ODHALENÍ PLAKÁTU K UCTĚNÍ DĚTSKÝCH OBĚTÍ HOLOCAUSTU
13. 5. 2006, Krnov

autor: Pavel Kuča

Žáci přilákali rodáka domů

Žáci Základní školy Dvořákův okruh v Krnově završili roční mailování s Herbertem Hugem Langshurem osobním setkáním na škole, na které před více než sedmdesáti lety studoval i tento dnes již 84letý Kanaďan.

Pan Langshur se narodil v Krnově 15. 12. 1921. V letech 1923 - 1932 byl žákem chlapecké obecné školy na Hasnerově (dnes Dvořákově) okruhu, v letech 1932 - 1938 studentem na víceletém reálném gymnáziu, na kterém byl jeho otec Sigmund Langschur profesorem. Rodina Langschurových bydlela na tehdejším Horním náměstí v dnes již neexistujícím domě naproti městské kavárny. Na jaře 1938 poslali rodiče 16letého Herbiho k tetě do Londýna. Sami byli zavražděni v červenci 1942 poblíž běloruského města Baranoviči. V roce 1943 dokončil mladý Herbert studia diplomem inženýra leteckých motorů. V letech 1944 - 1945 se účastnil jako důstojník britské armády bojů v severozápadní Africe, Itálii a Rakousku. Od roku 1952 žije v Montréalu v kanadské francouzskojazyčné provincii Québec a dává přednost svému druhému osobnímu jménu Hugo. Také si změnil pravopis příjmení z Langschur na Langshur.

Své rodiště navštívil pan Langshur počtvrté od konce války. Byl zde již roku 1946, 1974 a 2004. Letos přijel se syny Alexandrem (44) a Erikem (42). Oba Hugovi synové se živí počítačovými službami a oba žijí v USA - Alexander v Bostonu, Eric v Chicagu. Všichni tři přiletěli v pátek 12. května do Vídně, odkud pokračovali autem do Krnova a ubytovali se v hotelu Cvilín. V neděli 14. května ráno z Krnova odjeli do Osoblahy, kde jsou pochováni předkové maminky pana Langshura, a na Rejvíz, kam se svými třídami jezdíval na výlety Hugův otec. V pondělí si prohlédnou Olomouc a vrátí se do Vídně.

Pan Langshur i se syny zahájili sobotu 13. května 2006 prohlídkou gymnázia od 10 h. Provázel je ředitel školy pan Čermák. Pak si šli prohlédnout synagogu. V 11:30 byli přijatli starostou Hercigem a místostarostou Ing. Vrzalem na radnici v kanceláři starosty města. Pan starosta předal panu Langshurovi pamětní list s poděkováním za jeho účast v boji proti nacismu a videokazetu s prezentací Krnova v němčině, která je Hugovým rodným jazykem.
Během oběda s přáteli v restauraci Hermes vzpomenul pan Langshur, že v tomto domě, jehož majitelem byl židovský obchodník Adolf Schulhaber, se poprvé v životě vášnivě líbal. Bylo to s o něco mladší dívkou Edith Schmerler, která v tom domě bydlela. "Stalo se to během oslav narozenin naší společné kamarádky. Ostatní hrálili nějakou pubertální hru, zatímco my jsme se v jedné temné chodbičce líbali. Pro mne to bylo poprvé, co jsem poznal sladkost políbení. Ten polibek byl docela nevinný, ale stačil mi k tomu, abych pocítil dosud nepoznané vzrušení," zavzpomínal 84letý Hugo Langshur. Edith Schmerler byla později, ve svých 19 letech, zavražděna v Osvětimi-Březince.

Po 14. hodině proběhlo slavnostní odhalení panelu s životním příběhem pana Langshura a jeho blízkých. Texty i grafiku panelu vytvořili žáci ZŠ Dvořákův okruh pod vedením učitelky dějepisu Hany Janákové. Vyrobit tento panel nechalo Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze ve spolupráci s občanským sdružením Zapomenutí v rámci projektu Pocta dětským obětem holocaustu. Jedná se o druhou fázi projektu Zmizelí sousedé, jehož iniciátorkou je paní Marta Vančurová.

