 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
MORAVSKÉ BUDĚJOVICE, Gymnázium Pavlína Honzíková Židovská obec v Jemnici
1. Dějiny Židů v Jemnici a) Od kdy jsou Židé v Jemnici b) Právní poměry Židů-nabývání městských domů c) Jemničtí rabíni d) Židovská německá škola e) Židovská náboženská obec a její představení 2. Osudy jemnických Židů za II.světové války 3. Židovské stavby v Jemnici a) Synagoga b) Židovský hřbitov c) Židovská čtvrť 4. Použitá literatura 5. Příloha 1. Dějiny Židů v Jemnici a) Od kdy jsou Židé v Jemnici Na jihozápadní Moravě ( např. ve Starém Hobzí,v Písečném a v Bolíkově ) se objevili Židé poměrně pozdě ,pravděpodobně až po roce 1670,kdy byli Židé vyhnání z Vídně.V Jemnici se Židé usadili již v 1.polovině 14.století.Je však velmi pravděpodobné,že jejich příchod spadá do dob dřívějších,a to do doby panování krále Přemysla Otakara I ,a proto můžeme usuzovat,že židovská obec v Jemnici patří k vůbec nejstarším na Moravě. První písemná zmínka o Židech je v hebrejském seznamu obcí a měst.V těchto městech došlo v r.1336 a v následujících letech k velkému pronásledování Židů ,které se rozšířilo do obcí Čech , Moravy a Dolních Rakous.V čele pronásledování stáli šlechtici označující se za " židobijce".V tomto hebrejském seznamu je Jemnice uvedena svým českým názvem. Dalším dokladem o tom,že už ve 14.století žili Židé v Jemnici,je okolnost,že v r.1379 prodal podle zachovaného písemného zápisu jemnický Žid Lazar nemovitosti v Lideřovicích paní Anně z Újezda a Markvarce. Také některé nápisy na náhrobních kamenech svědčí o životě Židů v Jemnici ( tyto nápisy rozluštil jemnický rabín A.Morgenstein.): A) Isaak Lob ,zemřel 2.Taunus 122,tj.25.6.1362 B) P.Gitl,dcera Anschela z Jemnice,zemřela 13.Ticher 144,tj.10.9.1383 C) Meir ben Issak,zemřel 20.Schubat 148,tj.30.1.1388 Náhrobní kámen,který pochází z r.1415,a který označoval hrob Rebeky R.Benjamina,přiřadil do svého seznamu dr.Morgenstien pod č.63,odst.3.Tento jediný důkaz o životě Židů v Jemnici na počátku 15.století byl před r.1928 ukraden. Jemnická židovská obec početně vzrostla v r. 1454 ,protože došlo k vyhnání Židů z moravských královských měst ( především ze Znojma a Jihlavy). b) Právní poměry Židů - nabývání městských domů R.1530 daroval král Ferdinand Jemnici p.Jindřichu Meziříčskému z Lomnice,atak se v Jemnice dostala do svobodného dědictví.Při té příležitosti je zmínka o Židech v Jemnici jako o vlastnících domů a o jejich povinnostech k vrchnosti.Díky sporu nového majitele s měšťany zaznamenala Jemnice částečnou ztrátu dosavadních výsad.Právě v tomto sporu můžeme hledat důvod,proč vrchnost zůstala Židům příznivě nakloněná a právě jim zachovala nezkrácené požívání občanských práv,především práva nabývat domy. Z pozemkové knihy z r.1535 lze zjistit tyto koupě a prodeje domů.Už v r.1546 prodává Žid Šimon v pátek před sv.Magdalenou dům Sylvestru Tischlerovi a získává o dva roky později koupí ( v úterý před Třemi králi) městský dům od Matyáše Pekaře. V roce 1546 kupuje Žid Lazar od Markase Maci chalupu za 17 kop a tuto o pět let později prodává Frantovi Hubkovi za stejnou cenu. V roce 1550 prodává Lazar jiný dům Jindřichu Bednářovi za 75 vídeňských kop a v roce 1552 třetí dům Židovi Markasovi za 46 kop a tento jej v roce 1566 postoupil Martinu Newčakovi za stejnou sumu. V roce1566 kupuji Žid Markus ml. Od Žida Jakuba dům za 100 vídeňských kop. V roce 1567 prodává Žid Marek,pravděpodobně tentýž dříve jmenovaný Markus,svůj dům Janu Masařovi. V roce1587 prodává Žid Šalamoun Abrhámu Pekařovi svůj dům za 94 kop. V roce1587 odstupuje Židovka Bela svému zeti Jonášovi polovinu svého domu a prodává zbylou polovinu v r.1589 Židovi Markusovi za 150 kop. V r.1590 prodává Žid Jonáš svoji polovinu Židu Zachariášovi. Následují další prodeje domů: V r.1591 Žid Israel od Lydy Hradské za 130 kop. V r.1592 Žid Abrhám od Jiříka Widwielwera za 171 kop. V r.1597 Žid Schymrle od Ondry Klofáta za 51 kop. V r.1601 Žid Markus od Jakuba Marka za 105 kop. V r. 1602 Izák syn Josefův od Jiříka Kohouta za 120 kop. V r.1602 Žid Šalamoun od Žida Sraula za 130 kop. V r.1609 Jan Kuchař od Žida Šalamouna Alexandrového za 130 kop. V r.1610 Jindřich Řezník od Žida Mirsche za 75 kop. V r.1612 mění Žid Izrael svůj dům s Reginou Bednářkou a doplácí jí 246 kop a 20 grošů. Všechny zde uvedené koupě a prodeje domů byly provedeny podle tehdejšího městského práva: "……. a ugal gej podle Poradku Prava Miesta ". Toto nerušené nabývání domů v době,kdy bylo vypovídání Židů z jejich bydlišť na denním pořádku,svědčí o tom,že vrchnost byla Židům v Jemnici příznivě nakloněna,a to až do 18. století. Jenom přechodně byli Židé omezeni listinoui ze dne 18.5.1638,kterou