 |
|
TELČ, Dům dětí a mládeže, Gymnázium Otokara Březiny Anotace k pracem
Pavel Adamec, 13 let Zajímá mě historie 2. světové války a k tomuto období patří neodmyslitelně osudy Židů. Chtěl jsem se dozvědět víc a na otázku: "Jak to bylo u nás v Telči?", jsem našel několik odpovědí při setkání s pamětníky. Katka Opatrná, 15 let Poprvé jsem slyšela o holocaustu na besedě s panem Spitzerem, který byl deportován do Terezína právě v mém věku. Nedovedu si představit, jak bych obstála já... Ondra Koubík, 15 let S vlastivědným kroužkem jsem navštívil starý lesní židovský hřbitov. Kdo byli ti lidé, kteří i po smrti museli zůstat stranou ? Klára Křížková, 16 let Z několika tragických osudů, které jsem poznala, byl aspoň jeden se šťastným koncem.Naše hledání pomohlo tomu, že se dva známí z dětství téměř po sedmdesáti letech opět setkají. Pan H. Hahn s panem Spitzerem. Jindřiška Adamcová, 16 let Doposud byli pro mne Židé se svojí kulturou hodně anonymní i když jsem věděla dost z literatury. Teď znám konkrétní osudy. Mnozí byli studenti, stejně staří jako já, s podobnými radostmi, ale tak odlišným koncem života. Božena Kadeřávková, 59 let Na počátku projektu ZMIZELÍ SOUSEDÉ Z TELČE bylo jen jedno pootevřené okno vzpomínek - rodina Taubových se třemi dětmi. Za rok a půl se poznatky o " našich rodinách a našich dětech" rozrostly tak, že naše bádání nebude dlouho u konce. |