Před školou, ve které se před více téměř osmdesáti lety učil pan Langshur číst a psát, na něj čekalo překvapení ve formě dechovky a dětských mažoretek. Poté vyšel schody až do druhého patra, kde usedl do lavice v místech, kde sedával jako žák školy. Němec Horst Kaller mu tam předal dřevěný znak Krnova a řekl: "Německý národ učinil Vaší rodině mnoho zlého. Já bych Vám chtěl dát alespoň tento malý dárek - vlastnoručně vyřezaný městský znak s německým a českým názvem města. Je symbolem, že jsme se oba narodili v Jägerndorf a dnes se potkáváme v Krnově". Pan Kaller se v Krnově narodil roku 1940, roku 1946 musel odejít a roku 2005 se do rodiště vrátil, aby zde strávil důchod.
Před odhalením panelu zazněla jedna píseň v jidiš a dvě v hebrejštině v podání žákyň ZŠ Dvořákův okruh a paní učitelky Lenky Bažové. Žáci pak v power-pointové prezentaci představili, jak dva roky postupovali ve své práci, než mohl panel vzniknout. Navštívili pražské synagogy, koncentrační tábor Terezín i vyhlazovací tábor u Osvětimi, pátrali v archivech a ptali se svých prarodičů. Nakonec se jim podařilo zkontaktovat se s panem Langshurem, který si s nimi rok přes internet dopisoval a poslal jim mnoho vzpomínek a starých fotografií. Děti při prezentaci také představili vzpomínky pana Langshura formou promítaných fotografií a čteného textu.
Pan Langshur i přes své pohnutí a dojetí žertoval, např. když ukazoval na starém vysvědčení, že z počtů měl vždy dvojku. Ve svém proslovu moc děkoval, že mohl Krnov ještě jednou navštívit a byl tak vřele přjat. Zavzpomínal také na své německé spolužáky, svého oblíbeného pana učitele nebo na Josefu Wolfert, Němku, která vypomáhala v domácnosti Langschurových. "Pepi byla jako moje druhá máma. Takovým Pepi té doby se říkalo kuchařka, ale byly něčím mnohem víc, jakoby částí rodiny. Naše Pepi pocházela z venkova a byla katoličkou. Pepi sotva dokázala psát, ale přesto si moji rodiče a ona dopisovali, poté co byli okolnostmi donuceni odejít z Krnova do Olomouce. Pepi zemřela roku 1942, prý z žalu z odlouční od naší rodiny. Během své návštěvy v Krnově v roce 1974 jsem zašel na městský hřbitov, ale správce hřbitova mi odpověděl, že ostatky uložené v těchto starých německých hrobech se už dávno vyházely pryč," řekl pan Langshur.

Pan Langshur se syny ještě navštívil krnovský židovský hřbitov, kde každý z nich položil kámen na hrob Carla Kohna, dědečka pana Langshura. Kohnův hrob byl v minulosti povalený, avšak roku 2004 jej znovu zvedli a opravili dobrovolníci během mezinárodního workcampu. Zbytek dne chtěl pan Langshur strávit sám se syny a svými vzpomínkami, procházel se krnovskými ulicemi a povídal synům o městě svého mládí.

Panel s příběhem rodiny Langschurových a dalších obětí holocaustu z Krnova bude trvale vystaven na ZŠ Dvořákův okruh. Další jeho exemplář bude vystaven v krnovské synagoze, další pak bude přiřazen k putovní výstavě Zmizelí sousedé. Anglické verze panelu poputuje na školy do Itálie a do USA.


Z dopisů Herberta Huga Langshura, Kanada

Má matka, Erna Kohn, se narodila v roce 1890 v Krnově ve Slezsku. Můj otec, Dr. Sigmund Langschur, přišel na svět 8. června 1884 v Poběžovicích v západních Čechách. Do Krnova se dostal ještě jako mladý a stal se profesorem na zdejší německé reálce. Chtěl narukovat k vojsku, ale po krátké vojenské službě byl poslán zpět k učitelskému úřadu. Vyučoval německou literaturu, francouzštinu a angličtinu, soukromě také latinu. Bydleli jsme v Krnově na Horním náměstí (Oberring) č. 30 přímo naproti městské kavárny. Z našich oken bych se mohl chlapům dívat do karet.
Můj otec, který byl velmi váženým učitelem a těšil se ve městě dobré pověsti, si nedokázal představit, že by se jemu a jeho paní mohlo něco stát. Zároveň nechtěl "těm gaunerům" přenechat svou penzi, ani být závislí na příbuzných. A tak když se mí rodiče přece jen rozhodli odejít, bylo už pozdě. Po Mnichovu Krnov nalezli přístřeší nalezli v Olomouci u Theodora a Pauly Briessových (byli to příbuzní mé matky a potkal je stejný osud). Z Olomouce museli mí rodiče v červenci 1942 do Terezína. Odtud byli několik dní po příjezdu odvezeni do vyhlazovacího tábora Baranoviči.

Z dopisu otce...