císař Ferdinand III. Potvrzoval městu jeho výsady,ale stojí zde,že tyto výsady mohou požívat jen občané římskokatolické víry. Dne 21.5.1713 se do Jemnice dostavila komise sestávající se z královských zemských úředníků ,aby zde vyšetřila spor mezi vrchností a městem.Vyslýchaný Jan Pešát potvrdil,že Žid Librle koupil dům od křesťana pekaře,Žid Kalhotář získal dům po zemřelém Jakubu Pešátovi a Žid Josef drží dům,kde před 16 lety stávala městská kůlna,kterou vrchnost postavila před 5 lety na pozemku zvaném " židovské dvory" dva domy. Dne 15.9.1711 došlo k dohodě mezi městskou radou a vrchností,podle které byla zdejší židovská obec podřízena ve věcech politických a občanských pozemkové vrchnosti. Dne 17.1.1718 přednesli Židé městské radě požádání o připsání židovských domů do pozemkové knihy a tuto prosbu 17.6.opakovali. Nepříznivý obrat pro židovskou obec přinesl r.1727,kdy byl proveden soupis Židů a domy Židů musely být odděleny od domů křesťanských,podle nařízení císaře Karla VI.Toto císařské Nařízení z 8.12.1726 bylo zasláno 21.2.1727 krajským úřadům a 7.4.1727 byly tato výzva opakovaná ( ještě v r.1778 byla židovská obec v Jemnici povinna zaplatit městu 2x800 florinů- florin = gulden= zlatý- za držení křesťanských domů).Z některých zápisů vyplývá,že pokud bylo oddělení Židů od křesťanů provedeno ještě v době předjosefin ské ,bylo Židům dovoleno,aby se usazovali ve městě mezi křesťany. 3.dubna 1780 je zapsáno : " V jednání ctěné obce proti Židu Mayerovi bylo usneseno,že on,Žid,zruší skleněné okno u dveří,které leží skoro proti kostelu na náměstí". Není pochyby,že separace Židů v Jemnici neproběhla ,jako v jiných obcích ( na základě královského nařízení o separaci Židů) zřizováním Židovských ulic.Židovská ulice v Jemnici existovala,jak vyplývá z Protokolární knihy města Jemnice z let 1651-17125,už před r.1700.18.5.1699 prodává město židovskému krejčímu Abrhámu Lodlovi " obydlí v Židovské ulici ,ležící vedle domu Žida Schramsche za 150 fl.moravských.Totéž se praví a v " Popisu židovských domů ve svobodném horním městě Jemnici" z 25.1.1731 a uvádí existenci Židovské ulice před r.1727,zde přebírá většina z tehdejších majiteků domů svůj majetek od svých rodičů,z toho je možno odvodit,že tito je měli ve svém vlastnictví už před tímto datem.Josef Kleinkindt obdrží v r.1692 panskou kůlnu " na rohu vedle Mojžíše Koppela " ,ze které si zbuduje obytný dům v ceně 1000 fl.Mojžíš Koppel vlastní od r.1715 dům zakoupený od židovské obce.Josef Markus vlastní od r.1703 dům zakoupený od Žida za 400 fl.Hodnota domu Abrháma Isaaca je 400 fl. Wolf Dawid zdědil dům v ceně 1000 fl. od svých rodičů,rovněž tak Wolf Neuner a Jakob Lowl,jejichž domy mají hodnotu 500 fl.Marcus Itzig, " bývalý židovský sudí " má dům po svých rodičích v ceně 800 fl.Abraham Lieberl,před ním jeho rodiče,vlastní dům v ceně 1000 fl.Marcus Jakob vlastní bývalou panskou chalupu v hodnotě 200 fl.Židovský obecní dům měl cenu 800 fl.Isaak Stiassny a před a ním jeho tchán vlastnili dům v hodnotě 400 fl.Marcus Lowl vlastnil dům v ceně 400 fl.Birne Lowl vlastní rohový dům v ceně 300 fl.Abraham Lowl- cena domu 500 fl.Jakob Kleinkindt-cena domu 500 fl.Moyses Kleinkindt dědí dům zakoupený Jomlem Schlesingerem v r.1716,který leží mezi domy " u Žida Jakoba Kleinkindta a Johanna Woynische Wittiba v současné ceně 500fl. Do doby panování Marie Terezie se postavení Židů zhoršovalo.Dokonce díky nařízení z 2.1.1745 byli moravští Židé vypovězeni ze svých bydlišť.V jemnických dochovaných záznamech jsme ovšem nenašli žádnou zmínku o stěhování Židů,a proto usuzujeme,že jemničtí Židé se těšili zvláštní přízni majitelky panství hraběnky Marie Johany Cavriany a směli pobývat s jejím svolením ve městě. Po její smrti připadly všechny statky vlašimského rodu jejímu synovci Maxmiliánu Daunovi.Ten podporoval nejen četné farnosti,ale i jemnické Židy ,kteří v r.1775 upadli do velké chudoby a neměli peníze na zaplacení daní. Proto jim byla uzavřena synagoga a současně na ně byla uvalena vojenská exekuce.To znamená ,že každá židovská rodina dostala na určitou dobu do domu vojáka,kterého musela stravovat a ubytovat.Hrabě Daun jim proto slevil částky,odváděné vrchnosti a zrušil povinnost dodávat koření. Díky osvícenským reformám císaře Josefa II.,se postavení Židů ve společnosti zlepšilo a občanská práva Židů byla rozšířena.Závora v Židovské ulici v Jemnici byla přeražena ,a tak byla zpřístupněna svobodná cesta do města. c) Jemničtí rabíni: Pořadí rabínů,kteří působili v Jemnici,podává dr.Marmorstein ve své brožuře " Zur Geschichte der Juden in Jamnitz ". K dějinám Židů v Jemnici takto: 1.Jakob Juda Lob Achkenazy - 1648 až 1670,byl autorem komentáře k Ascheri. 