský národ hebrejského původu a zároveň označení pro vyznavače židovského náboženství JUDAISMUS. Slovo žid se dostalo do češtiny oklikou z latinského Judaeus ( z toho též anglické Jew či německé Jude), které je samo odvozeninou z hebrejského jména Jehudi, což byl potomek Jákoba a vnuk ABRAHAMA: Za zlom v židovských dějinách se považuje exodus Židů z Egypta (patrně kolem 1250 př. Kr.) , který měl za následek usazení Židů v "zaslíbené zemi" Palestině a vytvoření jejich starověkého státu IZRAEL ( o židovských dějinách od DAVIDA po DIASPORU 135po Kr.). Rozptýlení evropští Židé bývali terčem křesťanských útoků-motivovaných jak nábožensky, tak ekonomickou závistí- a byli často nuceni žít ve zvláštních oddělených čtvrtích ghettech. K vyvrcholení ANTISEMITISMU došlo v nacistickém Německu,které systematicky usilovalo o likvidaci všech Židů jejich masovým vyvražďováním (zplynováním) v koncentračních táborech. Reakcí na evropský antisemitismus byl sílící SIONISMUS,který po válečném HOLOKAUSTU dosáhl svého cíle - zřízení samostatného židovského státu v původní domovině, novodobého Izraele.

ZÁVĚR
Je rok 2000. Přestože válka se pro naši generaci odehrála v tak dávné době, pro některé je tato doba ještě stále otevřenou ránou. Bolí vzpomínat na utrpení, bolest , strach, ba ano , ten věčný strach ,který nás tak spaluje. Strach je tu pořád s námi, pouze se obměňuje a metamorfuje.
Za 2. sv. války se ukazoval v podobě kolaborantů. Ne, nebyli to špatní lidé, pouze ztratili odvahu čelit bolesti a zlobě. Podlehli strachu . Možná nejen o sebe, ale především o svoje blízké. Kdo chce vidět své děti v zajetí smrti? Kdo vydrží pohled na fašisty, kteří vaše ani ne roční buclátko střílí? Nemějme jim za zlé, že zradili. Nemůžou za to oni, ale ta osudná doba , v které žili.
Dnes žijeme v demokracii , poměry jsou uvolněné. Přesto se stále znovu a znovu objevují tendence nenávidět člověka jen kvůli nějaké odlišnosti. Proč v dnešní době může vůbec vzniknout rasismus? Je snad špatná kultura národnostních menšin? Neměli bychom se jí snad snažit lépe porozumět? Kdo může říct , že on jediný byl stvořen Bohem jako jeho obraz? Myslím si, že nikdo. Důkazem je to , že všichni lidé si jsou na sebe podobni, a to nejen fyzicky…. Všichni cítí, myslí a projevují jinak svou lidskost. Proč tedy jim odpírat právo na život? Ve všech náboženstvích světa je psáno : Bůh stvořil člověka k obrazu svému a cti bratra svého. Ne nemyslí se pokrevní bratr, ale jiný člověk. Vždyť všichni jsme výtvor Boha a nejsi-li věřící, jistě nepochybuješ o Darwinově teorii. Ať tak či tak NIKDO nemá právo povyšovat se nad ostatní a upřednostňovat svou rasu a především své zájmy nad zájmy ostatních.
Měli bychom se poučit z hrůz fašismu, které spalovaly duši a tělo a zatracovali naše vědomí kamsi do hlubin bezmocnosti. My zatím podporujeme mladíčky, kteří slují jménem skini.(viz. nepovolená demonstrace 1.5.2000 v Praze, kde volali nepovolená hesla , např.: "Fašisti!"). Proč tomu tak je? Lidé se nebojí o svůj život jako v době Protektorátu. Lidé se bojí odlišovat se. Čímkoliv. Pouze my sami se můžeme přestat trýznit duševní slepotou. Stačí jen sundat ty velké těžké slepecké brýle a rozhlédnout se. Co myslíte , není ten svět krásnější?

PRAMENY
Dějiny Moravských Budějovic ( od pravěku do roku 1945),Třebíč léto 1997, vydavatelství FIBOX
Jech, František :Pamětní kniha Moravských Budějovic III. 1939-55 (září), rukopis , kopie v archivu
Moravské Budějovice 1918-1944 presidiální spisy OÚ
XXVII. Výroční zpráva státního Československého reálného gymnasia v Moravských Budějovicích za školní rok 1937-38, Moravské Budějovice 1938

LITERATURA
Zpravodaj Moravské Budějovice, prosinec 1977
Zpravodaj Moravské Budějovice ročník XXV- 1/2000
Zpravodaj Moravské Budějovice - 52/10/4
Zpravodaj Moravské Budějovice - 90/7-8
Fišer, Rudolf a Teplý, Libor a Ranný, Emanuel :Třebíč Město a čas, Třebíč 1996, vydavatelství FIBOX
Guinnesova encyklopedie historie světa,Praha 1998, nakladatelství Mustang a nakladatelství a vydavatelství VOLVOX GLOBATOR

Klenovský,Jan : Židovská čtvrť v Jemnici, Jemnice 1994
Sborník regionálních historických studií - Svazek I.- Třebíčsko a Jihlavsko , Praha 2000, Univerzita Karlova v Praze , Filozofická fakulta
Skulová, Hana : Židé v Moravských Budějovicích do roku 1945