Olomouc, 1. července 1942
Můj drahý Herbi,
Tyto řádky plné lásky a loučení Ti píšeme v předvečer našeho povinného odchodu; exodu z našeho vyhnanství, které se nám stalo určitým druhým domovem a které, vyvolávaje stovky strašných myšlenek sdílených tisíci nebohých souvěrců, leží před námi jako místo neproniknutelné mlhy a hrozivé nejistoty.
Tyto řádky předáváme velmi dobrému příteli, jehož rodina se nám ve dnech naší rostoucí sklíčenosti ukázala být poradním hlasem a skálopevnou jistotou. Na tuto rodinu se můžeš vždy obrátit, budeš-li chtít podrobnější zprávy o posledních měsících svých rodičů na tomto místě. A buď jim navždy vděčný za to, že byli pro Tvé rodiče vzorem lidské dobroty. ...Křehčí než kdy jindy se stal život jednotlivce - tisíce padli za oběť bez možnosti vidět znovu své děti. Pokud tohle má být také náš osud - drahý Herbi, buď přesvědčen, že až do posledního dechu budeme žehnat našemu milovanému dítěti, našemu hodnému chlapci, našemu milému synku. A žehnajíce Tobě a snažně prosíce bohy o nápomoc pro Tvůj budoucí život Tě líbáme a děkujeme za nekonečné okamžiky štěstí, které jsme spolu prožili za časů doma.
Poděkuj a vyřiď vše nejlepší všem členům naší rodiny, jejichž pomoc tak přispěla k Tvému růstu - doufejme - pro dobrou kariéru. Bůh Ti žehnej.
Tvůj milující otec

Z dopisu matky...
Olomouc, 1. července 1942
Můj drahoušku,
Už tolik měsíců nemáme žádné přímé zprávy od Tebe. Samozřejmě, že to není Tvá chyba. Avšak to, že po nich dychtíme, je také jen přirozené. Jistě jsi měl své důvody, že jsi nevyužil služeb Červeného kříže. Letos jsme Ti téměř každý měsíc poslali zprávu a doufali jsme, že alespoň jedna se k Tobě dostala. Ačkoliv jsme od Tebe zatím žádnou zprávu nedostali, jsme přesvědčeni, že Tvé myšlenky jsou vždy s námi.
Tatínek Ti napsal dlouhý dopis už dnes brzy ráno a stejné pocity, které ovládají jeho, ovládají i mé srdce. Když jsi odešel z našeho domova, myslela jsem, že ten strašlivý okamžik nepřežiju, a za týden jsem měla pocit, že uběhly měsíce od Tvého odjezdu
...Ty, můj milý chlapče, jsi na cestě vzhůru, my jsme na té klesající; takže kdyby se mělo stát, že nepřekonáme tuto zkoušku, nebuď příliš skleslý. Hleď vpřed a žij maje své milující rodiče ve věčně trvajících vzpomínkách.
Líbám Tě co nejsrdečněji.
Tvá věčně milující
Maminka


Krnovská synagoga

Město Krnov se nachází v českém Slezsku. Drtivou většinu obyvatel Krnova tvořili od založení města až do roku 1945 sudetští Němci.
Židé byli z Krnovského knížectví vyhnáni roku 1535 a směli se vrátit až po uzákonění občanské rovnoprávnosti roku 1848. Židé se výrazně podepsali na prudkém rozvoji Krnova na konci 19. století, např. v textilním průmyslu a ve výrobě likérů.
Židovská synagoga (templ) v Krnově je jedinou synagogou v Moravskoslezském kraji, která se dochovala v původní, historické podobě. Jedná se o nejcennější židovskou památku českého Slezska. Byla postavena roku 1871. Objekt přestal sloužit bohoslužbám v závěru roku 1938, po připojení Sudet k Německu. Městská rada složená ze sudetských Němců jednomyslně rozhodla, že se obejdou tajné instrukce z Berlína synagogu vypálit. Byly odstraněny či zakryty symboly judaismu a v průběhu válečných let sloužila synagoga jako městská tržnice. V době socialismu pak byla používána jako skladiště, později jako státní archiv.
V roce 1997 došlo k poškození synagogy povodní. Dnes je využívána ke kulturním a společenským akcím občanským sdružením Krnovská synagoga.
Před 2. světovou válkou žilo v Krnově 344 lidí hlásících se k židovskému vyznání. Čtyři z každých pěti krnovských Židů byli zavražděni během druhé světové války. Většina z těch, co přežili, se po válce rozhodla zůstat v zahraničí. Dnes v Krnově žije již jen několik jednotlivců, kteří se narodili v židovských rodinách na Podkarpatské Rusi. Ti se však dodnes bojí ke své identitě hlásit veřejně.
» občanské sdružení Krnovská synagoga