2.Mendl ben Juda Lob Deutsch ,syn předchozího ,zemřel v roce1676 - 16 .Adar 436,v Jemnici a podle nápisu na náhrobním kameni mihl být také rabínem v Jemnici. 3.Samson ben Mordechei byl jeho nástupcem,zemřel v roce 1723,2.Cheschwan 483. 4.Moyses Lobl,byl 31.1.1729 jmenován rabínem v Jemnici,ale dr.Marmorstein se o něm nezmiňuje. 5.Hirch,mohl působit v Jemnici v polovině 18.století a dovídáme se oněm z náhrobního kamene jeho manželky. 6.Pinkas,zemřel podle údajů v matrice 16.12.1777. 7.Josau-ha-Levi Horowitz,syn moravského zemského rabína Schmelke ha-Levi Horowitze,byl asi rabínem v Jemnici od r.1778 do r.1783,odešel z Jemnice do Třebíče.kde zastával místo rabína 24 let. 8.David Deutsch od r.1784 do r.1790,oblíbený žák Ezechiela Landau-a pocházel z Uher,kde byl jeho otec Menachem rabínem,Jemnice byla jeho prvním místem. 9.Mose Jehuda Rosenfeld,narodil se v Písečném a byl rabínem v Jemnici 18 měsícůpodle jedné listiny z 27.9.1797,podle dr.Marmorsteina až do r.1806,byl pochován v Uherském Brodě. 10.Přímým nástupcem Davida Duetsche mohl být Mordechai Polnauer,byl synem Eisika b.Beera z Polné a vyznačoval se velikou rabínskou učeností. 11.Aron Schuller z Pohořelic působil v Jemnici jako rabín mezi lety 1830 1846,zemřel 3.2.1846. 12.David Openheim od r.1846 do r.1857,byl synem věhlasného rabína R.Bera Oppenheima a žákem rabína S.L.Kaudera v Praze a Nahuma Trebische v Mikulově,zemřel 21.10.1876 ve Vídni. 13.Dr.Joachim Oppenheim ,bratr předchozího,působil v Jemnici od r.1857 do r.1861 a zemřel v 28.4.1891.po Oppenhiemovi nabyl rabinát v Jemnici obsazen .Jeho vnuk Ezachiel Konh,žák Samuela Landau-a vykonával sice agendu rabína,ale oficiálně rabínem nebyl.Teprve r.1893 byl zvolen obcí. 14.Dr.Isak Nachman Weinstrin působil jako rabín do r.1895,pracoval také vědecky. 15.Dr.Abraham Morgenstern,se narodil 1.7.1869,studoval na teologických školách a institucích v cizině a působil jako rabín v Jemnici od května 1896 do r.1905.Do jeho úřední činnosti spadá přístup náboženské obce v Písečném k rabinátu v Jemnici.Jemnice je mu zavázaná za to,že rozluštil nápisy na náhrobních kamenech na židovském hřbitově. 16.Dr.A.Marmorstein byl v Jemnici rabínem od 15.8.1906 do 1.9.1908.Napsal brožuru " Zur Geschichte der Juden in Jamnitz",k dějinám Židů v Jemnici. 17.Dr.Kalman Nurnberger byl rabínem v Jemnici v letech 1909 až 1914. 18.Dr.Izrael kohn působil v Jemnici jako rabín od 1.7.1914 do října 1917.vstoupil pak jako rabín do vojenských služeb a byl později rabínem v Kopřivnici. d) Židovská německá škola: Z podnětu jemnického obvodního školního dozorce děkana Jakuba Bohma a hospodářského úřadu zřídila židovská obec v Jemnici v r.1812 svoji vlastní školu.Židovské děti do té doby musely navštěvovat křesťanskou německou školu a židovská obec platila učiteli této školy 10 fl.ročně.Ačkoliv Markus Wotitz daroval židům již v r.1754 dům ke zřízení školy,vybudovala si židovská náboženská obec na vlastním pozemku budovu novou. Podle protokolu vydaného 4.8.1814 krajským komisařem Przihodou za účasti představeného obce Moysesa Kohna a přísedícího Salomona Beera a Davida Schnabla,byla vlastní učebna opatřena 4 okny a byla určena pro 60 školních dětí .Ve stejném domě byl dvojpokojový byt Učitele,jehož roční příjem činil 150 fl.v hotovosti,5 sáhů dřeva na otop učebny a ještě 1 sáh na otop učebny při opakovacích hodinách.Židovská obec se zavázala,že bude učiteli Václavu Denemarskému vyplácet 10 fl.pro případ,že by byla v křesťanské škole zřízena 3.třída,aby byly její děti bezplatně přijaty. Prvním školním dozorcem,kterého lze ze školních výtahů zjistit,byl v letech 1824 až 1859 Moses Kohn.Náboženský charakter školy trval do r.1896,kdy byla škola převzata do správy země Moravy jako jednotřídní veřejná obecná škola a trvala do prosince 1918. Jako učitelé na této školu působili: Nathan Pollak od r.1812 až do r.1823 Moses Reis od r.1823 do r.1836 Salomon Fuchs od r.1837 do r.1873, do doby jeho působení připadá převzetí školy do správy země Moravy .Z jeho čtyř dětí byl syn Adolf lékařem ve službách císaře Maxmiliána a podílel se na jeho osudu.Podle ústního podání padl nadporučík dr.Adolf Fuchs,vrchní lékař,ve věku 27 let při dobývání Camoroga v Mexiku dne 16.7.1966,tedy rok před Maxmiliánovou popravou. Adolf Blumel od r.1874 až do r.1904 dožil svůj život ve Vídni,kde v r.1917 zemřel.Jeho syn dr.Richard Blumel byl notářem ve Slavonicích. Rudolf Hruschka od r.1904 do r.1918,během výkonu vojenského ve válce 1914-1918 byl zastupován učitelem Janem Kouřimem.Je autorem publikace o dějinách Židů v Jemnici a mnohých jiných topografických prací,týkajících se zdejšího kraje. K první německé místní školní radě,ustanovené v r.1907/1908 podle zemského moravského vyrovnávacího zákona z 27.11.1905,ZZ č.4 náleželi: Jan Wopelka,předseda,Ludvík Nyer,náměstek,řídící učitel Rudolf Hruschka,farář František Hlavička,Ludvík Kohn a Jan Srnka.Druhá školní rada při této škole,která se sešla dne 26.10.1913 a která trvala až do zrušení školy,se sestávala z těchto členů:Ludvík Mayer,předseda,Josef Faast náměstek,řídící učitel Rudolf Hruschka,případně během války Jan Kouřim, farář František Hlavička,Ludvík Kohn a Emil Mayer. Obě školní rady byly škole nanejvýš příznivě nakloněny. Budova bývalé německé školy byla náboženskou židovskou obcí v Jemnici převedena do vlastnictví místní skupiny Masarykovy ligy v Jemnici,dne 21.3.1921 za částku 25 000 korun a náboženská obec zároveň věnovala tomuto prospěšnému spolku darem 500 korun. e) Židovská náboženská obec a její představení: Představený židovské náboženské obce se až do doby josefinské označoval "Judenrichter" a od dob panování Josefa II.jako " Vorsteher ". Představení židovské náboženské obce: Mosses Kohn,jako představený obce podepsal společně se Salomonem Beerem a Danielem Schnablem protokol o zřízení židovské školy.byl také školním dozorem vletech 1824 až 1859. Simon Kohn se narodil 28.10.1769,zemřel 29.11.1848,byl představeným od r.1840 až do své smrti.Podle ústního podání byl osobností,jež vynikala ve své obci vědomostmi a kulturou ducha.Jemnickým Židům vymohl právo navštěvovati trhy v Brně a v Mikulově a po požární pohromě z r.1832 vybudoval na vlastní náklady jemnický templ.Zároveň založil v domě č.28,který znovu postavil a který byl dlouho v držbě rodiny Kohnovi nadaci,podle které byl každý držitel zavázán věnovat templu 300 fl. k vydržování školených zpěváků. Při zmíněném požáru r.1832 byla zničena matrika narozených a Simon Kohn ji obnovil,při těchto zápisech používal již příjmení,která byla Židům dána v josefinské době. K uctění památky tohoto muže,jenž se tolik zasloužil o jemnickou židovskou obec,daly vyrýt jeho děti na náhrobní kámen nápis,který v překladu zní :"Dobrému otci.moudrému představenému obce,budovateli templu,panu Simonu Kohnovi věnovaly jeho děti". Herz Kohn,narozen 2.9.1781,zemřel 13.1.1859,bratr Simona Kohna,byl v čele židovské obce jako představený od r.1848 do r.1853,jeho přísedícím byl Zachariáš Beer a Samson Mayer. Lazar Kohn byl představeným obce v letech 1853-1859 a podepisoval se jako " Burmeister-starosta ". Leopold Kohn,se narodil 3.11.1808,zemřel 12.4.1886,byl synem zmíněného Herze Kohna a zastával čestný úřad představeného od r.1859 do r.1885.Dlouhá doba,po kterou zastával tento úřad,mluví zřetelně o jeho oblibě. V souvislosti s Leopoldem Kohnem je na místě se zmínit také o jeho starším bratru Ezechielu Kohnovi,protože jeho zásluhy o Jemnici spravedlivě odůvodňují ,aby jeho jméno nebylo zapomenuto.Narodil se 25.7.1804 a věnoval se studiu a vzdělávání pod vedením Samuela Landau-a .Byl známým badatelem a jeho nejoblíbenější vědy byly matematika a astronomie.Pro své nadprůměrné vzdělání a dobré srdce se těšil vážnosti u občanů celého města, a ti ho po r.1848 zvolili do městského zastupitelstva,byl členem rady města.V této funkci založil společnš se starostou města Heidlerem Spořitelnu města Jemnice,která se stala váženým peněžním ústavem v jihozápadní Moravě. Po odchodu dr.Joachima Oppersheima v r.1861 vykonával agendu rabína.Zemřel 23.5.1879. Hruschka uvádí ve svém pojednání doslovný text listiny ze 16.2.1834,která svědčí o tom,jaké vážnosti se rodina Kohnova ještě v době vyvázání Židů z poddanství těšila. Emanuel Pollak,se narodil 12.3.1855,zemřel 9.6.1908,povoláním byl obchodník střižním zbožím,byl v čele náboženské obce v letech 1886-1888. Jeho nástupcem byl Ignac Kreuter ,narozený 6.1.1834,zemřel 30.9.1903 byl představeným v letech 1889-1891. Samuel Kohn,narozen 30.10.1835,zemřel 13.12.1911,byl synem zmíněného Ezachiela Kohna a zastával úřad představeného od r.1861 až do své smrti.Požíval velké vážnosti a úcty svých spoluobčanů.Pracoval v městské radě,okresní školní radě ,v silničním výboru,pěveckém spolku-zakladatel a dirigent,zemědělských a živnostenských spolcích,ve spořitelním a záloženském spolku atd.V r.1898 nechal na vlastní náklady opravit jemnickou synagogu.Jeho děti byly dr.Emil Konrád ( jako novinář si změnil jméno),Ludvík Kohn,Arnoštka,provdaná Sonnenscheinová ,Ema,provdaná rovněž Sonnenscheinová a Jeanetta ,provdaná Ungarová. Dr.Jakub Gleisner,nar.13.9.1855,zemřel 7.4.1924,advokát v Jemnici .Za představeného náboženské obce byl zvolen 14.1.1912 ( před tím náměstkem představeného ).Tuto funkci vykonával do 23.2.1913,novou volbu odmítl.V jeho období byl prodán templ v Polici velkostatkáři Alfrédu Vraždovi vr.1912,ten jej daroval sokolské jednotě.Po Samuelovi Kohnovi zastupoval Jemnici v okresní radě v letech 1911 až 1918.Je zakladatelem I.záložny v Jemnici. Ludvík Mayer,nar.20.2.1866,byl představený náboženské obce od 23.2.1913.Během jeho vojenské služby,od května 1916 do února 1917,jej zastupoval Ludvík Kohn.Fukci zastával společně s: notářem Gustavem Ledererem,obvodním lékařem Heřmanem Wertheimerem,advokátem JakubemGleisnerem,Bedřichem Kaufriedem a Emilem Mayerem. V čele podpůrného spolku " Chewra kadisha" ,založeného 1.2.1886 byli:IgnácKaufried r.1897,Moses Czech r.1898,Gustav Lederer r.1898-1904,dr.Jakub Gleisner r.1904-1910,Ludvík Mayer r.1910-1913,zvěrolékař Karel M.Fleischer r.1913-1925,Emil Mayer od 10.5.1925. Zakladatelkou a první předsedkyní ženského spolku" Frauverein" byla manželka představeného náboženské obce Samuela Kohna,Kateřina Kohnová od r,1898 až do r.1922,po její smrti byla předsedkyní Ema Mayerová. Od r.1918 zastupoval zájmy židovské obce v městské radě Ludvík Kohn.Zároveň byl největším poplatníkem židovské obce. Vedením matriky byl pověřen Albert Kornstreicher ,kantorem byl Mořic Kornstreicher. V r.1928 žilo v Jemnici 21 židovských rodin: Ludvík Kohn-3 osoby Ludvík Mayer -2 osoby Karel Mayer- 5 osob Eduard Schwarzbard-3 osoby Josef Schvwrbard-2 osoby Bedřich Kaufried - 4 osoby Albert Schorer- 1 osob Arnošt Kornstreicher-3 osoby Leopold Landesmann-2 osoby Ružena Schwarzbartová-+ osoba Mořic Kornstreicher-2 osoby Emil Mayer-6 osob Dr.Heřman Wertheimer-1 osoba Emil Gutfreund-2 osoby Armošt Schwarzbart-3 osoby Heřman Gutfreund-4 osoby Dr.Richard Kohn-2 osoby Albert Kornstreicher-2 osoby Žofie Neumanová-1 osoba Růžena Lamplová-1 osoba II.Osudy jemnických Židů za II.světové války Při hromadném vyhlazování Židů nacisty,neušli tomuto osudu ani židovští obyvatelé Jemnice.Nejdříve nacisté připravili Židy o jejich přirozená práva a majetek a nakonec byli v r.1942 deportováni do Třebíče,odkud byli odvezeni do Terezína a dalších koncentračních táborů. Dne2.9.1939 v noci byl zatčen Richard Kohn,který měl povolený odjezd do Anglie.Byl odvezen do Jihlavy a odtud do robotárny ve Znojmě.Po deseti dnech byl převezen do Brna na hrad Špilberk a zahynul 18.8.1942 v Buchenwaldě.Jeho bratr Arnošt byl v r.1941 zatčen a krátce na to přišla zpráva z Osvětimi o jeho smrti.Jeho žena Vanda se synem Alexandrem se odstěhovali do Třebíče,kde se Vanda provdala za p.Freuda.Arnošt a Richard Kohnovi patří k prvním obětem nacismu v Jemnici. Židé v Jemnici byli nejprve soustředěni do bývalého ghetta a jejich obchody byly označeny "Judisches Geschaft".Dle vyhlášky ze dne 15.9.1941 byli Židé povinni nosit veřejně zvláštní označení - žlutou hvězdu s nápisem : "JUDE".Měli přísný zákaz navštěvovat veřejné místnosti a určité části města a okolí,tj.rekreační oblast " Na Tálkách"a koupaliště " Červený rybník".Nakupovat směli jen ve vymezeném čase od 11 do 12 hod. a odpoledne od 17 do 18 hod.Dále byli nuceni pracovat ve skupinách a pod dohledem.Z transportu utekl obchodník Eduard Konstreicher ,který se skrýval v polích u Slavíkovic,byl však vypátrán a na místě zastřelen.Mezi jemnické Židy,kterým se se podařilo uniknout,patří Arnošt Schwarbert,který vystudoval v Dánsku a působil zde jako zemědělský inženýr a po válce byl vypátrán Červeným křížem.Zuzana Spitzerová se těsně před okupací odstěhovala do Anglie.K dalším Židům,kteří se vyhnuli transportu patří Leo a Arnošt Gutfreundovi .Se skupinou dalších Židů vstoupili v Africe do formující se Československé jednoty a stali se členy 11.polního praporu vedeného podplukovníkem Karlem Klapálkem.Dne 21.10.1941 vystřídali australské vojáky při obraně Tobruku,přístavu v Libyjské poušti.Dne 30.10. byl prapor zasypán silnou dělostřeleckou a minometnou palbou ,při které padl Leo Gutfreund .Musel zůstat na pozorovatelně v nepřátelské palbě ,zatímco ostatní vojáci se mohli ukrýt.Jeho bratr Arnošt se po válce vrátil do Čech,ale po zjištění,že celá jeho rodina během války zahynula,odešel do Addis Abbeby. Při transportu Židů zůstal v Jemnici pouze Bedřich Kaufried ,který byl povinen likvidací židovského majetku.Ten byl zkonfiskován a propadl státu. Jediná,která přežila hrůzy koncentračního tábora,a po osvobození se do Jemnice vrátila,byla Jana Kohnová.Odstěhovala se do Mariánských Lázní a v r.1955 ve věku 84 let zemřela.Je pohřbena na židovském hřbitově v Karlových Varech. 3. Židovské stavby v Jemnici a) Synagoga První zmínka o jemnických Židech pochází ze 14.století a proto výstavbu synagogy uvažujeme ve stejném období.O její poloze,vzhledu a historii se nám nezachovaly žádné dokumenty.Po skončení třicetileté války si židovská komunita r.1649 vystavěla synagogu novou v prostoru " zahrad",jižně od židovké čtvrti.Po požárech v r.1752 a 1832 byla budova vždy přestavěná a opravená a v r.1898 templ opravil na vlastní náklady představitel židovské obce v letech 1891 -1911 Samuel Kohn. K temlu vedla úzká ulička mezi domy čp.49/50 a 51/52.To znamená,že vstup do synagogy byl ze západní strany .Svatostánek byl orientován k východu.Byla to stavba obdélníkového tvaru o rozměrech 10x20 m ,dvoupodlažní,krytá valenou střechou.Odpovídala tedy ostatním domům v židovské čtvrti.Vnější vzhled také spíše nasvědčoval výrazu běžného obytného domu než synagogy.Typické znaky jako štít s deskami desatera,vysoká okna,zdůrazněný portál a bohatší výzdobu průčelí zde nenacházíme.Jediným ozdobným prvkem byla půlkruhově ukončená okna v patře lemovaná šarubránami a spojená dvojicí úzkých kordonových říms a okna v přízemí ukončená lomeným obloukem a opatřená barevnou vitráží.Stavební plán ani fotografie interiéru synagogy se nezachovaly.S velkou pravděpodobností můžeme však tvrdit,že ze vstupní předsíně vedly vpravo schody do patra na galerii pro ženy,a rovněž se tudy vcházelo do hlavního modlitebního prostoru.Podle svědectví pamětníků byl tento prostor zakryt dřevěným,trámovým stropem a proti vstupu byl umístěn svatostánek,před nímž byl zvýšený pult.Ženská galerie byla nejspíše jen po západní straně.Širší vrata na západním vstupním průčelí skrývala místnost určenou pro pohřební vůz. Podle všech znaků můžeme budovu synagogy zařadit do pozdního baroka až klasicismu.Nasvědčuje tomu i zdobná rokoková mříž z interiéru synagogy,která bývala v dřívější expozici muzea.Synagoga byla používaná až do příchodu nalistů,pak byla uzavřena a sloužila jako sklad.V r.1942 byla němci zbořena.Dřevěné zlacené desatero z interiéru templu je dnes vystaveno v městském muzeu. b) Židovský hřbitov Židovský hřbitov se bezpochyby nalézá v původní poloze od počátku židovké obce ve 14.století,takže patří k nejstarším souvislým židovkým pohřebištím na Moravě.Svědčí o tom nápisy na některých židovkých hrobech: 1. Isaak Lób 2.Tanus 122. tj.25,7,1362 2. Paní Gitl dcera auschela z Jemnice,zemřela 13.Tischer 144,tj.10.září 1383 3. Mier ben Issak ,zemřel 13.Tischer 148,tj.30.1.1388 Na jemnickém hřbitově byl nalezen před r.1928 další starý náhrobní kámen.Jeho nápis rozluštil Wachstein takto:"Zde je pohřbená ctná žena ,mezi ženami velebená paní Friedl,dcera Naptali-ho,zesnula 8.Achar."Náhrobní kámen,který pochází z r.1415, a který označoval hrob Rebeky,dcery R.Benjemina,přiřadil do svého seznamu dr.Morgenstein pod č.63 ve 3.odd.Tento kámen byl ze hřbitova před r.1928 ukraden.Byl to jediný doklad toho,že Židé byli usazeni v Jemnici také na počátku 15.století. Židovský hřbitov najdeme asi 200 m jihozápadně od židovské čtvrti ,pod parkem Obůrkou, v dolní části Údolí ulice ,kudy se v novější době zemřelí na hřbitov provázeli.Do poloviny 19.století museli Židé své mrtvé vozit z ghetta velkou oklikou kolem městského jádra a podél Želetavky nebo druhou stranou kolem zámeckého parku. Hřbitov má téměř trojúhelníkový tvar.Je ohrazen masivní kamennou zdí o výšce 1 až2 m.Při východní zdi byla po r.1824 vystavěna obdélná márnice,která byla zbořena v letech 1955-56.Terén hřbitova se k jihu strmě zvedá,pouze malá část leží na rovině.Ve svahu byly řady hrobových míst dosti nezvykle umístěny kolmo k vrstevnicím-lze napočítat asi 25 nepravidelných řad ve směru S-J.Novodobé náhrobní kameny ( složeny ze 3 montovaných dílů) jsou rozptýleny mezi staršími typy náhrobků ( ploché kameny vetknuté v zemi). Starší náhrobky vycházející ze základního kvadrátního typu mají rozličné tvary a členění ( ukončení pravoúhlé,půlkruhové,segmentové či složitější.Bývají opatřeny hebrejským písmem a střídmou výzdobou rostlinného a ornamentálního druhu pod vlivem lidového umění ( např.stylizovaný květ ),kterou doplňuje symbolika vztahující se ke jménu,povolání či vlastnostem zemřelého ( např.hvězda,koruna ).Náhrobky jsou vytesány z mramoru,žuly a pískovce.Novodobé náhrobní kameny od pol.19 století jsou zpravidla skromné výzdoby,z mramoru a žuly a jsou psány německým textem. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z konce 17.století.Poslední pohřeb se konal na počátku 2.světové války.Nacisty byl židovský hřbitov těžce poškozen.Když byly novodobé náhrobky pokáceny a ukradeny a starší památky vytrhány ze země ,byla jimi vydlážděna ulice Na malé brance.Po osvobození v r.1945 byly náhrobní kameny vráceny zpět na hřbitov,kde ležely opřeny o severní zeď.Většina pomníků tak byla nenávratně zničena. Vr.1960 se vyskytly snahy na jejich znovu osazení,ale ty brzy pohasly.Až v letech 1991-4 z iniciativy starosty města p.J.Třísky byl židovký hřbitov obnoven,přičemž byly především znovu v zemi osazeny starší náhrobky v původním skladebním smyslu,v řadách,s nápisem čelem k východu.Rostlinný kryt tvoří kaštany,břízy,lípy a smrky.Na hřbitově o výměře 2421m2 se nalézá kolem 500 náhrobních kamenů.Hřbitov v majetku židovské obce v Brně je chráněn státem jako nemovitá kulturní památka s velkým významem pro historický vývoj židovského osídlení na Moravě. c) Židovská čtvrť Židovská čtvrť se rozkládá v jižní části městského jádra při hradbách,v podstatě mezi jižním koncem náměstí a zámkem.Židovská ulice měla tvar písmene "L" .U bočního vstupu do zámku vedla ulice k jihu,přičemž od zámeckého areálu ji kdysi odděloval příkop a 2 m vysoká zeď.Tato ulice vedla na náměstí.Většina domů byla založena v kolmém řazení k ulici a v zásadě vytvářeli slohovou zástavbu,stejně jako ostatní křesťanské domy městského jádra.Odlišnost nastává v parcelaci jednotlivých pozemků.Zatímco u křesťanských domů následuje za hlavní obytnou budovou dvůr s hospodářským zázemím a zahrada,u židovského domů veškeré pozemky za obytnou částí chybí.Židé se totiž hospodářskou činností nesměli zabývat. Lze odvodit,že zástavba jižně od domů v Židovské ulici ke hradbám vznikla později.Při výstavbě židovské čtvrti bylo logičtější situování v řadě domovní zástavby a domků přimknutých ke hradbám.Na plánech města z roku 1727 nejsou ještě označeny.Ze západní strany odděluje tento domovní blok od křesťanských domů ulička s dodnes dochovanou brankou,mylně označenou " do ghetta" .Ve skutečnosti sloužila křesťanům ke spojení s hradební baštou.Bránu asi v polovině 16.století tvořily kamenné klenuté oblouky v uličním a dvorním téci domů čp.57 a 58.Oba domy jsou v prostoru mezi branami rozepřeny navíc dvěma prampardy.Na základě tzv.transformačního respiktu císaře Karla VI. Tyto v r.1727 nařízeno přemístit židovské obydlí v blízkosti kostelů a bras procesí.Rovněž v případě Jemnice se zachovaly patřičné úpravy,jak nás o tom poučují dobové plány Franz Lorenze Knichtela.Tři židovské domy ( dnes čp.19,21,20) proti zámku měly být uzavřeny ( měly přejít do křesťanských rukou .V době židovských rychtářů soudce těsně u zámecké zdi uvolí krýt okna v horní světnici opatřena okenicemi a především měla být Židovská ulice přesně oddělena od křesťanského města stavbou tří rozdělujících bran.Tyto brány byly zrušeny za vlády Josefa II.Není doloženo,že domky na " zahradách" při městské hradbě byly postaveny jako náhrada za židovské domy u zámku,které byly úředně uzavřeny.Ovšem na indituční skici z r.1824 jsou tyto domy opět vedeny jako židovské. Ve 2.čtvrtletí 19.století byly pro stavbu zámecké konírny strženy 2 domy v jižní části Židovské ulice a další dva přiléhající k zámecké zdi.Vně konírny tak vznikla nová spojovací ulička mezi Židovskou ulici a pláckem U templu. Následující období již nepřinesla podstatné prostorové změny ,nepočítame-li demolici domu čp.8 a zvláště synagogy,čímž došlo k otevření náměstíčka U templu ,které tak získalo nové proporce.Jižní rameno Židovské ulice s dnes nazývá Zámecká ulice,,východní je částí Havlíčkova náměstí,plácek na "zahradách" si udržel jméno U templu.Při prvním číslování v 80 letech století obdržely židovské domy římská čísla I.až XXXII vortnů odlišení na doby a až d.Dnešní rozloha jemnické židovské čtvrti je 0,62 ha. Jádra domů židovské čtvrti pocházejí z doby renesanční,jen vyjímečně mají starší středověký základ-například dům čp.57 s valenou hrotitou gotickou klenbou a kamenným sedlovým portálkem. Vlivem požárů a přestaveb je architektonické řešení domů složité ,poznamenané řadou slohů: sklepy s valenými klenbami= renesanční ( čp.21,23,49,50,51,53,54,56 ),v přízemí klenby křížové s hřebíky= renesační (čp.53),klenby valené s výsečemi=barokní(čp.22,56), plácky=klasicistní ( čp.23,26,27,28,51,52,55),těsnění trámové stropy s průčelními fasádami měly zpravidla klasicistní výzdobu,ovšem v 70. letech byly povětšině otlučeny a nahrazeny břizolitovou omítkou.V rozsahu domů můžeme ještě nalézt parametry černých kuchyní ( čp.52,52,54,55,56,57) a dvorní pavlače ( čp.27,53,dříve čp.54).Domy židovské čtvrti sice nebyly výstavné-měly často plno přístaveb a nástaveb-,ale svým pojetím odpovídají ostatní městské zástavbě měšťanskéko jádra Jemnice. Vodu si brávali obyvatelé židovské čtvrti z obecní studny,neboť žádné vlastní studny neměli. Vývoj domů židovské čtvrti: nejstarší záznam z r.1671 hovoří o 14 domech,v r.1727 se udává 18 židovských domů, z celkem137 domů města ,v r.1755 došlo k úbytku na 16 domů,v r.1824 je to již 31 domů a v r.1890 27 domů z 463 domů města. Tím,že se některé domy ještě dělily na díly,vznikly určité nejasnosti v počtech samostatných domovních jednotek.tyto počátkem 18 století (podle plánu z r.1727) 18 bez synagogy, o století později (podle r.1824) 31 i se synagogou, dnes 25.
Z obvyklých institucí židovské čtvrti v Jemnici nalézáme kromě synagogy obecní dům čp.27,v němž se mimo kanceláře nalézal byt rabína a budova židovské školy čp.160.Dům pro školu daroval sice židovský jurista Markus Wotitz již v r. 1754.ale byla vystavěna až v r,1812 s jednou učebnou pro 60 žáků a bytem učitele.V r.1869 byla přeměněna na veřejnou obecnou školu,a tak existovala až do r.1918.Budova byla v r.1926 prodána místní skupině Masarykovy ligy proti tuberkulóze ,dnes je v majetku Českého červeného kříže. 4. Použitá literatura 1. Rudolf Hruschka ,Geschichte der Juden in Jamnitz 2. Jaroslav Klenovský ,Židovská čtvrť v Jemnici,1994 3. Okresní archiv Třebíč 4. Městská knihovna Jemnice 5. Příloha
Věc: Příloha k práci Židovská obec v Jemnici v rámci soutěže "Zmizelí sousedé". Úvod: Položme si otázku: Co mne vedlo k napsání práci o jemnických Židech,o jejich životech a možnostech v našem městě? Proč tolik zbytečné námahy? Odváží se někdo tuto námahu nazývat zbytečnou? Proč bylo spotřebováno tolik volného času? Poznání a smysl nebo pouze popsaný papír? Stálo to za to? Pokusím se tedy na pár řádcích osvětlit, proč vznikla moje práce. Asi v únoru předešlého roku jsme byli krátce seznámeni s projektem "Zmizelí sousedé". Přestože se příliš nezajímám o dějiny 20.stol., chtěla jsem se této soutěže zúčastnit a chtěla jsem vypracovat závěrečný protokol. Tato "soutěž" není totiž spojena s tím, kdo se o jaké historické období zajímá nebo které ho více baví, je spojena s lidskostí, porozuměním a cítěním. Alespoň pro mne to tak je. Musíme vědět, co se u nás a ve světě dělo v posledních desetiletích, musíme o tom neustále mluvit, aby se toto "období" už nikdy neopakovalo. Nesmíme dopustit, aby se s člověkem, tím geniálním stvořením, co přemýšlí a miluje, zacházelo jako se s zvířetem pouze proto, že se liší. Buďme vděční za odlišnosti.Nesmíme dovolit, aby někdo uvěřil, že je pánem světa, protože má modré oči.Nemůžeme si dovolit zapomínat a mít krátkou paměť. Musíme toho vědět stále více a rozšířit náš úhel pohledu. Věřím, že pokud člověk nezná svou minulost tři tisíce let dozadu, žije jenom ze dne na den. Pro toto vznikla moje práce. Jak jsem postupovala? Nejdříve jsem navštívila jemnickou městskou knihovnu, kde mi bylo p.Jánskou zapůjčeno několik vlastních článků, příspěvků a seznamů, neboť jakákoliv publikace o životě Židů v Jemnici nebyla doposud vydána. Telefonicky jsem se spojila s kronikářem našeho města a vášnivým historikem Vladímírem Nováčkem, který mi taktéž zapůjčil několik vlastních článků a zkontaktoval mne s p.Nováčkovou pracující v Okresním archivu v Třebíči. Ta mne seznámila s odlišnostmi života Židů v Jemnici a dala mi kopii práce od Rudolfa Hruschky, která se stala základem mojí. Hruschkovu práci mi z němčiny přeložil Ervín Reegen. Těmto lidem patří můj upřímný dík. Závěr: Na začátku jsem zmiňovala otázku: Stálo to za to? Myslím si, že je to jedna z nejtěžších a nejobtížnějších otázek, kterou si můžeme položit. Závidím všem lidem, kteří jsou schopni s čistým svědomím prohlásit: stálo to za to. Věřím, že člověk je tvořen zkušenostmi, které jsou kladné i záporné, a pokud jsme schopni si to v hlavě správně srovnat a uspořádat, zjistíme, že i záporné věci jsou k něčemu dobré a co se nám nyní zdá nepochopitelné, možná za nějaký čas přijmeme. Asi až s odstupem času je schopen člověk poznat a posoudit,jaký pro něj má daná věc význam a smysl. Myslím si, že to stálo za to a mám z této práce velmi dobrý pocit. Získala jsem nové zkušenosti a nové znalosti. Obrázek,který jsem si vytvořila o časech nedávno minulých, mi z mysli moc rychle nezmizí. Konečně jsem si uvědomila, co skutečně znamenají slova z našich školních sešitů: nástup Německa k moci Ţ cenzura, zatýkání, likvidace Ţ koncentrační tábory. Pochopila jsem, co to znamená pro obyčejné lidi, co to chce za odvahu přechovávat jednu jedinou zbraň, co znamená riskovat vše, a přece to udělat. Jak jsem řekla již v úvodu, nesmíme dopustit, aby se něco takového opakovalo a lidé podlehli té falešné víře. Seznámila jsem se s lidmi, kterých si opravdu vážím a mám o nich vysoké mínění. Za to jsem vděčná. Utvrdila jsem se v názoru, že lidé nejsou tak špatní, jak se v oblibě říká. Potkala jsem lidi, kteří mi pomohli, aniž by na oplátku něco čekali, lidi bez vypočítavosti a drobných ústupků, kteří byli nadšeni, že se najde člověk, který dělá něco na víc bez toho, aby ho k tomu někdo nutil, že pracuje se stejnou vervou jako oni a zajímá se, lidi mající naději, že tady někdo je! Děkuji za tento skvělý pocit. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||